Shuichi Nishikata

Jméno - Shuichi Nishikata
Pohlaví - Muž
Národnost - Japonsko
Věk - 16 let
Povaha - Většinou veselý a hravý. Rád si dělá srandu ze sebe i z kohokoliv v okolí (tedy pokud ví že nějak neurazí). Na tvrdý řeči, nebo hrubé chování vůec není stavěný. V stresových situacích se necítí nejlépe a snadnou zpanikaří. Celkově je hodně společenský, ale i on si někdy potřebuje provětrat hlavu o samotě, takže dokáže pochopit, když se s ním někdo nechce bavit. Má rád klasicou hudbu, což je v jeho generaci celkem zvláštní, taky má hodně rád zvířata. Když zrovna není co dělat rád si čte, nebo kouká na nebe. Jednoduše shrnuto je to takovej "good boy".
Schopnosti - Nic moc extra. Slušně mu jde učení, ale nijak se mu nesnaží věnovat. Je to celkem dobrý kuchař z důvodů, že býval často sám doma. Chce se naučit na housle, protože mu to připadá hodně cool a má rád klasickou hudbu, ale bohužel mu to vůbec nejde. Dalo by se i říct, že je dobrý v lidských vztazích. Naopak mu vůbec nejde nic se sporty.
Majetek - Housle (na které dokáže vydávat jen skřeky), Hromadu knížek na pokoji, Jako každný správný mladý i počítač a mobil.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzhled - Delší hnědé vlasy sepnuté sponkou na stranu, aby mu nepadali do očí. Co se očí týče má je výrazně zelené. Nedá se o něm říct, že se obléká nějak extravagantně, ale rozhodně nechodí v pytlu od brambor, je celkem stylový. Do školy klasickou školní uniformu.
výška - 177 cm
Váha - 71 kg

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Životopis - Narodil se do šťasné rodiny jako jedináček, a většinu svého dětství prožil s milující rodinou. To se ale všechno změnilo okolo jeho osmých narozenin, když mu rodina řekla, že upadla do velkých dluhů a budou muset pracovat co nejvíce to půjde, aby se alespoň přiblížili částce, kterou musí zplatit. Tak začali jeho dny doma osamotě. Ze začátku se mu to rozhoně nelíbilo, měl svoji rodinu rád a chtěl s nimi trávit co nejvíce času, a když se najednou všichni vytratili a on zůstal sám nebral to zrovna nejlépe. Často doma probrečel celé dny. Časem si na to ale konečně zvyknul, nemůže zůstávát v depresích věčně a začal se učit věcem aby mu pomohli žít co nejpohodlněji. Začal uklízet vše co se dá, naučil se slušně vařit a dokázal se sám postarat o celou svojí domácnost. Den co den to takhle stále pokračovalo, matka s otcem se jen výjimečně vráceli domů a tak většinu času stejně trávil sám. To si ale vynahrazoval chozením ven a bavením se s ostatními dětmi, při čemž si užil opravdu hodně zábavy. Nakonec jsme se dostali až sem, do jeho 16ti let když se rozhodl odejít z domu, kde je stejně pořát sám a přejít na internát od akademie, kdy byl přijat. Tak začíná jeho úplně nová kapitola života.

povoleno udělej si pokoj na intru a začni hrát