Čajovna

Pro ty, kteří alkoholu zrovna neholdují, nebo pro milovníky tabáku, je tato čajovna jako ráj na zemi. Ať už hledáte kvalitní vodní dýmku, nebo profesionálně připravený čaj, tohle je místem pro vás. Klidná atmosféra s tichou atmosférickou hudbou, pohodlné polštáře na sezení kolem malých stolečků, tomuto místu zkrátka ze stránky pohodlí nic nechybí.

*Když se rozloučila s Niko, zapadla do svého pokoje, kde si všechno špinavé počasí hodila do prádla a něco dala vyprat, s pračkou ještě uměla, i když na to moc nevypadala. Posadila se k počítači, zapnula si hudbu a začala brouzdat internetem, když v tom její eagle eye zbystřilo něco, co se jí opravdu líbilo. Otevřely tu novou čajovnu a měly tam i dýmky. Na tváři měla spokojený úsměv, vždycky takhle flexila s bratry nebo s kamarády, o které časem stejně přišla, ale sama si tam mohla zajít, zase ochutnat chuť svého domova a dát si nějakou fresh dýmku nebo černotu. Ihned se sbalila a vyrazila tam a tak tu stála. V ruce cigaretu a druhou zaraženou v kapse, nová sluchátka na uších. Slunce hřálo, ale ne tak, aby z toho bylo úmorné vedro, takže měla na sobě tričko, které ji akorát překrývalo jedno rameno, pánské kraťasy, které ukradla svému bratrovi těsně před odjezdem a kecky. Na pravé ruce měla slabou rukavici, sice vypadala více jako kluk, ale to u ní bylo zvykem. Dívala na čajovnu a popotáhla z cigarety, ze které se vznesl dým. Potom si však všimla zvláštního nápisu na dveřím. Sklonila se mírně k němu a přečetla si jej *PRODÁVAT DÝMKY OSOBÁM MLADŠÍM 18 LET ZAKÁZÁNO* "God fuckin dammit!" zavrčela si pro sebe, na tohle úplně zapomněla. V Anglii chodila do jedné čajovny, kde ji všichni s bratry znali, takže dostávala dýmky bez ohledu na věk, ale tady. Do háje, to jí zkazilo náladu, alespoň, že ten čaj dostane. Nervně klepla do cigarety, aby oklepala popel a potáhla opět z ní.

Se sluchátky v uších procházel ulicemi, přičemž sám ani nevěděl, kam jde. Lepší se random procházet, než sedět zabarikádovaný v tom vyhřátém pokoji. Venku to sice nebylo o moc lepší, ale hey, na pokoji se mu nic zajímavého nepřihodí, ani kdyby si tam nakreslil na zeď pentagram a začal vyvolávat satana. Pohled měl vražený v mobilu, opět mu psala sestra. Nebuď zlý, jen chci studovat na stejné škole jako starší brácha, co je na tom tak špatného? Odfrkl si do mobilu, než rychle vyťukal odpověď. Jsi stejně tvrdohlavá jako já. Co by na to řekl táta? Á odesláno. Moc dobře věděl, co by na to táta řekl. Samozřejmě, že by byl nadšený, že si jeho děti volí svoji vlastní cestu, i když Hitomi sem chtěla jen kvůli němu. Už od mala se ho tak nějak držela, a on k ní přirozeně cítil takové ochranitelské sklony. Schoval telefon, a místo něj sáhl do kapsy pro krabičku s cigaretami, a jednu si zuby vytáhl. Nothing like them other motherfuckers... V hlavě mu zněla zrovna hrající píseň, a už už chtěl sahat pro zapalovač, zatímco spatřil před čajovnou nějakou osůbku. Na první pohled si říkal, že je to snad kluk, podle stylu oblečení, ale když ji celou přejel pohledem, došlo mu, že je opak pravdou. Ta postava byla pořád žensky tvarovaná, ať už se oblékala jakkoliv. Taky zahlédl cigaretu v její ruce, takže zapalovač nechal ležet v kapse, a bez ostychu vyrazil směrem k ní. Cizinka? Problesklo mu hlavou, když si ji prohlédl blíže. Yo! Got a light? Pronesl, a drobně se pousmál. Ani nevěděl, jak ho napadlo spustit anglicky, možná reflex když chtěl oslovit někoho, kdo očividně není úplně Japonec. Zapalovač u sebe sice měl, ále to teď nebylo úplně nutné říkat, což?

Přemýšlela co teď bude dělat, mohla to zkusit ukecat, že si občanku zapomněla doma, great idea. Přemýšlení bolelo, proč musela přemýšlet, zrovna nad takovou triviální věcí jako je to, jestli jí někdo prodá dýmku, když není plnoletá. Cigareta se blížila ke svému konci, pro ní to bylo něco jako finish line. Jenom jej odhodit a jít to risknout dovnitř. Když v tom se někdo ozval, měl štěstí, že jej slyšela, protože jí zrovna písnička skončila a pomalu začala hrát další, to už si ale sundávala. Na patě se otočila na toho nového kluka, nikdy jej předtím neviděla a zopakovala si rychle v hlavě je ho otázku "Yeah, sure bud'" sáhla do kapsy a vytáhla se zlaté Camilky, krabičku otevřela a vytáhla z ní zapalovač. Yikes, další důvod si dát opět cigaretu. Podala mu zapalovač a sama si vyklepla do dlaně jednu cigaretu a vložila jí do úst. Občas slýchávala že hulí jako fabrika, ale co už. Byly to její plíce a jí to bylo jedno. Na tváří jí hrál výraz mírně naštvaného dítěte, které nedostalo to co chtělo.

Rovněž si z uší vytáhl sluchátka, a nechal si je volně viset kolem krku, než si od ní vzal zapalovač, a zapálil si. Přivřel oči, aby se mu nepřihodil nějaký ten šťavnatý okošluk, ze kterého by se tady pak vzpamatovával. Smooth as fuck. Problesklo mu hlavou při té představě, sám pro sebe se musel uchechtnout, než ji zapalovač podal zpátky. Thanks. Aspoň, že správně použil Angličtinu, i když neměl na pohled ponětí, odkud zrovna tahle slečna může být. Sorry, že se tak ptám, ale odkud jsi? Japonsko to očividně nebude, přece jen když už nic, tak tenhle styl... Řekl zatímco gestem ruky pokynul k její postavě. ...Se u Japonek moc nevidí. Na Japonštinu sice přepnul opatrně, ale doufal, že když už tady postává tak sama, tak snad Japonsky šprechtí.

Pohledem si jej pozorně prohlédla. Už od pohledu vypadal jako nějaký badass, který je outsider a na společnost kašle, ale byl to její první dojem. Vzala si od něj zapalovač. "No prob'" pověděla zkráceně, nerada používala celá slova, takzvaně šetřila časem. Cvakla zapalovačem a přiložila jej na kraj cigarety, párkrát potáhla, aby cigareta "chytla" a potom je založila do kapsy. Vydechla spokojeně dým z úst a lehce přešlápla, aby přesunula váhu na druhou nohu. "England..." pověděla mu anglicky, ale asi by bylo lepší si opět trénovat japonštinu. "Tenhle styl je na Japonky moc výstřední, crazy věci jsou pro ně tabu." uchechtla se, měl kinda pravdu, když procházela po městě, vzbuzovala akorát pozornost kolemjdoucích a tiché posměšky, které jí spíše připadali jako vtip, než aby jí to urazilo. "A ty jsi hádám Japonec." pověděla bezmyšlenkovitě, jako kdyby věděla, že opravdu Japonec je.

Takže Anglie... Sice už se do zahraničí párkrát podíval, ale zrovna tam ještě nikdy. Ale co tak slyšel, tak kromě Londýna byla Anglie plná konzervativců, stejně jako Japonsko. Nebo možná ne na tak šílené úrovni, ale zrovna ona vypadala docela... Jak to říct, výstředně? Krátce se zasmál. Jo, kromě Tokia je to tady jedna šedá myš vedle druhé. Pronesl, zatímco si potáhl, a opřel se o zeď. Ne, že by Japonky nebyly sakra pěkné holky, ale ten kontroverzní styl jim škodil. Málokterá si našla nějaký svůj styl, který by je trochu vyzdvihl z davu, proto se pak všechny jevily jako šedé myšky, všechny stejné. Trochu pokřiveně se usmál. Born and raised. Mimochodem, jsem Sai. Nebo Saiichi, pro upjaté. Nějaké podání ruky si nechal pro sebe, zrovna tahle dívčina nevypadala na to, že by byla zrovna upjatá, nebo by si potrpěla na gentlemanské chování. Každopádně už zaregistroval, proč byla tak zachmuřená. Nebo si to aspoň myslel. Prstem poklepal na cedulku na dveřích čajovny. Copak, nepustili tě dovnitř? Zeptal se trochu sarkasticky, s úsměvem na rtech.

Musela se mírně zaculit. Anglie vypadala stejně jako Japonsko, tedy až na veliký Londýn, kde to alespoň nějak žilo, nedokázala si představit, vyrůstat v nějaké zapadlé vesnici na kraji Anglie, teď už by to nedávala, tenhle životní styl jí naprosto seděl a nehodlala jej měnit. "Londýn je jako Tokio, jinak zbytek je tragédie." přitakala a popotáhla opět z cigarety, momentálně byl první člověk, se kterým si dávala cigaretu, za tu dobu co je vlastně tady, copak jí ještě odkryje. Pak si však uvědomila, že tím uráží docela i Niko, jenže Niko byla jiná, měla svůj vlastní pohled na svět a vlastní styl života, možná proto jí to dělalo tak zvláštní oproti ostatním Japoncům. "Ay, vy Japonci jste strašně vtipní, když mluvíte anglicky, ale já nejsem na tom o nic lépe." zašklebila se, angličtina nebyla nijak složitá, ale povídej si se Skotem, jsi ztrácen kámo. "Jsem Emily, Emily Skye." odpověděla a natáhla mu ruku, dělala to vždycky, nikdy nikoho neobjímala při prvním seznámení, držela si lidi od těla. A potom se zarazila "Wanker..." zamručela si pro sebe, nemyslela tu nadávku zle. "U know, maminky se musí poslouchat a falešnou občanku jsem si musela nechat doma." uchechtla se "So yeah, from conservative land to the more conservative land." dodala a nasála dehet do plic

Musel se upřímně a hlasitě zasmát, když k němu napřáhla ruku. Není nám třicet, nemusíme se chovat jako kdyby jsme se poznali na plese. Pronesl, než se pokřiveně usmál. Teda, alespoň mě není třicet, pokud tobě ano, musím říct, že vypadáte velmi mladě madam. Dodal k tomu, šíleně hraně se uklonil, se sarkastickým úsměvem na rtech. On sám se Anglicky neučil ve škole, ale v zahraničí. Strávil tunu času v USA, hlavně díky služebním cestám jeho otce, na které si skoro vynutil, aby ho bral taky. A zatímco se tatík zdržoval na konferencích a jednáních, on se učil jiným kulturám. Prej kulturám, tolik volovin, co právě v US udělal, to neudělal v Japonsku za celý život.Ale těší mě, Emily, dodáváš mi naději, že se tady na intru neumořím nudou. Pozvedl jedno obočí. Takže slečna má falešnou občanku... Rozkošné, třeba si nakonec budou opravdu dost rozumět. Well, you see, maybe I've got a solution for that. Tak tady nestůj jak dítě před cukrárnou, zvu tě na dýmku. Řekl, zatímco odhodil nedopalek, rozšlápl ho, a vstoupil do čajovny. A chápu, že jste v Anglii ujetí na čaj, ale Japonský čaj taky stojí za to. Znáš to, čajové obřady a podobné voloviny. A ještě lepší jsou, když si do nich naliješ trochu vodky. Ale to jsi neslyšela ode mě, samozřejmě. Vypadlo z něj, zatímco procházel delší chodbou dovnitř čajovny. Vzduch začínal být méně dýchatelný, a více prosycený vůní všelijakých tabáků. Zhluboka se nadechl. Jo jo, teď si to vychutnáváš, a za dvě hodiny budeš toužit tak maximálně po čerstvém vzduchu, až budeš mít místo hlavy podělaný kolotoč. Nakonec konečně vstoupili do předsíňky s kasou. Celá čajovna byla rozdělená na spoustu menších místností o různých velikostech, ale on zrovna teď nepotřeboval zrovna moc prostoru. Přistoupil ke slečně u kasy, a tichým, sametovým hlasem spustil. Prosím vás, měli by jste volný některý z malých salónků? Stačí místo pro dva. Obdržel jen zářivý úsměv, a přikývnutí. Jistě, tudy prosím. S úsměvem přikývl na Em, než následoval obsluhu směrem k oddělenému salónku klasickými šoupačkami Japonského stylu. Díky. Pověděl tiše. Přece jen byli v čajovně, tichá hudba a obecná atmosféra napovídala, že se tady moc křiku neobjevuje. Objednáno ještě neměli, takže nebylo třeba prokazovat věk. I na to byl ale dostatečně připravený. Pro teď jen s pokřiveným úsměvem pozoroval Emily, než ji podal lístek s tabákem. Tákže, jaký tabáček by si naše vážená delegace dala?

Bylo pravdou, že potřesení ruky bylo poněkud pro starší lidi. Naučila se to v čajovně, vlastně to nebyla čajovna, ale bar s vodnicí, kdy tohle dělal jeden kluk a ona to od něj okoukala, tak to jako opička začala používat. "Odpusť si ty narážky, nejsem stará panna." ušklíbla se, zatím se s ním nenudila, doufala, že tohle bude i tak nadále. "Same." odpověděla mu, měla ráda lidi, co se nedrželi při zemi a dělali voloviny jako sama, ale nebudeme předbíhati. Na tváři se jí objevil menší úsměv, super, toho by mohla podle využít, peněz sice měla dost, ale když jí pozval. "Can't wait." pověděla, měla lepší náladu, jestli to vyjde, tak tady bude asi každý den, možná se vezme i Niko, pokud se jí bude chtít. Následně lehce zkřivila mírně rty "Měla jsem jeden, ale byl nic moc, navíc vaše čase jsou hořcí, než ty naše." odpověděla mu a lehce do něj drbla "Tak zkus Gunfire příště, černý čaj a rum, ale to nebylo ode mě." otočila se před něj a lehce přiložila prst na rty, jako kdyby se nic nestalo. Počkala kousek od něj, zatímco on vzal nějakou místnost a potom se za ním rozešla, v čajovně v japonském stylu nikdy nebyla, pravděpodobně nevěděla ani jak se tu bude sedět, ale však ona si nějak poradí. Vešla za ním a usadila se hned na jeden polštářek a batoh si opřela o zeď "Tu poznámku si odpusť, slyšet tohle britská královna, vytře se mnou podladu." uchechtla se a vzala si lístek s tabákem, chvíli do něj hleděla. Široký výběr kvalitních tabáků, po slabší až ty nejsilnější. "Záleží na tom, jestli máš ocelové plíce." uculila se, ona už měla nakouřeno nějaký ten pátek, pamatovala si, jak odpadla jednou po ruské černotě, jednou potáhla a temno, ale pak to zvládala jako profesionálka

Sám se trochu pohodlněji usadil. Na těchto čajovnách bylo božské, jaké pohodlí si člověk mohl udělat. Ať už se chtěl zabít a ležet na zádech, zatímco kouřil dýmku, nebo si normálně sednout, fantazii se meze nekladly. Pozvedl jedno obočí a zašklebil se, když na něj přišla s poznámkou o ocelových plicích. Whoah, Miss England, mám to brát jako výzvu? Objednej co chceš, jenom si odpusť ty holčičí summer mixy a podobně. On sám s vodními dýmkami experimentoval většinou sám, neměl moc přátel, co by dělalo podobné hovadiny. Jeden upjatý snob vedle druhého. Na druhou stranu, nic ale neprotáhne plíce tak, jako dýmka stažená jedním člověkem. Jasně, že se pořádně zblil, když tohle udělal poprvé, ale od té doby už uběhl nějaký čas, a úctyhodný počet dýmek. Pak stačí zazvonit. Dodal k tomu, už s upřímnějším úsměvem, a poklepal na zvoneček na stole. Každopádně, co tě přivedlo zrovna do země utažených kravat a dlouhých sukní? Jestli to teda není nějaká přísně tajná nadnárodní akce nebo něco, nechci se nechat odprásknout holkou mého věku, jen protože jsem slyšel něco co jsem neměl. Jo, když už takovou smrt, tak ať je to aspoň nějak osobněji, ať z toho něco má. Uchechtl se svým vlastním myšlenkám, zatímco jedna z nich vyloženě vystupovala mezi ostatními. Let the games begin...

Byl to nezvyk pro ní, žádná hlasitá hudba, nikde žádní opilci a místu také bylo dost, takže se nemuseli tlačit na jednom místo. Usadila se do tureckého sedu a pořád zírala do výběru dýmek. "Miss England je vybíravá na dýmky." odpověděla bez nějakého namáhavého přemýšlení a potom se uchechtla "Nejsem slečinka s čivavičkou v kabelce, co se bojí, že se po nějaké silnější dýmce zeblinká." dodala ironicky a pak jí jedna dýmka zaujala, kombinace dvou ruských černot, to bude pokocháníčko. Na tváři se jí začal rýsovat úsměv hodný ďábla, RIP plíce. Potom lístek odložila a podívala se na něj, normálně by řekla, proč je tady, ale ráda dělala herce. "Nooo... jsem hustopřísné misi, někde se tu potuluje grázl, kterého musím odprásknout, a potom naskočím do ponorky a budu opět doma." pověděla tónem, jako kdyby se to doopravdy dělo. Pak se poškrábala na zátylku. "Ne, jsem vlastně nemocná na hlavu, mám na to i papíry, takže mě poslali sem, abych se vyléčila." pověděla hned potom, co dořekla svojí první větu a zazvonila.

To rád slyším, aspoň tady neděláš své zemi ostudu. Nebo možná naopak, dvojí standardy jsou svině. Odpověděl ji se spikleneckým úsměvem, než se úplně natáhl na záda. Sice na ni takhle neviděl, ale nemusí na ni taky pořád zírat, ještě ji to stoupne do hlavy a co pak. Krátce se zachechtal. Uuu, jakého grázla? Třeba ho znám, můžu pomoct. Ale chci svou vlastní medaili, a podívat se do ponorky. Upřímně si ale nebyl moc jistý, co si má myslet o tom druhém vysvětlení. To první by bral jako vtip i Sheldon Cooper, ále to druhé by se dalo brát oběma směry. Hmmm, na léčbu hlavy jsem expert, můžu ti předepsat pravidelné rehabilitace. Jediná podmínka je, že se jich musím účastnit. Rozhodl se to zahrát celkem neutrálně. Ať už by to vzal vážně nebo ne, odpověděl by podobně, zahrál by to na srandu, ať nehoustne atmosféra. Po zazvonění bylo pár vteřin ticho, než přišla spěšně servírka. Máte vybráno? Zeptala se s laskavým úsměvem. On sám ani nezvedl hlavu. Pro mě prosím chlazené Kyoto Kinen. Pronesl jednoduše, zatímco čekal, jaký verdikt tedy vznese jeho společnice.

Málem vyprskla smíchy "Prý ostudu. God, to mě pobavilo." předstírala, že si otírá slzy. Ten kluk věděl jak pobavit, ta byla schopna zostudit celou Anglii pro trochu srandy. Spokojeně se nadechla a opřela se. "Tak to máš smůlu, metál bude pro mě." dodala, nikým si nenechá vyfouknout svůj job, ani tímhle. Potom se na něj koutkem oka pohlédla "Pokud to nebude několik ran kladivem po hlavě tak proč ne." pousmála se a podívala se rychle do mobilu. Na tapetě měla spící Niko, vstávala o něco dříve, tak jí napadlo si jí vyfotit. Mobil však rychle schovala a podívala se na tu paní co přišla. "Prosila bych Pai Hou." musela se začít křenit, vzpomněla si na něco, co jí vyprávěl její kamarád. Potom opět nabrala vážný výraz "A potom bychom si dali Ruského zabijáka." tím myslela samozřejmě tu dýmku. "To bude asi vše." uculila se mile na ní a poděkovala.

Číšnice ještě postávala, a tvářila se trochu znepokojeně. Promiňte, ale dýmky prodáváme jen plnoletým. Mluvila, jako kdyby ji to snad skutečně mrzelo, na to už však byl Sai ready, takže se zvedl do sedu, a příjemně se na ni usmál, než vytáhl občanku. Jistěže nebyla pravá, ale to nemusel nikdo poznat, kvalitní práce. To nebude problém, ta dýmka je pro mě. Odpověděl sametovým hlasem. To ji očividně stačilo, ani se na občanku nějak nezadívala, otočila se, a vyšla ze salónku ven. Tak Ruského zabijáka. Sounds like fun. Pronesl zamyšleně, zatímco se zase natáhl. Fuuuck, prokoukla jsi mě. Ale kladivo funguje vždycky. Zachechtal se, a tak vteřinu přemýšlel, jak to zahrát. Tak počkáme do konce dne, pak ti dám diagnózu, a navrhnu léčbu. Přece jen bych se nejdříve měl seznámit s pacientem.

A teď přišlo to, na co čekala. Měla chuť jí někam poslat, prostě tu dýmku chtěla, avšak Saii to zahrál dobře a také měl tu samou věc, co ona měla doma. "FAKE ID, nice." pověděla s úsměvem na rtech, za chvíli se s ní bude točit svět jako na Karuselu. Opět se spokojeně usadila a nezbývalo než jenom čekat. "Jo funguje, pokud nechceš mít vymalovaný být mozkem a krví." uchechtla se a následně se trochu zarazilo. Nevěděla jestli to myslí vážně nebo ne, už jednoho chocholouška měla, nechtěla mít ještě dalšího. "To zní jako fajn plán." nějaká léčba alkoholem by neuškodila.

Představ si, tyhle věci existují i v Japonsku. Pronesl sarkasticky. Upřímně byl zvědavý, jak tu dýmku Em snese. Tvářila se tvrdě, ale to dělávala spousta lidí, a nakonec stejně většina shořela jako papír. Podíval se na telefon. Snad milion zpráv od lidí, kterým raději ani nechtěl odepsat. Jen si povzdechl, a položil telefon na stoleček. Mozkem se blbě maluje, většinou toho není dost, a kdo se pak má srát s úklidem. To můžeš rovnou vymalovat celý pokoj znova. Ne, že by se nějak vyžíval v dark myšlenkách, tohle z něj spíše jenom vypadlo jako dloubnutí na ten její komentář. Nakonec se posadil zase rovně, a podíval se Em s úsměvem do tváře. Studuješ na Kagetane? Zeptal se jednoduše. Small talk, paráda, probleskla mu v hlavě znechucená myšlenka, ale výraz ve tváři udržoval stejný.

"Omlouvám se, pořád mám Japonsko za konzervativní zemi plnou samurajů a podobně." nebyla daleko od pravdy, na fotkách vídala pořád něco takového, lehce se prohnula a křupla si páteř, tisíce jehliček jí vystřelilo po celém těle. Jak milovala ten pocit. "Když to umíš a trefíš se nějak hezky tak jo." uchechtla se "Proč bys to měl malovat, tomu se říká umění a ne vražda." uculila se a stáhla si pramínek vlasů za ucho "Jo studuji na Kagetane a hádám, že máme i stejnou třídu... great..." pověděla s ironií hlase, jakoby ho už nechtěla nikdy vidět. Alespoň atmosféra nebyla napjatá, bylo jí tady fajn. "Jak se říká. Art should terrify a podle toho se řídím."

Ts ts ts, snad jsem toho ještě tolik neudělal, takhle znechucené reakce si nezasloužím. Pronesl a hraně se chytl za srdce, jako kdyby ho smrtelně ranila. Nečekal, že narazí na takhle zajímavou osobu jenom díky tomu, že se půjde na random projít do města. Teď tady sedí s holkou z Anglie, která je podle jejích slov "nemocná na hlavu", baví se s ním o mozcích na zdech, a právě jim objednala snad nejsilnější kombinaci černého tabáku co byla v okolí několika set kilometrů. Musel se nad tím pousmát, i když to takhle vypadalo, že se usmíval na ni. No, ono by se to tak dalo i shrnout. Řeknu ti, takhle jebnutou holku bych tady nenašel, ani kdybych se kurva dlouho snažil. Pronesl a zachechtal se. To už ale přišla servírka, a za ní číšník, který nesl dýmku. Nejdříve před oba postavila servírka jejich čaje, a poté mezi ně přišla 130 cm vysoká, zdobená dýmka. Balíček z Osvětimi, hitler posílá nějaký Cyklon B na ochutnání. Pronesl a pokřiveně se usmál. V rychlosti se ale natáhl pro šlalouch, aby předběhl Emily. Moje občanka, moje pravidla, mám právo první ochutnávky. Zhluboka se nadechl a vydechl. May god protect us all. Řekl, uchechtl se, a dlouze si potáhl. Cítil, jak se hustý dým valil skrze dýchací cesty do plic. Síla... Problesklo mu hlavou, zatímco zavřel oči. Dýmka už byla roztahaná a připravená, takže se nemusel nějak extra snažit. Nakonec jen zaklonil hlavou, pustil šlalouch, a nechal pootevřené ústa, aby z nich pomalu vycházel dým. Po pár vteřinách zavřel pusu, pootevřel jen koutky úst, a vydechl jak nosem, tak ústy. Prvotřídní drak, Už teď začínal cítit mlhu v hlavě, tohle bude šílený moták, bude rád, pokud odejde po svých. Zeširoka se zazubil na Emily, a podal ji šlalouch. Prosím, madam.

"Ale ale, snad tě nechytá heart attack." uchechtla se a pozorovala jeho herecký výkon, který by si zasloužil Oskara. "To víš, člověk musí sick minded, aby v téhle společnosti plné zákonů vůbec přežil." párkrát se ťukla do spánku a potom už donesli dýmku, nadšeně jí pozorovala, byla nádherně zdobená, v Japonsku si určitě potrpěly na styl. Vyřezávané dřevo, krásně odzdobená váza a korunka z bílé keramiky. Musela si jí rozhodně potom vyfotit. "Ja vol comrade." udělala si z prstu hitlerovský knírek, kdyby je někdo viděl, ale i tak by je nevynesli v zubech jako v Anglii, přece jenom, Japonsko bylo s Hitlerem. "Ale ale, máme tu japonského draka." uchechtla se Pozorovala jej jak vyfukuje ústy i nosem, už se hrozně těšila, chtěla vědět co to s ní udělá. Když ji podal šlauch, tak provokativně zvedla malíček jako slečinka první třídy a začala dým natahovat do sebe, YOLO. Tělem jí projel příjemný pocit nikotinového opojení a hlava se jí začala motat. Jak tenhle pocit milovala, ocelové plíce se vyplácely, správná dýmka by neměla škrábat v krku a tahle byla příjemné pohlazení po duši. Začala vypouštět hustá kolečka a podívala se na něj. Uměla toho více, ale času na to bylo dost. Potom mu opět podala šlauch, tím že jej ohnula, chytla jej a dva prsty přiložila navrch, bylo to takové gesto, když se předávala dýmka.

Dýmec už neměl pěkně dlouho, alespoň ne takhle silný. Opřel si hlavu o zeď, a díval se do stropu. Špatný nápad, takhle se s ním motal věc ještě víc. Nějak se nepodíval dolů, jen si vzal šlalouch a vložil si ho do úst. Opět začal tahat. Ta chuť byla šíleně silná, uhlíky byly v perfektním stavu, jeho krk to pořádně ani necítil. Zůstával teď ponořený ve vlastní hlavě, což dým, tichá hudba, a teplo, jen podporovalo. Tentokrát dým prostě jen nechal volně proudit ze sebe, dokud mu zbýval kyslík, než klasicky vyfoukl, a zase se nadechl. Byl čas předat štafetu, tak tak taky udělal. Not bad. Pronesl tiše, stále zadívaný do stropu. Hele, nechceš se pak jít někam napít? Obvykle teda zvu holky na drink až na druhé rande, ale all things considered... Krátce se zasmál, zatímco se napil svého čaje. My treat. Dodal nakonec, aby zdůraznil, že slovo "zvát", myslel seriózně.

Mezitím co měl dýmku, tak vytáhla mobil a vyfotila jí, poslala to oběma bratrům, že má právě dva ruské tabáky a je to sakra síla. Ať závidějí. Lehce se pro sebe uchechtla a pocit pomalu vyprchával, chtělo jej to zase obnovit. Mezitím se podívala na svůj čaj, úplně zapomněla že ho tu má. Otevřela keramickou konvičku a podívala se na lístečky. Pak vzala horkou vodu a nalila ji dovnitř. Zavřela a čekala. Vzala si šlauch, chtěla popotáhnout a pak se uchechtla se "Oi oi, slow down cowboy, jsem zadaná." uchechtla se a začala popotahovat z dýmky, úžasný karusel právě zažívala, milovala ten pocit, ale je pravda, že sama by tu dýmku nedala. Nechala dým proudit v plicích a pak jej pomalu vyfoukla. Pak mu podala dýmku a začala si nalévat čaj, nasála tu vůni načichlou po zeleném čaji a mléku a spokojeně z něj usrkla "Yummy."

Chill out, zvu tě na drink, ne do postele. Pronesl a zvedl oči v sloup. Nepřišla mu jako typ člověka, který by nechápal sarkasmus, a on si nepřipadal jako takový dement, aby z něj sarkasmus nešel slyšet. Dýmku si teď nechal u sebe na pár potáhnutí déle, než se zase natáhl na záda. Takhle mu to sice naleze do hlavy ještě třikrát víc, a nakonec ho to beztak úplně vypne, ale co už. Pokud pak ještě hodlá chlastat, mohlo by se mu to vymstít, ale pokud je Em natolik upjatá, nemusí na to vůbec dojít. Nevermind then. Pronesl jakoby do vzduchu. Stejně to tak bude lepší, beztak by jsi se pak vrátila do Anglie s pláčem, že tě přechlastal Japonec. Pronesl se šibalským úsměvem na tváři, pokud by na ni nějaký přístup mohl platit, tak tenhle.

Možná byla mírně upjatá na tohle téma *Relax Em* pověděla si v duchu a přemýšlela co se bude dít dále, měla chuť se opít, tak lehce do nálady. Potom se zarazila a podívala se na něj "Joo, tak chlapeček si myslí, že mě přechlastá. Co kdybys raději zůstal u saké, zatímco já si dám tvrdou whiskey." uchechtla se, rozhodně to na ní platilo. Nenechá se zahanbit nějakým joudou, co se před chvíli vyloupl. Vzala si od něj šlauch a natáhla dým do plic "Sweeeet." zamručela si spokojeně pro sebe a oddala se motající se hlavě a temnotě.

Heh, tos viděla v anime? Takových cizinců s velkým egem už bylo, a každý skončil pod stolem. Trefa do černého. Tohle ho bavilo, byl to jeho živel. Nepotřeboval ji přechlastat, nepotřeboval si nic dokazovat, jediné co chtěl, je dopracovat se k tomu co chce, hledat si cestičku, oťukávat si ji, zjišťovat na co jak reaguje. Koho zajímá, jestli ho pak v noci pošle do hajzlu, tím líp, hra pokračuje. A co, že byla zadaná, aby byl upřímný, bylo mu to ukradené, ani mu nějak nešlo vyloženě o ní jako takovou. I když... Holčinu co by měla takový spirit ještě nepotkal, mohla by to být docela sranda. Don't get ahead of yourself. Tak tak, rozum s radostí káral jeho ego. Tak co, půjdeš, nebo mi raději dáš za pravdu už teď? Zeptal se, zatímco pozvedl jedno obočí, a pokřiveně se pousmál.