Park

*Když dodělal co musel vydal se směrem do parku jak se se Shuichim dohodli, nebo spíše to byl takový návrh než dohoda, takže si ani nebyl jistý tím, že někdo přijde Snažil se nebýt moc na očích, protože jedno uklízení záchodů mu stačilo, sice dnes se dozvěděl , že to bylo nad jeho pravomoc, ale to pořád neznamená, že by z toho nebyl průser. Takže si zajde do takového menšího lesíka a rozhlíží se tam, možná najde i nějakou tu bylinku, všimne si osoby odcházející z parku směrem k internátu, ale je moc daleko na to, aby identifikoval, kdo to je. Mezitím co sleduje tu osobu Richard létá docela nebezpečně nad zemí a obratně se vyhýbá stromům. Chvíli ho pozoruje a říká si, že od posledně se podstatně zlepšil, ale spíše to vypadá, že se jen předvádí.*

*Když se probudil opřený o strom vstal a prokřupnul si záda, potom si začal masírovat krk, který měl celý ztuhnutý, přeci jen usnout v listí opřený hlavou o strom není krční páteři moc prospěšné, když se rozhlédl, aby si uvědomil, kde to vlastně je vzpomněl si, že vlastně včera čekal na Shuichiho, a ono nic, no super, teď má zablokovanou páteř a to jen kvůli tomu zbrklému mamlasovi co na to určitě zapomněl. Začal se trochu protahovat, aby nebyl tak ztuhlý a pak prozkoumal kapsy, aby zjistil, že má všechno, díky bohu mu nic nechybělo. Když to že vstal zaregistroval Richard přistál mu na ruce a začal vřískat.* "No jo, já vím trochu jsem to přepískl musím uznat, že na takovýhle srandy jsem už moc starej."*Pronesl spíš už jen do větru a začal se rozhlížet kolem. Richard se vznesl do vzduchu a začal kroužit nad lesíkem, ve kterém Ryuji přenocoval. Ryuji našel nějakou malou říčku a opláchl si obličej a procházel se tím lesíkem.*

*Dorazí až do parku, který stále stejně nádherný jak si ho pamatoval od poslední návštěvy. I když byla v noci. "Možná by jsme se měli držet za ruce, aby jsi se neztratila a nepotřebovala zase pomoc." *Prohodí s úsměškem směrem k Niki, která jde stále vedle něj. Nemyslel to nějak zle, jen si jí dobírá. Kolem okolo nic moc není, takže se rozhodne zamířit přímo k nejbližší lavičce. Rukou ukáže na lavičku a opět se lehce ukloní, aby pokračoval ve svém RP prince. Tohle je větší zábava, než čekal.*

Houpavým krokem kráčela vedle Shuho v podstatě v tichosti, až do té doby, než pronesl ten svůj jízlivý komentář. Uvnitř ní se odehrával krátký konflikt. Na jednu stranu se chtěla urazit, že si ji tak dobíral, a na tu druhou měla tendenci červenat, když ji navrhl něco takového. Nakonec z toho vzniklo takové vzteklé rajče. T-To by se ti tak líbilo... Pronesla potichu, v podstatě to až zamumlala, zatímco se dívala stranou, a v dlaních krátce stiskla lem sukně. Po jeho úkloně na něj jen krátce vyplázla jazyk, aby přesně věděl jak ji "smrtelně urazil". Posadila se, a pohodlně se opřela. Musela ale uznat, že místo vybral pěkné, byla tu moc příjemná atmosféra.

*Když se konečně pořádně probere, opláchne se v té říčce, protože je dneska fakt vedro, pak si uvědomí kolik je hodin, ale jít do školy už cenu asi nemá, řekne si a tak nějak se usadí pod jedním stromem a vytáhne si něco k jídlu, v lesíku je takový příjemný stín a čerstvý vzduch, ale pořád to nestačí na utlumení toho ohromného vedra, co je. Richarda očividně přestane kroužit nad lesíkem, a tak se začne prolétávat celým parkem, když se konečně vrátí Ryuji už má dojezeno a vydává se směrem k internátu, vtom si však všimne dvou postav které jsou v parku spolu na lavičce, když se pořádně podívá všimne si, že je to Niko s Shuichim, copak ti tady? Řekne si, přemýšlí, co by se dalo provést. V tom ho napadne zákeřný plán. Richard střemhlavým letem doletí až před jejich lavičku, přistane a začne mohutně mávat křídly, v tom zezadu přijde Ryuji a pronese.* "Copak, copak, hrdličky na rande za školo?"*Řekne s úsměvem na rtech a trochu rýpavým tónem v hlase.*

*Jen tam tak sedí společně s Niki, není třeba něco probírat, jen si užít pěkný den. Popravdě ho jen zatím nenapadlo žádné téma a nechce aby to věděla Niki. Původně si chtěl zajít do parku si lehnout a trochu si zdřímnout, to ale už nepřipadá v úvahu, tak by měl vymyslet nějaký jiný plán. V tom uslyší nějaké zvláštní zvuky. Začne kolem hledat zdroj zvuku. Nestačí se ani nějak pořádně rozhlédnout a uslyší ten zvuk přímo před lavičkou. Otočí hlavu zpátky dopředu a uvidí nějakého ptáka, co se asi snaží být děsivý ale nějak mu to nejde. Když si ho ale prohlédne pořádně uvědomí si že už ho někde viděl. To musí být Richard.* "Kdepak máš vlastníka kamará-" *Nestačil větu ani dokončit, když uslyší hlas za sebou. Trochu nadskočil, ale rychle se opět vzpamatoval. Doufal, že si toho nikdo nevšimne, po tom co přesně tu stejnou věc udělal Niki a pořádně si to užil by bylo opravdu trapné kdyby se nechal nachytat na stejnou věc.* "Hey Ryu.." *Otočil se dozadu a obdařil ho celkem nepovedeným úsměvem, kvůli tomu co se stalo chvilku předtím.* "Teď si užíváme rande ve dvou, takže bych ocenil, kdyby jsi mohl odejít." *Měl nasazen nejvážnější výraz který zvládl, aby mu ukázal jak 'vážně' to myslí.*

Nijak ji nevadilo ticho. Jen tak pohupovala nohama ve vzduchu a rozhlížela se, poslouchajíc zvuky okolo sebe. Zpěv ptáků, šustění listí... Nakonec tuhle její blaženou ducha nepřítomnost narušil zvuk jiný, při kterém sebou s trhnutím otočila, a leknutím se zajíkla, nějaký výkřik v sobě ale zadusila, navíc ji i poměrně uklidnila naprosto klidná reakce Shuichiho, který to zvíře očividně znal. Ale ten hlas, který přišel potom, znala i ona. Ach, ahoj, ale to je nedorozu... Chystala se Ryujimu vysvětlit, že to špatně pochopil, když ji do toho skočil Shu. Podívala se na něj s pootevřenými ústy, a do tváří se ji nalila červeň, když vyskočila z lavičky. C-C-Cože?! T-To přece není... Koktala a její slova o sebe navzájem zakopávala. Vážný výraz na Shuově obličeji ji ještě potuploval, že snad byla ona co něco špatně pochopila. N-N-Nejsme přece na žádném rande! Dostala ze sebe nakonec pointu celého tohoto vystoupení, nechtěla se dívat ani na jednoho z nich, tak svůj pohled zabodla do trávy, naprosto ztrapněná.

*Celkem se pousměje když Shuichi nadskočí.*"Copak, copak tady někdo nemá čisté svědomí, že Shu."*Řekne se úsměvem, a když Shuichi s vážným výrazem ve tváři řekne, že to rande je, na chvíli se zarazí, z toho to však vyvede reakce Niko, která se začne červenat, vyskočí z lavičky a jasně dá najevo, že tohle rande nebylo, nebo o tom jen nevěděla.* "Shu, víš, že o rande by ta druhá osoba měla alespoň vědět?"*Zeptá se vážně, s nejvážnějším výrazem v tváři, ale ten dlouho udrží a začne se smát, když Niko zapíchne pohled do trávy.*"Každopádně to není ten důvod proč jsem tady, kde jsi se včera flákal?"*Zeptá se s vážným výrazem, tentokráte opravdu vážným.*"Příště neslibuj co nemůžeš splnit."*Řekne spíše rýpavým tónem a Richard mu přistane na ruce.*

*Dělat si z Niki srandu snad neomrzí, další skvělá reakce. Tentokrát se ale cítil i trochu provinile, že takhle zavtipkoval na její účet. Někteří takové věci nemusí brát zase tak dobře.* "Jo jo.. promiň.." *Vyplivl ze sebe provinile na Niki, ale zase si tím nenechal zkazit náladu a tak nahodil i úsměv.* "Ryu, tohle byla moje šance zabodovat a všechno jsi zkazil." *Prohodí znovu s vtipem v hlase, jakoby se před třiceti sekundami vůbec nic nenaučil.* "Každopádně vtipy stranou, sorry Ryu. Měl jsem na práci více věcí, než jsem si původně myslel." *Neměl na to co říct, nic neslíbil pokud si pamatuje dobře, ale říkal že by se měl objevit, takže je mu to i tak dost líto. Nedostavil se byla to jeho vina.*

Vydala ze sebe tichý sten, když si Shu zase dloubnul. Moc dobře věděla, že reagovala na tyhle jeho provokace moc přehnaně, ale svým způsobem ji to i děsilo. Jistěže, bylo to i trapné, když ji tímto způsobem popichoval, ale... Více ji děsilo, kdyby si něco takového opravdu myslel, nebo to případně opravdu chtěl. Jak by mu pak měla vysvětlit, že to tak úplně nepůjde? Blbec jeden... Snad ho to přejde. Podívala se na něj, a vyplázla na něj krátce jazyk, jako malé dítě.

*Když tak koukne na Niko, jak se a koktá otočil se na Shuichiho a řekl.* "Měl by jsi toho nechat, nebo se tady skácí, a ty budeš ten kdo ji bude křísit, a to by se ti asi líbilo co? Nebo je tu druhá možnost, jestli ji budeš ještě chvíli provokovat praští tě."*Řekne tak trochu s úsměvem ale tak nějak věděl, že by se to mohlo stát. znal takové ty typy tichá klidná a najednou kousne. Otočí se na patě a řekne.*"Doufám, že se to víckrát nestane v lese se nespí nejlíp, ale když si Niko chce užít to rande asi se vypařím."*Řekne s úsměvem směrem k Niko.*

Trajdala si to parkem, pohledem zaražená v mobilu a sluchátka na uších. Přes sluchátka přetáhnutou čepici, aby si vítr nepohrával s vlasy a muziku na plné pecky. Psala si zrovna se svým bratrem, povídal jí o jeho novém příteli, poslal jí i pár fotek. Docela sladký byl, ale nic pro ní. Simon, jak se její bratr jmenoval byl pro ní opravdový pilíř, pomáhal jí tahat ze sraček a dostat jí zpět na nohy. Samozřejmě, její druhý bratr Michael byl to samé, ale ne v takové míře. Možná to bylo tím, že ona si úplně nebyla jistá také svou orientací, kdo ví. Vyfoukla z úst bublinu jahodové žvýkačky, která ihned praskla. Vlastně ani nevěděla kam jde, chtěla se jenom projít a vyčistit si hlavu. Srovnat si myšlenky, aby běsy neměly co žrát. "Děcka se tváří jako emoji... a připadaj mi trochu nemocný." pověděla si sobě refrén jedné písničky, kterou zrovna poslouchala. Nedivila se, ona sama toho byla krásným příkladem.

Song:

"Sorry ale nemám zájem o holky v bezvědomí." *Zavtipkuje a o něco více se uvolní na lavičce. Celou dobu byl napjatý jak struna.* "Jinak co se týče toho, že by mě praštila..." *Celý vyděšený se podívá rovnou na Niki.* "To by jsi snad neudělala nebo ano? Mám se bát o svůj život?" *Celá tahle konverzace už začínala být poněkud otravná. Nemá cenu řešit něco takového. Snaží se co nejvíce zapátrat v mysli co by mohl vytáhnout, aby se konečně dostali někam jinam, když si vzpomene na něco z dřívějška.* "Hele Niki, když jsem tě potkal dříve dneska na náměstí, něco jsi si malovala do notesu. Nechceš se pochlubit co to je?" *Otázka vyzněla poněkud vlezle, ale to mu bylo jedno. Hlavní je že se dostanou od takového o ničem témata. I tak ale doufá, že mu to ukáže je poněkud zvědavý.*

Probodla Shuho pohledem, ale sama musela uznat, že to bylo hrané. Nebyla na něj naštvaná. No, UŽ nebyla naštvaná, takže mu jen pohrozila zatnutou pěstí. Možná bych mohla, když o tom tak mluvíš... Hned na to se ale zasmála, nevydržela být dlouho naštvaná, takže ani hrát to ji moc nešlo. Každopádně poté se stočila konverzace přííímo na ni, a zrovna na dost... Citlivou otázku. Dóbře, aspoň nic neviděl... Problesklo ji hlavou. Problém ale zůstával, pořád musela něco říct. Snažila se zachovat chladnou hlavu. Začala tedy tím, že zakroutila hlavou, a podívala se stranou. To nejde, ještě to není hotové... Možná jindy. Lži, lži, lži. Byla to ale univerzální výmluva, a doufala, že do ní nebude Shu moc rýpat. Každopádně, když se dívala stranou, něco zaregistrovala v periferním vidění. Tu postavu už měla docela vrytou do paměti, navíc ten styl chůze, a viditelné sluchátka. Jo, určitě to byla Em. Oči se jí trochu rozsvítily, jak se zeširoka usmála. Niko bylo jasné, že by ji přes ty sluchátka neslyšela, doufala ale, že by si jich mohla aspoň všimnout, takže na ni zamávala, přičemž se instinktivně zvedla na špičky, jako kdyby ze sebe chtěla udělat vyšší bod. V tom momentu zapomněla ostatním říct, na koho to vlastně mává.

"Holka v bezvědomí ti nemůže říct ne" *Jen co to dořekl došlo mu, že to bylo už docela přes čáru, měl by přestat mluvit, nejspíš, Když se podíval na Niko vypadala docela děsivě chvílemi, pak zase ne, bylo to vážně divné. Když se Shuichi zmínil o nějaké kresbě v notesu, tak se zamyslel, co všechno Niko umí, kreslit, očividně rozumí elektronice, být děsivá a roztomilá zároveň docela zajímavý skill set. Ta reakce byla vážně divná, až moc divná, jako by něco schovávala, rozhodl se do toho hlouběji nevrtat přeci jen nemělo cenu ji nutit do něčeho, co nechtěla. Pak začala mávat, tak se otočil směrem kam mávala, ale reálně z toho nic neměl, viděl jen nějakou osobu pohybující se okolo, neviděl nějaké specifické znaky, které by mu někoho připomínaly. Richard na jeho ruce začal těžknout, proto ho pobídl k vzletu.*

Pokračovala ve své chůzi a na chvíli se zastavila. Musela se začít smát, její bratr byl opravdu podivín, ale milovala jej. Dostala ty dva nejlepší bráchy co si mohla přát. Potom odemkla přední kameru a udělala video selfie "I miss you, too!" přes sluchátka se neslyšela, takže to muselo být dosti nahlas. Přestala video natáčet a poslala mu jej. Někdy si s nimi musela zavolat, nikdy to sice moc nedělala, protože se vídali téměř každý den, ale teď jak je pryč, některé věci jí prostě začínají chybět. Posadila se na lavičku a její obličej se změnil na obličej plný melanchonie. Nečekala, že tenhle stav na ní tak rychle dolehne, věděla, že zase odejde. Jenom teď... chtěla být prostě smutná.

*Odpověď Niki ho opravdu zklamala. Dalo se na tom i poznat, že o tom prostě jen nechce mluvit a nemá v plánu mu to vůbec ukázat. Rozhodl se to neřešit, nebyla to jeho věc a narušovat její soukromí nechce.* "Tak to je škoda.. Doufám, že mi to ukážeš až to bude hotové." *Nějakou dobu byl ponořený ve vlastních myšlenkách, než si všiml podivného chování Niki. Podíval se stejným směrem, kterým mávala a tam uviděl sedět na lavičce známou tvář. Emi seděla se sluchátky na uších a pohledem upřeným na svém mobilu. Už je to nějakou dobu co s Emi mluvil, takže by bylo fajn se zase potkat a vypadalo to že Niki je taky pěkně nadšená. Jak jen ji ukázat že tady jsme. Nevypadá to, že věnuje okolí nějak velkou pozornost. Udělá to co dokáže jen on. Když si nevšimla mávající Niki, což není tak těžké vzhledem k její výšce tak udělá něco co by udělal jen on. Vyskočí na lavičku a začne co nejvíce mávat rukama ze strany na stranu. Přeci jen přijít za ní je moc jednoduché a nudné.* "HÉÉÉJ EMIIII NECHCEŠ SI SE MNOU NĚKAM VYRAZIT?!?" *Zavolá jejím směrem co nejhlasitěji dokáže. Bylo mu i celkem jedno, že se na něj lidi kolem koukali jak na vole. Mise splněna, snad si jich už všimne.*

S úsměvem přikývla. O tom dost pochybovala. Byla to její osobní věc, ne jako obvyklé kresby. Zařadila by ji spíše do sbírky, kterou nikdy nikomu neukazovala, z dobrých důvodů, bylo to zkrátka... Divné. Poté nadskočila, když Shu takhle zničehonic začal naprosto doslova řvát. Sekundu na něj zírala s otevřenou pusou, než se začala smát. Tohle na něj prostě sedělo, očividně nebyl schopný upoutat něčí pozornost normálním způsobem. Zakroutila hlavou. Její způsob byl ale očividně neefektivní, takže čekala, jestli bude fungovat tohle. Svým způsobem si všimla, že Emily se netváří tak jako obvykle - Bezstarostně. Byla trochu skleslá, nebo zamyšlená, jedno z toho, každopádně už bylo pozdě nad tím přemýšlet, protože jestli ji tenhle pronikavý hlas nedokázal probudit, tak už asi nic.

*Ta trapná chvíle ticha byla dost dlouhá na to, aby si všichni mohli uspořádat svoje myšlenky, pořád nevěděl o koho jde, ani lepší pohled mu nepomohl, nedokázal si tu osobu zařadit, byla takové smutná temná, ne jako zbytek party, všichni se bavili s úsměvem, žerty, tohle vypadalo hodně divně, nebezpečně. Možná to bylo tím, že ta osoba měla jen špatnou náladu, nebo taková byla její povaha, to nedokázal posoudit, ale určitě se tomu nebránil, když někoho nerozesměje blbec jako Shuichi, tak snad už nikdo. Když Shuichi začne skákat a vyřvávat na celé kolo, přemýšlí, jestli se k němu chce vůbec hlásit, ale řekl si, že proč ne. Zhluboka se nadechne a hlasitě hvízdne na celé kolo.* "HEEEJ TADY"*Začne taky vyřvávat, a čeká jestli si jich ta osůbka všimne.*

Chvíli ještě hleděla do mobilu *Hold together Em, hold together* povídala si v duchu, rozsypat se tady jako domeček z karet, by asi nebylo nejlepší. Musela zůstat silná, tak jak jí to bráchové učili. Potom však sebou trhla, trochu se lekla. Začala se rychle a zmateně rozhlížet kolem sebe až potom si uviděla skupinky známých lidí. Na tváří se jí udělal malý úsměv, alespoň nějaký úspěch. Zvedla se z lavičky a pomalým krokem se rozešla k nim, už z dálky bylo poznat, že něco není v pořádku, její šedé oči neměli tu správnou živou barvu. Jakoby byly napůl mrtvé. Po cestě si sundala sluchátka a zastavila se kousek od nich "Hey guys." mírně se na ně usmála "Vy si umíte zařídit pozornost každé ženy." pověděla rýpavě a potom se usmála na Niko

*Vypadá to, že plán vyšel. Emi se vydala směrem k nim. Jakmile byla dostatečně blízko všiml si, že nevypadá tak nějak normálně, jakoby jí něco trápilo. Nechtěl na to nějak upozornit, aby nenahodil nějakou nepříjemnou atmosféru. Takové věci si musí člověk vyřešit sám a nebo se s někým o ně podělit, tedy pokud bude sám chtít. Jediné co ho tady napadlo je zkusit ji nějak zlepšit náladu.* "Vypadá to, že mé pozvání na rande nebylo ani trochu zváženo." *Poznamenal dotčeně s úsměvem na rtech. Uvědomil si, že stále stojí na lavičce a seskočí dolů.* "Mohla jsi mi dát alespoň jasnou odpověď." *Zasměje se nervozně. Myslel to samozřejmě jako vtip ale chtěl vědět, jak na takové věci reaguje zrovna Emi. Přeci jen dělat si srandu s Niki je zábava a třeba by našel další oběť.*

Když přišla Em blíže, byl rozdíl v jejím výrazu ještě nápadnější. Když se na ni usmála, Niko nejdříve naklonila hlavu na stranu, a pozvedla jedno obočí, jako kdyby se snažila tiše říct Co se děje? Nakonec ji ale jen oplatila úsměv. Telepatii neovládala, a mohla se ji na to případně zeptat jindy. Jakmile na Emily ale Shu použil tu stejnou techniku, co před chvíli na ni, zašklebila se jeho směrem, zatímco k němu potichu přistoupila. Ale ale, nezveš teď náhodou na rande nějak moc dívek najednou? S těmito slovy ho dloubla loktem do žeber. Ne že by pozvání pro sebe brala nějak vážně, naopak, ale... Tohle se těžko popisovala, a zpátky to vzít nešlo. Každopádně se nakonec zářivě usmála, jako kdyby to vlastně vůbec neudělala.

*Když se ta osoba vydá jejich směrem sleduje tak nějak ji sleduje spíše až scanuje očima, aby si ji zařadil a pak mu to dojde hlasitě luskne prsty a pro sebe si řekne.* "No jasně to je spolužačka ze včera, co přišla pozdě." *Vypadalo to, že je jediný který ji neznal, když přišla blíže a Shuichi, se zeptal na rande bylo to tak nějak hodně divné. Řekl si, že si rýpne a dotčeně řekl.*"A kdy dostanu pozvánku na rande já, začínám se cítit dotčeně."*Řekne a sklopí hlavu dolů, pak se otočí směrem k té dívce a řekne.* "Já jsem Ryuji, Ryuji Shimizu."*Dořekne a podá jí ruku.*

Podala si ruku s novým klukem, co potkala včera ve škole "Skye, Emily Skye." odpověděla mu a potom se zaražeností ve tváři pověděla. "Možná kdybys mě někam pozval, třeba do karaoke baru, tak možná bych ti řekla ano." uchechtla se a potom chtěla říct Niko co se stalo. Avšak jí přerušila další věc, kterou si prostě chtěla vychutnat "Počkat počkat, já jsem myslela, že já půjdu s Niko na rande." pověděla a posléze chytla Niko kolem pasu a přitáhla si jí k sobě. "Nevypadaly bychom rozkošně?" uculila se a potom jí záhy pustila, protože jí nechtěla nějak vystrašit, přece jenom byla jako opak Emily. "Ale mohl by jsi pozvat tady Ryujiho, aby mu nebylo smutno." ušklíbla se a vyplázla špičku jazyka.

//Další odpis už asi nestihnu, takže bych navrhovala, že Emily musela jít, kvůli tomu, že jí zavolal starší brácha. ^^

"Odmítnut.." *Zamumlal si zklamaně sám pro sebe.* "Byl jsem odstrčen kvůli jiné holce..." *Řekl stále celkem potichu. Potřeboval se z toho vzpamatovat bylo to těžké.* "RYU!! *Zvýšil hlas takže na sebe celkem upozornil kolemjdoucí. Zase. Přišel až k Ryujimu a skočil na něj.* "RYUUUJI!! Byl jsem omítnut. UŽ PODRUHÉÉÉ!! ZA JEDEN JEDINÝ DEN. MOJE SEBEVĚDOMÍ SPADLO NEJNÍŽE CO KDY BYLO A STÁLE PADÁ.." *Huláká na celé kolo celý smutný. Jasně že to hraje ale o to tady teď nejde. Tady jde o mužskou čest. Odmítnutý dvakrát za jediný den. Tohle by dokázalo skolit kohokoliv, i když to všechno byl jen vtip.* "Doufám, že alespoň ty se mnou půjdeš na rande." *Prohodí k Ryujimu stále na něm zavěšený.*

// Jasně proč ne Když musíš tak musíš