Bar

Trochu vykulil oči. Pár sekund trvalo, než se vzpamatoval z toho, co mu právě řekla. Heh.. Hahahaha... Ahahahahaha! Naprosto vybuchl ve smích. Jooo, tak tohle tak úplně nečekal, ale co už. Akorát teď potřeboval pár minut, aby si srovnal, co s tou informací udělá. Little dicked Japončíky, a ploché Angličanky. Pronesl pobaveně, když může ona, proč by nemohl on. Navíc. On na ni svůj komentář aspoň viděl, na rozdíl od ní. Tááák. Jsem na řadě, takže... Když už jsi mluvila o whiskey, dobrá, ale jen tak pro info, Japonská taky není úplně špatná. Togouchi, dvakrát. Řekl barmanovi. Přísahal by, že se trochu uchechtl, ale nebyl si tím úplně jistý. Třeba se akorát trefil výběrem.

Zvláštně se na něj dívala, smál se jako nějaký psychopat, který zrovna naháněl svojí oběť a bohužel, s tím plochým hrudníkem se trefil. "Mám letiště no, alespoň si nevyrazím zuby." ušklíbla se, musela z nevýhody udělat nějakou výhodu. Whisky milovala, zkoušela whisky po celém království, ale domácí byla stejně nejlepší "Fajn, tak sem s tím, uvidíme jestli se budete rovnat té naší." uculila se a počkala, až jim barman dá skleničky. Skleničky byly zamrazené, přesně tak se to dělává. Vzala skleničku a opět si s ním ťukla "Cheers." a kopla jí do sebe, mírně se otřepala. Silou byla podobná, ale chutí moc ne, alespoň jí to přišlo. "Chuť je taková zvláštní, ale domácí je domácí." dodala nakonec a tělem se jí rozlévalo příjemné teplo[/color]

Japonská má chuť trochu podobnou saké, aspoň mi to tak přišlo. Mnohem ostřejší, než cizí. Ne, že by mi cizí přišly špatné, ale zvykl jsem si na tu chuť podobnou ohni. Možná protože jsem tajně upíjel tátovi, když jsem byl menší. Pronesl. Alkohol si začínal vybírat své. Jejich žaludky jim za tu míchaninu rozhodně nepoděkují, ale co už, kdyžtak se zřigá někde v příkopě, bylo mu to jedno. Teplo v žilách se začínalo odrážet na tichém hučení v hlavě, do opilosti měl ještě daleko. Dobrá, jsi na řadě. Prohlásil, plný očekávání. Barman byl očividně taky napjatý, jako kdyby ho ta naše mini soutěž snad zaujala. Tak nějak ho napadlo, jak asi vypadali pro nestranného pozorujícího.

"Na saké může přijít řada potom, nikdy jsem jej totiž neměla." uchechtla se, tohle bude mít rychlý spád, nic předtím nejedla, takže byla čistě na cigaretách a alkoholu, no sice se párkrát vygrcala, ale nemůže dělat slabocha před ním. "Fajn, zakotvíme rovnou v srdci Londýna, dvakrát Beefeater." pousmála se, gin milovala stejně jako whisky, alespoň se na chvíli zasní a bude zpět doma, jo bratříčci věděli co pít a co ne. Její tělo začalo nabírat mírně na teplotě, ale do opilosti měla hodně daleko.

Kurva... Problesklo mu hlavou. Naprosto trefné. Gin byl jeho slabina. Jestli měl u něčeho šanci se poblít, bylo to tohle. Ani nevěděl, co mu na ginu tak vadilo, když býval obvykle tak smooth, a navíc tak krásně voněl, ale zkrátka mu to nesedělo. Na tváři však nedal nic najevo, alespoň se o to snažil. V tom případě je saké další na řadě. Děláš si z něj prdel, a přitom jsi tekutý oheň nikdy nepila. Tekutý oheň, tak to pár lidí nazývalo, a dobře věděli proč. I když saké jako takové nebylo příliš silné, ta chuť byla strašně ostrá, jako chilli mezi alkoholem. Takhle nějak si představoval, že by chutnal zapálený molotov. Když před ně barman postavil skleničky, okamžitě zadržel dech, popadl skleničku, a kopl ji do sebe. Léčba šokem, doufal, že to polkne dříve, než si jeho tělo uvědomí tu chuť, a do nosu se mu i přes zadržený dech dostane závan té pachuti. S rychlostí polkl, a držka se mu křivila možná více než by musela. Zhluboka vydechl. Phew. Tak když pokračujeme kolem světa, vezmeme to ještě cestou zpátky do Japonska skrz Mexiko. Dvakrát tequilla, stříbrná. Tohle byl jeho chlast, vypil by flašku a půl, a stejně by chtěl víc, ale bůhví jak ta specifická chuť, spojená s citrónem a solí, bude působit teď. V tom ho něco napadlo. Hele, a co dát army shot? Milerád ti budu asistovat. Pronesl s pokřiveným, ďábelským úsměvem. Chlast mu dodával náladu, a navíc by to mohl být zajímavý zub k jejich soutěži.

Koukala, že docela do nich ten alkohol padá, za chvíli budou oba jako motyky a před barem se plazit po čtyřech, ale co, zažila si toho hodně. "A budu si z něj dělat prdel nadále." uchechtla se, samozřejmě věděla, co čeho se to pouští, ale no risk, no fun. Podívala se na skleničku ginu, jak milovala tu vůni, vzala skleničku a se záklonem hlavy jí kopnula do sebe. Tělem se jí rozlil další hořký pocit a celá se oklepala. Potom se podívala na něj s mírně červenými tvářemi "Copak? Gin ti nejede? To jsi mě zklamal." Rýpla si o něj. Začínalo ji být vedro, ale možná to bylo tím, že se tu moc nevětralo. "Jak chceš, hrajeme si tedy na cestovatele." uchechtla se, měla raději zlatý gin se skořicí a pomerančem, ale tohle jí také nevadilo. Ale věděla, že se musí vyhnout vodce, vodka je zlo. "Army shoty? Zkoušela jsem hodně věcí, ale tohle slyším prvně." odpověděla mu, snad to nebude nějaká sviňárna, sice si alkohol začíná vybírat svojí daň, ale pořád by se uměla trefit mezi nohy.

Trochu nepřítomně se zachechtal. Jo, rozhodně začínal být veselejší. Takže neznala army shot, výborně, poprvé to bylo nejlepší, a to obzvláště, když se to dělalo bez vysvětlení. Žádný bad touch stranger danger prosím, všechno ve vší počestnosti. Oznámil ji, aby se pojistil, že ho nezmlátí, když se ji bude dotýkat. Navíc, nehodlal ji nějak osahávat, sice byl poměrně připitý, ale to z něj nedělalo nějakého rapist type synka. Jakmile dostali tequillu, i s citronem a solničkou, postavil se k Emily zezadu, a lehce ji přejel dlaněmi po krku, a zatlačil ji pod bradu, aby zaklonila hlavu. Příjemné to není, ale udělám to samé, takže to ber tak, že budeme trpět společně. Pronesl a zazubil se zatímco popadl jeden kousek citrónu. Předem se omlouvám, zkus mě reflexivně nezabít. Zachechtal se, a zmáčkl citrón přímo nad jejím okem, aby kapka padla přímo do něj. Hned poté pustil její krk, a nasypal na pult před ní trochu soli. Tak slečno, teď si šňupni. Tohle byl army shot. Citrón do oka, sůl šňupnout. Byla to naprostá hovadina, ale byla sakra sranda to někomu ukazovat. Každopádně se to dělalo až silně pod vlivem, a člověk to musel pěkně dlouho rozdýchávat a rozmrkávat, ale co, tady šlo o srandu, ne?

Už jen to co říkal, moc se jí to nelíbilo, ale byla pro každou píčovinu. "Here we go." pověděla si spíše pro sebe, připravená téměř na všechno. Tolik milovaný adrenalin začal proudit její horkou krví a alkohol jakbysmet. Když jí přejel prsty po krku, tak se zachvěla, byla na krk nesmírně citlivá a po těle jí vyrašila husí kůže. Potom zaklonila hlavu a podívala se mu přímo do očí, věnovala mu ten pohled, že se nebojí, ale to byla asi osudová chyba. Nestačila zavřít oko a dostala kapku citronu do oka "MOTHERFUCK-!" nestačila ani pořádně zaklít a tělem jí projel efekt štiplavé bolesti, která se stupňovala. Její těle bylo napnuté jako struna, avšak musela se pohnout. Tím druhým okem se podívala na sůl šňupla jí, další pocit bolesti, který nedokázala popsat, měla pocit, že jí ta sůl usuší plíce, ale dala to. Teď aby začala nosit brýle, nenechat se zabít od Niko a hlavně to zkusit na bratrovi, který o jedno oko přišel, třeba přijde i o to druhé, na tváři se jí objevil úšklebek, něco ve stylu, tady to máš parchante. A následně to zakončila tím panákem tequilly, která tam tak smutně stále. Šílenost se musí zlepšovat. Pak dlouze vydechla a začala více mrkat okem "Izi." pověděla se slabším smíchem, savo co jí padlo do oko, bylo proti tomu naprosto zlaté.

Krátce ji zatleskal. Oficiálně jsi byla obeznámena s army shotem. Gratuluju, zvládla jsi to na jedničku. Zase ať ji to moc nevleze do hlavy. Ale snesla to celkem hezky. Teď byla řada na něm, ale on už to znal, takže to klidně zvládne sám. Zaklonil hlavu, a vytřeštil oči. Nenechá se přece zahanbit. Oko držel pevně otevřené, i když si do něj kápl citrón. Nakonec ale přece jen začal bolestně syčet. I přesto bylo ale skrz syčení slyšet chechtání a smích. Byl teď ve veselé náladě, takže i tohle mu přišla jako nesmírná prdel. Bolest byla skoro nesnesitelná, citron byla pořádná svině. Nasypal si na pult trochu soli, a pěkně až do paty ji šňupnul. Zaklonil znova hlavu, a mez prsty si stiskl nos. Aaaaaaah, tahle sviňárna pořádně protáhne dutiny. Vypadlo z něho, a krátce se zasmál, než do sebe kopl tequillu. Bez citrónu a soli to nebyl zas tak lahodný chlast, ale i tak mu ta chuť připadala sympatická. Rozhodně přebíjela tu bolest, co teď cítil. Dóbře, další kolo je na tobě, pak si dáme to slíbené saké. Vypadlo z něho, zatímco se na ni zazubil, s jedním okem zavřeným.

Bylo vidět, že už to dělal několikrát, když nepotřeboval její asistenci, alespoň se na to mohla lépe dívat. Jo, ten kluk byl šílenost sama o sobě, takže si docela v tomhle rozuměli. Připadala si jako pít sama se sebou, jen v opačném pohlaví. Svět se jí začal trochu motat, ale nic dramatického "Vytáhnout sem někoho kdo nikdy nepil, by mohla být nesmírná prdel." zasmála se a podívala se na barmana, který se jenom trochu křenil a pozoroval ty dva blázny, jak se navzájem špičkují. Teď by to chtělo nějakou oddechovku, na chvíli se zamyslela. "Dvakrát medového jacka." chtělo to takové pohlazení po duši a to dokázala přesně chuť medu a whiskey. "Jinak, šňupací tabák je lepší." dodala k jeho poznámce k soli a zamrkala "Neřekla bych, že jsi Japonec, na to jsi moc crazy a controversial." odpověděla a počkala na barmana až jim naleje. "TBH, s mými bratry by sis rozuměl, mají šílence rády. Pamatuji si, když koupili sud piva a jedné párty přitáhli plynovou masku. Jeden z nich si jí nasadil a přes naústek začal pít pivo, které se lilo do masky. No málem jsme ho křísili, ale prdel to byla strašná." sama přemýšlela, že kdyby nebylo bratrů, jak by asi vypadalo její nezkažené já.

Někdy můžeš vzít tu svoji přítelkyni, milerád bych poznal tu frajerku, co mi před ksichtem vyfoukla takový úlovek. Jop, rozhodně začínal cítit efekty chlastu, tohle by z držky nevypustil, ale teď mu to bylo jedno. To budu brát jako lichotku, díky. Pronesl, a zachechtal se. Poslechl si její historku o bratrech, a upřímně se tomu zasmál. Zněli jako jeho typ lidí, vypadalo to že šílenost jim kolovala v rodině. Ty bych rád poznal, rozhodně zní zábavněji než drtivá většina zaseklých Japonců. No offense proti mému národu, třeba jsem jenom vyrostl v moc upjatých vrstvách. Vzpomněl si na jednu vlastní historku, která sice nebyla tak insane, ale ledacos to vysvětlovalo. Se spolužákem jsme se jednou rozhodli vychlastat celou flašku ginu nějakým flashy způsobem, a samozřejmě, že nás kretény nenapadlo nic jiného, než že si lehnu na zem, a on mi bude lít do držky. Přes polovinu flašky jsem pil jako vodu, než se to začalo vracet, jenže to hovado lilo dál. Dokážeš si představit, jak to dopadlo. Upřímně se zasmál. Od té doby gin naprosto nesnášel, a kdo se mu mohl divit. Jakmile před ně barman postavil jemnou whiskey, dlouze si přivoněl, než do sebe obsah sklenice kopl. Už mu to začínalo dost zatemňovat mysl, ale měli před sebou ještě minimálně jeden chlast. Aaaah, tak jo! Čas na saké. Barman se ihned pustil do práce, zatímco Sai se s úsměvem zadíval na Emily. Chtěl něco říct, ale úplně to zapomněl, tak na ni jen zíral jako tupec.

"No..." zásek, tohle bylo jediné co z úst vypustila, začínala mí také dost, přece jenom toho vystřídali docela dost, pak jí to v té makovici cinklo. "Někdy určitě... to víš, doba je rychlá. Kdo zaváhá, neprcá." uchechtla se, ani nevěděla, proč vlastně takovou kravinu řekla, měla pocit, že po chlastu je ještě více ukecaná než předtím. "Dalo by se říct, že já a bratři, jsme takový exoti anglické společnosti, děláme ostudu rodině a tím i společnostem co vedou, ale což, člověk přece nemůže odolat undergroundu, když ví, co všechno se tam dělá." doplnila ještě něco a poslouchala jeho historku, tak proto nesnášel gin, byla ráda, že jí neobjednal vodku "Já mám zase averzi na vodku, byli jsme na nějaké... jak se to jmenuje." poklepala si prstem na tváři "Finlandia party, kde jsme se totálně ztřískali vodkou, have no idea co jsem tam dělala a jsem za to docela ráda, vodku nemůžu ani cejtit potom." docela s tím klukem soucítila, potom kopla do sebe whiskey a úplně se rozplynula, milovala tu chuť medu a to med nesnášela, ale tady jí nevadil. Teplo pomalu prostupovalo do celého těla a alkohol více a více oblboval mozek. "Yosh yosh!" začala být až moc nadšená, tohle nevypadalo dobře. Podívala se na něj, usmíval se jako měsíček na hnoji. "Jednu věc tu ale musím vidět, chci vidět JDM show, jinak odsud prostě nemůžu odjet." nevěděla proč to řekla, připadala si jako generátor náhodných vět.

Takže si přišla rozšiřovat ostudu i do zahraničí, to je úctyhodný výkon. Pronesl se smíchem. Třeba toho budou mít společného víc, podle toho, jak mluvila, to znělo jako kdyby měla nějakou výše postavenou rodinu, které mohla dělat ostudu. Podobně jako on, i když to dělal nerad. Cítil ke své rodině svým způsobem respekt, hlavně ke svému otci, ale to neznamenalo, že se hodlal chlubit jeho peřím. Proto u seznamování vynechával příjmení, dokud si ho nezasloužil. Dobře, příště to samé, ale místo ginu bude vodka, ať jsme si kvit. Oznámil ji, a docela ďábelsky se zasmál. Nevěděl, jak dobře to ona snese, ale spravedlnost na to ohledy nebere. Začínalo mu díky chlastu seriózně hrabat, takovým stavům se s holkou vždycky vyhýbal, chtěl mít chladnou hlavu, aby mohl přemýšlet, teď už ale bylo pozdě. JDM show, povídáš... O žádné v nejbližší době nevím, ale můžu zkusit obepsat pár lidí, ať dají vědět, a případně zařídí lístky. Peněz měl dost, jen nerad dával takové sliby, protože je pak měl tendence do puntíku plnit. Ale kdoví, třeba by to s Emily mohla být sranda. No promises. Dodal nakonec na závěr. Jejich konverzace byla all over the place, ale to mu nějak nevadilo. Ani mu to kvůli alkoholu nepřišlo divné, přece jen byli oba ve stejném stavu. Nakonec přišlo i saké, ale místo skleniček dostali klasické kalíšky, tak jak to mělo být. Tak na mou domovinu. Pronesl, zatímco si s Emily přiťukl, a rychle do sebe saké nalil. Pořádně to pálilo, jak v puse, tak v hrdle, ale to bylo právě to, čím bylo saké výjimečné. Tekutý oheň.

"Ano a rodina si myslí, že tady půjdu rozšiřovat, jak se říká business." poslední slovo se snažila říct, typickým mafiánským tónem, ale asi jí to moc nešlo. Jazyk se jí začínal pomalu motat a ona nevěděla, jakým jazykem mluví. Svojí rodinu taktéž respektovala, ale ne natolik, aby se dokázala vzdát svého života v jejich prospěch, tak stará ještě na to nebyla. Potom se zarazila *Arsehole* pověděla si pro sebe, naštěstí to nehodlal nalévat teď, ale příště, takže byla docela saved, ale na jak dlouho. "Uuuu, sounds nice." pověděla, milovala auta, všechno na čtyřech kolech a pokud to nebyl zvuk naftového TDI, ale pure gasoline, tak byla naprosto spokojená a o Japonsku věděla, že tady diesel nevládnul jako v ostatních zemích. Podívala se na kalíšek saké, vypadalo to zvláštně, tohle se nepilo ve skleničkách. Vzala si jí do prstů a ťukla si s ním "To your homeland." pověděla to co on a kopla to do sebe. Chvíli nic a potom začala rudnout, pálilo to jako čert, měla pocit, že je jako čarodějnice na hranici, kdyby si teď grcla, bude si připadat zase jako ohnivý drak. "Tohle..." lehce si odkašlala "Tohle to přivezu bratrům, skapou." zasmála se, začínala se dostávat do limitu kdy měla dost, nepotřebovala se ztřískat, tahle nálada jí vyhovovala a navíc věděla, jak tyhle věci dopadají. Potom se zadívala na výlohu, potřebovala si ustálit pohled a přemýšlela co vybere a pak jí to došlo "Dáme si Jagera nebo Black Fox, takové příjemné zakončení našeho alkoholového tripu."

No jo, cizinci si dělají prdel ze saké, a pak vypadají jako samotný Japonský drak. Pověděl, zvedl oči v sloup, než propukl smích. Sledovat její rudou tvářičku byla poměrně zábava. Jemu osobně to chutnalo, ale asi reagoval podobně, když ochutnal poprvé. Někdy ji mohl povyprávět historii tohohle geniálního alkoholu, ale na to teď byl moc pod vlivem, navíc to nebylo moc fajn téma na opilecké konverzace. Zakončení? No dobře, vzhledem ke tvému úctyhodnému výkonu, to dneska nazveme remízou. Odpověděl, zatímco barman popadl matně černou lahev, a začal nalévat. Tak nějak ho zajímalo, kolik by skutečně vydržela, kdyby tady hodlali sedět do němoty. Pro teď s ní ale souhlasil, dejme tomu, že jako seznamovací run si vedli úctyhodně. Takže. Kromě chlastu a nikotinu ti v žilách koluje i benzín? Zeptal se ji zaujatě. Nebývalo často, že by se takhle musel holek na něco doptávat, ále tohle byl očividně special případ.

"Jo jako japonskej drak jsem si fakt připadala." zasmála se a poplácala si slabě tváře, aby barva zmizela. Svět se s ní motal, věděla, že bude mít problém s rovnováhou a že ještě někam zahučí, snad ne. "Také bych to viděla na remízu, máš docela výdrž na asiata." musela uznat, že ten kluk uměl pít první ligu, ona sama ve však necítila na více, možná to bylo začínající únavou nebo atakem, co chytila před čajovnou. Potom kývla "Jistě, brácha si pořídil Subaru a hned mě začal zaučovat, jak to funguje a podobně. Prostě z malé roztomilé sestřičky udělali chlapa no, a nelituji toho. Ve společnosti, kde je to samý hipster a tak je to potřeba." mráz jí přejel po zádech, jen z té představy a co viděla v Londýně, tolik hipsterů s kafíčky ze Starbucksu, chtělo se jí blejt. Potom však dostali před sebe bylinky. Zhluboka se nadechla a pomalu to vypila, musela si to prostě vychutnat, síla bylinek říznutá jemným pomerančem

Bylinky, paráda. On sám preferoval agresivnější chutě. Takové, které mu v hrdle přepálí jakoukoliv jinou pachuť, a eliminují i chuť blít. Tyhle bylinkové sračky byly ale přesný opak. Jako správný hrdina do sebe ale obsah vyklopil, a taky ho polkl. Ovládal dech tak, aby ho nenatáhlo, měl dost zkušeností aspoň na to, aby tohle uměl. Já osobně preferuju Evropu, ale na JDM v dnešní době uvidíš všechno, takže si oba přijdeme na své. Třeba takové audiny, ty elegantní, jednoduché tvary, ale zároveň monstrózní výkon, na to bych se mohl dívat celý den. Neměl nic proti Japonským modelům, naopak podle něj patřilo Japonsko mezi světovou špičku, hned vedle Německa a Ameriky, ale vždycky mu ty tvary přišly moc agresivní. I když, taky záleželo na modelu. Pokynul barmanovi rukou, že bude platit. Částka za tolik druhů drahého chlastu byla poměrně vysoká, ale on to zaplatil bankovkou, která cenu přebila snad dvojnásobně. Ta poslední půlka způsobila, že už se mu nechtěly vnímat čísla, takže mu to bylo spíše jedno, než že by se snažil dělat dojmy. To je dobrý. Pronesl, zatímco se pousmál na Emily. Asi je čas jít na vzduch, a na cigáro. Řekl tiše, zatímco se zvedl, a vyrazil ven z baru. Koutkem oka ale pozoroval Emily. Byl připravený přiskočit, a zachytit ji, kdyby dostala moták. Věřil ale tomu, že není ten typ, který by se z tohoto množství alkoholu skácel... Snad.

Tohle bodlo, hezky na žaludek. Ne nadarmo se říkávalo, že bylinky pomáhají, když je ti blbě. Sice to byla jako náplast přes neustále krvácející ránu, ale "pomohlo" to. "Přijdu si oproti tobě staromódní, u mě zase vedou hranatější tvary a navíc Audi jede přes luxus společně s výkonem a to není nic pro mě." uchechtla se a potom se podívala na barmana, jo částka to byla veliká ale čím platil, to tu sumu hravě přebilo. Bylo na něm vidět, že peníze jsou pro něj obyčejné papírky, tak jako pro ní. Otočila se od baru a nohami dopadla na zem. Sáhla si hřbetem dlaně na čelo, sotva ho cítila, ještě trochu pít a nebude cítit nic. "Jo... cigáro by bodlo." svět se pod ní lehce zamotal, ale ustála to. Potom se pomalým krokem rozešla ke dveřím "See ya later, alligator." pověděla barmanovi, nebylo kam spěchat, věděla, že když zrychlí tak beztak o něco zakopne. Jakmile vyšla ven, nahmatala krabičku cigaret, vyklepla z ní jedno a zapálila si. Měla chuť zavřít oči, ale hned by letěla na zem

Počkal, až za ním Emily vyjde ven. Nijak na ni nespěchal, sice byla už hluboká noc, ale on sám neměl kam spěchat. Sledoval, jak si zapálila cigáro, zatímco on sám hmatal po kapsách, a hledal. No, dobrá, předstíral, že hledá. Byla teď poměrně mimo, obzvláště když si zapalovala, a on měl troufalou náladu. Co troufalou náladu, vypil toho tolik, že rozum souhlasil s egem, a jak se říká, Do now, regret later. Pravou ruku ji přiložil k ramenu, levou dlaní ke krku, a než stihla zareagovat, vtiskl ji krátký polibek na rty. Krátký, ale ne letmý. Snažil se udělat tyhle pohyby tak rychle za sebou, aby nestihla úplně zareagovat, a natáhnout mu, než stihne odskočit. Opět udělal rychlý krok zpátky, naprosto připravený se vyhnout ranám, které by mířily na jeho obličej, rozkrok, břicho, kamkoliv kam většinou měly holky tendenci mířit. Meanwhile se mu na tváři objevil lehce pokřivený úsměv, a oči se mu chlastem leskly. Nevěděl, co k tomuhle slovy dodat. Maximálně by ji rozdráždil natolik, aby ho na místě ubodala, a bůhví, jestli by se zrovna tomu zvládl ubránit.

Zamručela, protože si nebyla schopna zapálit cigaretu, potom se jí to podařilo, než však stačila vyfouknout dým z plic, přišel její opilý kolega a udělal něco, co nečekala. Zorničky se jí krátce stáhly, být to přímá pusa, aby vybuchne vzteky. Pevně zatnula pěst a chtěla mu natáhnout, avšak alkohol dělal své, takže jí hned povolila "Udělat tohle bez stavu opilosti, tak ti asi natáhnu." zavrčela "Wanker." sykla na něj typickou anglickou nadávkou, kterou používali snad všichni na silnici. Avšak uvnitř cítila provinilost vůči Niko, měla být více na pozoru, ale ten pocit přijde až s kocovinou, teď to fakt nechtěla řešit. Popotáhla opět z cigarety a probodávala jej pohledem "Kdyby si nebyl jediný na chlastání, tak příště na tebe seru." otočila se na patě a bez nějakého slůvka si to začala trajdat na internát

Když se otočila, a začala odcházet, opět se pousmál. Jeho ruce skončily v kapsách. Zareagovala zase trochu jinak, než původně počítal. Stočil svůj pohled k obloze, než si povzdechl, a taky si vytáhl cigáro, které si zapálil. Běžet za ní by nemělo cenu, musel by se ji omlouvat, i když nelituje ničeho co udělal. Nechtěla, nechtěla, byla to její věc. Cya later, Em. Řekl ještě dost nahlas, aby ho slyšela. Even if I try hard, I ain't gonna make it. Probleskl mu hlavou text jedné písně, kterou poslední dobou často poslouchal. Přišlo mu to jako hrozný waste, ale co už. Díval se za svou nyní odcházející společnicí, zatímco s jednou rukou v kapse pokuřoval rychle mizející cigaretu.

Tak byl opět tady. Za posledních pár dní už po třetí, začínal si připadat jako alkoholik. Upřímně tady ale nechodil kvůli chlastu. S úsměvem mrkl na Elerí, zatímco vstoupil dovnitř, a podržel ji otevřené dveře. Bylo tu dnes méně lidí než obvykle. To se dalo chápat, byl běžný pracovní den, takže si většina lidí nemohla dovolit popíjet. Barman vzhlédl od sklenice, kterou zrovna leštil, a pozvedl jedno obočí, když zahlédl, že se sem dovalil zrovna on, zase. A ještě k tomu zase s někým jiným. Hodil po něm docela ďábelský úsměv, chytá se rychle. Tak, co to bude tentokrát? Zeptal se sarkasticky, když i s Elerí došel až k baru, u kterého se posadil. S takovou tady z něj bude pořádný štamgast, se kterým by si barman mohl i tykat. Zatím s ním viděl každou holku jen jednou, ale upřímně bylo Saiichimu jedno, jak se na to dívá. Pro mě gin s tonikem, a tady pro slečnu... Podíval se na Elerí, a zarazil se. Upřímně si nebyl jistý, jestli pije, ale to mu došlo až teď. Co si dáš? Zeptal se ji, a nahodil nevinný úsměv.

Samozřejmě se vydala za Saiichim a během chvilky skončili v baru. Už tu jednou byla, ale aby pravdu řekla, je to už poměrně dávno a nemá na tohle místo nejlepší vzpomínky. Jakmile vstoupila dovnitř, zaplavila ji známá dřevěná vůle se špetkou alkoholu. Další zajímavá situace nastala, když zahlédla pohled barmana, který vypadal, že tu Saiichiho potkává poměrně pravidelně, navíc působil, že má z toho smíšené pocity. Zajímalo by ji, jestli to je způsobené tím, že Saiichi není zletilý a na druhou stranu, jak se mu povedlo barmana obalamutit, přestože působil tak, že o tom snad i ví. Tázavě se podívala na Saiichiho. Možná jim natolik zvyšuje tržby, že jeho věk neřeší? Kdoví. To ale nevysvětlovalo, kde na to bral. Byl to stále jen student. Anebo se snad ti dva znají odjinud? Najednou měla na jazyku spoustu otázek, ale nebyla s to byť jedinou z nich vyslovit, už jen kvůli tomu, že je stále sledoval ten barman. Z modrého trička s mírně zvoncovými rukávy sundala koženou bundičku a ledabyle ji přehodila přes stoličku vedle ní, čímž si zároveň zaručila, aby si vedle ní nikdo nežádoucí nesedal. Poté si upravila sukni, aby se mohla pohodlně posadit. Všimla si pohledu Saiichiho, který chtěl, ať si vybere něco k pití. V takovém případě přicházela v úvahu jen jediná věc. Dvě deci bílého, prosím. Objednala si nakonec vínko, na které měla upřímně i docela chuť. Nasládlé, nakyslé a jemné zároveň - něco, co se jí právě trefilo do vkusu. Přitom se sladce usmála na barmana. Tenhle trik použila posledně, když v tomhle baru byla a jaksi "neměla" průkaz totožnosti, teď nic takového v podstatě nepotřebovala, ale šlo o nějaký reflex, který vyplynul napovrch dříve, než se nad tím vůbec stihla zamyslet.

Pokřiveně se usmál, když zaregistroval, jaký oslnivý úsměv hodila na barmana. Ne, že by to bylo potřeba, ale vypadalo to, že i ona má své způsoby. No, nemohl ji to zazlívat, každý člověk by měl využít toho co mu bylo naděleno, a ona obdržela výjimečně roztomilou tvářičku. Stejně, pochyboval, že by tahle oblbovačka působila i na něj. Takže vínečko. Jak nóbl, mám vás oslovovat madam? Zeptal se se smíchem. Víno se mu zdálo jako takové více upjaté pití, navíc mu to příliš nechutnalo, ale každý má své chutě. Tákže. Budu hádat. Kagetane? Zeptal se a zadíval se ji s úsměvem do tváře. Nevypadala dospěle, to ani zdaleka, navíc věděl, že nebude plnoletá, takže Kagetane byla jediná logická možnost. Teda pokud nebyla ještě mladší, to by bylo poměrně nadělení, ještě si zahrávat s holkou pod zákonem.

Jeho pohled po použití toho starého známého dívčího triku vůbec nezaregistrovala, protože jí téměř okamžitě do ruky připadla sklenka vína. Pozvedla sklenku ve chvíli, kdy dorazil i Saiichimu gin s tonikem. Chtěla si jen přátelsky přiťuknout, ale místo toho zaskřípala zubama a zašklebila se. Myslím, že to nebude třeba, pane, ale pokud máte takovou potřebu, můžete mi zavázat střevíček, lehce nadzvedla nohu, zatímco si volnou rukou přidržela sukni, aby se neshrnula až k místům, kam nechtěla. Tohle obecně bylo na Eleri dost přátelské chování, pokud tedy počítáme s faktem, že Eleri často své přátelské chování dávala najevo právě takovým způsobem a zmírněním upjatosti. Možná to ale jen způsobil vliv Saiichiho, který ji k něčemu takovému v podstatě vyprovokoval.Ták tedy nazdraví. Přiblížila svou sklenku pomalu k jeho a když se dotkly, cucla si vína. Kagetane, kývla poté, co polkla a usmála se, vypadá to, že se tam budeme potkávat častěji, než bys možná čekal nebo možná chtěl, dodala pobaveně. Teď už mohlo napadnout, že budou ve stejném ročníku, přeci jen, ona už si jeho věk tímhle způsobem odvodila.