Čajovna

"Já nemám velké ego, já jsem pouze realistická, všichni víme, že asiati nevydrží nic v pití." vyplázla na něj špičku jazyka a křupla si krk, ten kluk si fakt myslel, líbilo se jí, o to víc mu chtěla ten jeho hřebínek srazit, ukázat mu jak pije pravá angličanka, taky už měla dost napito, takže si dokázala vybudovat resistenci, sice ne úplnou, ale dokázala pozřít větší množství alkoholu, navíc to kombinovala s trávou, takže výsledný efekt byl znám. "Proč bych měla utíkat, já ti ukážu jak se chlastá v Anglii." zašklebila se,teď už nebylo cesty zpět.

Jo jo, taky u sebe nosí katany, měří 150 centimetrů, nikdy neřeknou sprosté slovo, a tak dále. V Anglii moc pokrokový pohled nemáte, co? Fájn, takže teď má před sebou večer plný pořádně tvrdého chlastu. Bůhví, jak tohle dopadne, ale tak či tak si věřil, s alkoholem problém neměl, ať už to míchal jakkoliv, s čímkoliv. V tom případě docucej tu dýmku, ať se odsud vyhrabeme ještě před půlnocí. Jinak by jsme taky mohli chlastat až do pondělí. Vypadlo z něho, a zaťukal si na čelo. Velká slova, příteli, sakra velká slova, ale dneska se cítil. Dneska se víc než cítil. Možná za to mohla ona, svým způsobem mu to asi dodávalo více motivace, kterou jinak postrádal. Pamatoval si, jak se obvykle potloukal po klubech, často sám, nějaké lidi na pokec si našel až na místě. Obvykle se taky sám dostal domů, a když už ne, zaparkoval to někde v příkopu, a co má být, dokud ho takhle neviděl někdo, kdo by ho napráskal rodině, byl klid. Trochu pohodil hlavou, aby dostal z očí pramínek vlasů, a posadil se. S ďábelským úsměvem se zadíval Emily do tváře, jako kdyby ji do toho duelu vyloženě pobízel.

"And small dick." dodala a snažila se nevybuchnout smíchy, protože si i rýpla do něho. "To víš no, u nás se prohánějí gangsteři v autech a střílí po sobě." dodala a opět natáhla z dýmky, už moc netahala, přece jenom tu byli skoro dvě hodiny, ale vydržela dlouho. Dneska to bude jízda, zase se zlýská jako dobytek a potom bude dělat letadélko, v té horší formě. Šlauch omotala kolem dýmky a dopila svůj studený čaj, moc si jej tedy neužila ale co už. Dýmka byla přednější. Opětovala mu ten stejný pohled a probodávala pohledem. Měla takovou zlou vlastnost, schopna se dívat do očí a vysmívat se někomu i potom největším průseru. "Tak co? Jdeme?" chytla batoh na ramínko a pomalu začala vstávat

Ach áno, největší mýlka troufalých cizinek. Pronesl a upřímně se zasmál. Nice one, to se musí nechat. On sám se svého čaje ani nedotkl, ale co už, nechal ho stát, a zvedl se ze země. Vamos. Pronesl, zatímco s rukama v kapsách vylezl ze salónku, nehodlal ji tady její provokace oplácet, to si může nechat na venek. Cestou se zastavil s úsměvem u kasy, aby zaplatil. Poslechl si, co byli dlužní, tak bez ostychu zaplatil částkou, která pokrývala i slušné dýško. Díky, nashle. Pronesl, ale úsměv na tváři mu zmrzl hned jakmile se otočil. Prošel chodbou zpátky, a vyšel ven. Zhluboka se nadechl vzduchu, který byl rozhodně mnohem chladnější, než když vstoupili dovnitř. Trochu se mu motalo v bedně, ale nebylo to nic, co by ho nějak motoricky omezovalo. Ták jo, slečinko, vzhledem k tomu, že jsem tě já vyzval, ti dám výhodu výběru hřiště. Pronesl, a sáhl do kapsy mikiny, přičemž vytáhl krabičku od doutníků. Jenže, tak nějak v ní nebyly doutníky. Ale ještě předtím. Můžu nabídnout? Zeptal se s úsměvem, který by rozhodně nenapovídal tomu, co se ji chystal nabídnout. Otevřel krabičku, ve kterém odpočívaly tři krásné, už ubalené blunty. V každém je něco přes gram, síla nic moc, ale do nálady stačí. Krátce to shrnul. Pokud mu něco napovídalo to, jak se chovala, tak by konečně mohl najít někoho, komu by takhle jen tak z prdele nabídl, a dokonce by to mohl přijmout. Hulení přece jen bylo něco, co se lépe vychutnávalo ve dvou.

"O tom pochybuji." zasmála se a vyrazila přímo za ním, rozloučila se s prodavačkou a přemýšlela nad tím, kam můžou jít, vlastně to tu neznala, žádný bar, nebo něco takového. Vyšla ven, noc byla krásná, hvězdy krásně svítily a tančily kolem měsíce. Vanul chladivý vítr, který ochlazoval její tělo. Lepší už to snad nemohlo být. Potom se podíval na to co vytáhl. Nahlédla do krabičky a následně sebou trhla, ucítila tu vůni trávy a všechno se na ní najednou navalilo. "Ne... Ne díky." její tělo se začalo klepat *FUCK!* zavrčela si v mysli a udělala krok zpět, a bylo to tu zase. Její dech se začal stávat trhaným a nepravidelným, zase ten pocit úzkosti a sucho v krku. Opřela se dlaní o první sloup, který jí stál v cestě a měla pocit, že vrhne. Jestli jí nevěřil, že je opravdu jeblá na hlavu, tak teď si to vychutná v plné parádě. Ozvalo se slabé polknutí, jediné záchranné místo teď brala svůj pokoj, ale tam by nestihla ani dojít. Začala se sunout po lampě na zem, tohle chtělo svůj čas. Měla pocit, že jí praskne hlava, běsy opět na ní křičeli a kvíleli, chtěli jí mrtvou a ona to moc dobře věděla.

What the fuck. Cos to kurva udělal?! Problesklo mu v hlavě. Obvykle by se té reakci zasmál, vypadalo to, že se chce vyblít, možná kvůli té dýmce, ale když se takhle začala sunout na zem, a celá se klepala, rychle mu docvaklo, že se děje něco horšího. Bleskově krabičku pevně zavřel, a trochu s ní zamával, aby od sebe dostal ten smrad. Krabičku schoval opět do kapsy, a opatrně přistoupil k Emily. Dřepl si před ní, a se zvědavým pohledem se ji podíval do tváře. Vypadala úplně na sračky, jako kdyby byla v jiném světě. Luskl prsty přímo před jejím obličejem, doufal, že ji to probere. Emily? Slyšíš mě? Měl pocit, že něco podobného už viděl. Jednou v Americe potkal týpka, který ujížděl na xanaxu, a takové stavy měl, když byl delší dobu bez pilule. Jako kdyby se ji pokusil dát nějaký pilíř, pomocí kterého se vrátit do téhle reality, vzal ji za ruku. Emily, podívej se na mě. Potřebuju, aby jsi ze sebe dostala, co potřebuješ, abych udělal. Jeho tvář byl bez výrazu. Bylo mu jasné, že na tohle nějaké "To bude dobrý" nebude fungovat. Jenže o ní nic nevěděl, neměl ponětí, jestli něco bere, nebo jak ji z toho dostat. Pevněji sevřel její ruku, a trpělivě čekal.

Lapala po dechu, hrudník se jí svíral jako když se anakonda obtáčí kolem své oběti. Nebyl to žádný abstinenční příznak, nýbrž psychický kolaps. Její pohled byl úplně prázdný, žádný život v očích. Sváděla souboj v hlavě, ve kterém byla sama. S tímhle se nedalo pomoci, člověk by řekl, že když to zažila několikrát bude připravená, ale na tohle se nedá připravit, přichází to náhodně a vždycky je to jako poprvé. "Čekat." dostala ze sebe, věděla, že je těžké zůstat v klidu a prášky rozhodně na tohle nepomáhají, pouze mají zmírňovat stresové napětí a doplňovat endorfin, ale to bylo vše. Po pár sípavých nádeších se její tělo začalo uklidňovat, pak už dýchala normálně a pomalu se vracela k sobě. Avšak chvění celého těla neustupovalo. Hlavou se opřela o lampu a podívala se na něj. "Vítej v mé posrané hlavě." dodala s malým úsměvem na tváři, takin' it like a champ, byla by na něj zuřila, ale nemohl vědět o tom, takže se nemohla zlobit.

Krátce se zasmál, když se začínala vracet k sobě. Pustil její ruku, očividně si ani nevšimla, že ji za ní držel. Sedl si a opřel se o tu stejnou lampu, jen z jiného úhlu, zatímco si vytáhl cigaretu, a zapálil si ji. Ah, jo, zapalovač jsem měl celou dobu svůj vlastní. Pronesl se smíchem, jako narážka na to, jak s ní vlastně začal předtím mluvit. Každopádně se omlouvám, nenapadlo mě, že zrovna tohle by byl tvůj spouštěč. Potáhl si z cigarety, zatímco se zamyšleně díval na nebe. Nikdo okolo nebyl, takže se mohli v klidu bavit. Teda, v rámci možností. No, chceš se svěřit se svým backstory? Nenutím tě, ale aspoň budu vědět, na jaké miny si dávat bacha. Řekl. Jeho tón a hlas nabraly klidnější, konejšivější podtón.

Zůstala sedět na zemi, měla pocit, že když vstane, opět si bude muset sednout. Sáhla si do kapsy a vytáhla si krabičku, také si zapálila a lehce se usmála "Planned." odpověděla mu jednoslovně a popotáhla si z cigarety. "Needed that." pověděla si pro sebe a podívala se opět na něj "Panická porucha způsobená přepalem." odpověděla mu a lehce odklepla cigaretu. "Peklo, které bys nepřál ani největšímu nepříteli." uchechtla se a následně zakroutila hlavou "Jenom tráva, alkohol, cigarety, dýmky, to mi nevadí." podívala se na nebe a opět zavřela oči, ještě chvíli a bude se pokračovat, pokud na to má ještě odvahu. "Ale hlavně, že jsi nedal prášky, bych tě zabila." nadechla se čerstvého vzduchu smíchaného s kouřem cigaret a začala se sbírat ze země.

Přikývl, a opřel si o hlavu o sloup. Nebylo to špatné, takhle sedět, ale teď tu nešlo tak úplně o něj. Chápu, proto ta reakce. Potáhl si z cigarety, a trochu se zamyslel. Tohle bylo tak jediné riziko trávy, pokud to někdo nemíchal jako úplný idiot z něčím, co by ho mohlo zabít. Jinak to byla prostě příroda, lepší něž nějaké chemické sračky. Cítíš se ještě na chlast? Můžu tě odprovodit domů, a souboj titánů odložit. Bylo mu jasné, že tlačit na pilu by tady bylo k ničemu. Obvykle se nechoval takhle ohleduplně, ale v tomhle případě neměl ani pořádně na výběr, nebo si ten výběr nechtěl připustit. Začínáš měknout. Problesklo mu hlavou. Sám nad sebou se musel uchechtnout.

"Heeeee!" najednou se úplně zmátořila a prudce vstala, avšak musela se chytnout, protože se s ní zatočil svět "Jdeme chlastat. Nějaký panic attack mě nezastaví." uchechtla se a ještě jednou popotáhla z cigarety a zašlápla cigaretu špičkou. Vydechla zbytek dýmu do prostoru a zadívala se na něj, cítila sice mírně chvění těla, ale ignorovala "Tak veď, ukaž mi tady nějaký bar, kde se dá dobře pít." uculila se a založila ruce za zády, lítání z extrému do extrému, to jí prostě bavilo

Zeširoka se usmál, a zakroutil hlavou, než se postavil, naposledy si potáhl, a odhodil cigaretu. Jsi docela číslo, víš to? Pronesl, a tiše se zasmál. Rozhodně byla zajímavá, a i když to možná znělo jebnutě, s tím o jaké činnosti se to baví, celkem roztomilá. Vrána k vráně sedá, jak se říká. O jednom vím, navíc nám nebudou dělat problémy ohledně věku. Ale nečekej, že na tebe teď budu brát ohled. Žádné slitování. Očkem na ni mrkl, a zazubil se, než vyrazil směrem k baru, ve kterém byl se Shuichim. Byl tam větší klid, a kvalitní pití, takže ideální volba.