Maid café (Brigáda)

Maid café plné krásných dívek. Také pěkní číšníci, takže dívky jsou také vítány.

Brigáda:
Plat: 2000¥ na týden
Pracovní doba: Podělí, Středa, Čtvrtek, Pátek od 19:00 do 20:30

Brigádníci: 0/3

Co nejrychleji to šlo doběhla ke kavárně a těsně před vchodem se dlaněmi zapřela o kolena a nepravidelně oddechovala. Zvedla hlavu jen proto, aby se podívala na mobil, aby zaregistrovala čas. Zpozdila se o půl hodiny, dost dlouhou dobu na to, aby zde už neodchytla nikoho ze zaměstnanců, se kterými se po zavíračce měla domluvit na dalším postupu, jelikož měla zájem o brigádu. Okamžitě na mobil vyťukala číslo, které zahlédla na dveřích podniku, a marně se snažila někomu dovolat. Číslo obsazeno. Místo toho se rozmrzele zapřela o dveře, po kterých se sesunula na zem a očima hypnotizovala mobil a doufala, že se někdo ozve zpátky. Ty jsi vážně pako. Víš to? Víš to, že jo? zamumlala si sama pro sebe.

Nepřítomně se procházel po městě. Sedět na pokoji a chlastat o samotě mu přišlo poměrně zoufalé, tak se raději skočil provětrat. Ještě předtím se rozhodl převlíknout, ať nevypadá jako žebrák. Nakonec skončil u bílého trička a černé košile, kterou měl ale úplně rozepnutou, takže fungovala jenom jako přehoz. Rukou si prohrábl vlasy, a rozhlédl se, kde to vlastně je. Nikde nebylo ani živáčka, takže pravděpodobně došel někam, odkud se už nikdy nedostane, a někde v uličce nakonec umře hlady. Uchechtl se, když v tom ale zahlédl jednu postavičku schoulenou na zemi. Zírala do mobilu, a upřímně vypadala docela ztraceně. Z téhle vzdálenosti, a v takové poloze, neměl šanci poznat, jak vlastně vypadá, ale co, chtěl se trochu odreagovat, ne? Poškrábal se na zátylku, a pomalu došel až tak na vzdálenost metr od ní, než si dřepl, aby se na ni nedíval takhle seshora. Zdravíčko. Neztratila ses? Zeptal se s úsměvem na tváři. Nechci být domýšlivý, ale upřímně se tváříš docela zoufale. Dodal a tiše se zasmál. Takhle zblízka, když se ji podíval pořádně do tváře - Byla dost hezká. Hlavně měla na Japonku dost neobvyklé oči.

I přestože u sebe neměla sluchátka jako obvykle, jelikož vystartovala z domu natolik rychle, že je ani nestihla pobrat, dokázala úplně vypnout a podstatě si tak díky tomu nevšimla ani příchozího. Alespoň do té chvíle, dokud si nedřepl přímo před ní a nevytrhl ji tak z melancholického pohledu do dálky.
Uh, eetoo, dobrý den...? vydechla trochu zaraženě a naklonila hlavu ke straně, zatímco ho zkoumala pohledem. Budiž, možná zareagovala trochu přehnaně, ale absolutně nechtěla někoho urazit a neměla nejmenší tušení, co je zač a jak je třeba starý. Ach, ale to nic, jen jsem se trochu zapomněla doma a skončila jsem tu se zavřenými dveřmi před nosem, pokývala směrem ke vchodu do kavárny a nevesele se zasmála.

Pozvedl jedno obočí, když ho pozdravila, jako kdyby to byl nějaký dospělý úředník, nebo co. Nakonec ale jen zakroutil hlavou, a zasmál se. Žádné dobrý den. Řekl. Jak tak ale poslouchal její hlas, a díval se ji do tváře, nějaké kolečko v mozku se snad začalo točit opačně. Dostal takové zvláštní de ja vu, jako kdyby... Neznáme se už odněkud...? Zamumlal tak nějak nepřítomně. Po pár sekundách mu ale došlo, jak creepy a divně celé tohle vyznělo, měl chuť si dát facku. Poškrábal se na zátylku, a zasmál se. Eh, to nic. Vyvrátil hned to, co před chvílí řekl. Ať už ten pocit vyvolalo cokoliv, přece nebylo možné, aby se už znali. Zvědavě se podíval na dveře. Až teď mu došlo, že tady stojí maid kavárna. Poté se podíval zpátky na ní, a automaticky si ji představil v maid uniformě. Ááá... Brigádnice? Docela správná volba, ta uniforma by ti slušela. Řekl s trochu pokřiveným úsměvem, zatímco se zvedl ze země, a podal ji ruku, aby ji taky pomohl na nohy. Nejsem si jistý, jestli ti otevřou, když tady budeš sedět jako hromádka neštěstí. Mimochodem, jsem Sai. Nebo Saiichi, pro upjaté. Představil se, jak už to míval ve zvyku.

Asi se nemýlila a opravdu reagovala trochu přehnaně, zatím to vypadalo, že její věk odhadl o něco lépe, než ona ten jeho. Kdoví, třeba ještě budou vrstevníci? Jakmile se ale zmínil o tom, jestli se neznají, pouze zaraženě pomrkávala a mírně zakroutila hlavou, i když si tím samozřejmě nemohla být jistá - mohl ji někdy dříve zahlédnout, ale jí nijak povědomý nebyl. Možná to bylo způsobené tím, že se jí lidé, se kterými neměla žádné pouto tak nějak "slili" do jednoho nepodstatného okruhu lidí a dále už jednotlivce nedokázala rozlišit a spojit si je s konkrétní tváří. Mohl být jedním z těch, kdo ji dříve šikanovali, a proto se chtě nechtě trochu zamračila. Pak ale zavrtěla hlavou. Myslím, že takovou osobu bych si zapamatovala, poznamenala, zatímco jen kývla na jeho poznámku k její brigádě a tiše se zasmála jeho poznámce o tom, že by jí roztomilý obleček služky natolik seděl.
Vděčně se zachytila dlaně, kterou jí nabídl a s jeho pomocí se vytáhla na nohy. Myslím, že mi nikdo neotevře ani když tu budu jako hromádka neštěstí postávat, přeci jen už je tam nějakou tu chvilku tma, tak pochybuju, že by tam na mě někdo čekal. A pokud náhodou ano, pravděpodobně by to nebyl někdo s přátelskou nabídkou práce, poznamenala pobaveně a po jeho představení k němu napůl natáhla dlaň, jako by si chtěla potřást rukou, ale ihned ji zase stáhla a místo toho si jen prohrábla vlasy a trochu nervózně se ušklíbla. Opravdu se moc s lidmi touhle cestou neseznamovala, a tak měla tendence reagovat trochu nepřiměřeně. Noo, tak myslím, že upjatosti už bylo dost, prohlásila rozhodně a odkašlala si, těší mě, Saii, já jsem Eleria. Samozřejmě mi můžeš říkat jak chceš, tedy, v rámci nějakých mezí, poznamenala pobaveně, naklonila hlavu ke straně a usmála se.
Mířil jsi dovnitř? zeptala se krapet zvědavě a znovu poukázala na dveře podniku.

Blame on me? No, shame on you. Problesklo mu hlavou. Vypadala mladě. Natolik mladě, že by klidně mohli být spolužáci. Pokud takových spolužaček bude víc, bude mít vystaráno na pěkně dlouho dopředu. Tiše se nad tou myšlenkou uchechtl. Jasně, že by si někoho takového zapamatovala. A rozhodně by si pamatoval on ji. Ze jmen měl sice jeden velký guláš, ale obličeje si moc dobře pamatoval. Více než cokoliv jiného si pamatoval oči, a tyhle by si pamatoval i kdyby ho probrala ve dvě ráno nalitého jak kanón. To teda bylo. Pronesl a usmál se na ni. Eleria... Zajímavé jméno. Řekl tak napůl pro sebe. Takže Eli. Pokud to nějak nenarušuje tvoje rámce mezí. Odpověděl ji pobaveně. Tohle by si mohl zapamatovat. Zvláštní a cizí jména šly lépe, protože aspoň vystupovaly z davu. Dovnitř? Upřímně, ani jsem nevěděl, že tady tohle je. Odpověděl ji, a krátce se zachechtal. Každopádně, když máš tak nenadále padla, máš něco v plánu? Měl jsem v plánu se nudit někde ve městě, tak se můžeme nudit společně. Zeptal se ji, a věnoval ji široký úsměv.

Pokrčila rameny nad volnou zkratky jejího jména. Pro mé meze je taková verze přijatelná, každopádně až mě potkáš někde v davu a já na tohle jméno nebudu reagovat, můžeš to zkusit jinak, dodala s tichým smíchem. Asi si ho bude muset zaškatulkovat do speciální vrstvy lidí. I když taková zkrácenina zněla logicky, nikdo ji takhle neoslovoval. Ach, to možná bude tím, že neexistuje tolik lidí tobě natolik blízkých, aby zkracovali tvé jméno, popíchla v duchu sama sebe a nevýrazně se zakřenila, než tu myšlenku zahnala. Nu, pokud tedy nemáš namířeno dovnitř, stejně už je zavřeno, můžeme se tu porozhlédnout. poznamenala a rozhlédla se okolo. Pár hospůdek, barů, park a spousta dalšího. Kupodivu tu ale dnes bylo poměrně mrtvo, což mohlo být způsobeno tím, že se právě většina procházejících okamžitě nahrnula do všech podniků, kde se dalo něco dobrého popít. Přeci jen - vždy tu byla spousta studentů místní akademie, které taková zábava lákala. Ále, pozor, abys mě neurazil, nudit by ses zvládl přeci i sám, od toho mě při sobě nepotřebuješ, lehounce ho popíchla. V tuhle chvíli by ho snad i šťouchla do ramene, ale znali se teprve chvíli, a tak usoudila, že nic takového by asi nebylo úplně vhodné. Pokud se ale nechceš jen nudit, ocením tvou společnost. Neznám moc místních... Bydlíš někde poblíž? v podstatě  usoudila bez jakéhokoliv kontextu. I když to nemusela být pravda, pochybovala, že někdo, kdo bydlí mimo oblast by se jen tak hodlal po večerech sám potulovat po městě. Po chvíli si uvědomila, že s touhle otázkou možná příliš zasahuje do Saiichiho soukromí, a tak se jen omluvně usmála.

Věř mi, mám své způsoby, jak si v davu získat něčí pozornost Pronesl a s úsměvem zvedl oči v sloup. Upřímně, v davu by to spíše nakonec dopadlo tak, že by si ona musela přitáhnout jeho pozornost, s tím jak oblivious někdy dokázal být. Hmf... To by mohlo jít. Chtěl se odreagovat, a taková přátelská holčina mu mohla poskytnout přesně to. Takže taky nejsi zdejší, dobré vědět. Vyvodil si závěr z toho, jak použila slovo "porozhlédnout", jako kdyby sama netušila, co tady okolo je. On sám tady už pár míst znal, ale... Kam by ji měl vzít? Trochu pokřiveně se usmál. Jsem tady pár dní na intru, ale znám pár míst... Pravou rukou si prohrábl vlasy. Můžeme třeba zajít do zdejšího klubu. Nebo jestli je to pro tebe moc nahlas, vím o jednom parádním baru.

Uchechtla se jeho poznámce. Vzhledem k tomu, jak na ni zatím působí tomu docela i věřila. Dobrá tedy, až tahle situace někdy nastane, počítám s tvými schopnostmi. Chápala, z čeho Sai usoudil, že není zdejší. Bydlela sice takovou půl hodinku pěšky odtud, ale přesto sem moc nechodila, neměla za kým, neměla proč, pokud se tedy nepočítaly brigády, které poměrně často střídala dle příležitosti. Přesto si ale chtěla nechat pro sebe, že už tu prakticky žije rok. Avšak, nikdy nebyla úplně nejlepší lhář, a proto se uchýlila k neurčitě řečené, poloviční pravdě. Bydlím kousek odtud, ale jen chvíli, pokrčila rameny a zlehka se na něj usmála. Byla doopravdy zvědavá, jaká místa jí navrhne, zatímco kdyby mu řekla, že tu žije rok, určitě by k tomu přistoupil tak, že mu určitě ukáže místa, která má ráda, jenže zatím jí přišel sympatický a možná právě proto chtěla vědět, kam se bude chtít podívat on.
Hmm? Ten bar zní jako poměrně zajímavý nápad, ale... Ty už jsi plnoletý? tak trošku přimhouřila obočí. Nemohla si být jistá. Možná si chtěl dát nějaký ten džusík, ale upřímně, nezdál se jí jako tenhle typ člověka. Po momentu si ale uvědomila jednu podstatnou věc. Pár dní na intru? Ty jsi prvák? překvapeně vydechla a zakroutila hlavou. Takže nejsi plnoletý, huh? pobaveně se zašklebila. Kdoví, třeba se z tohohle chlapce ještě vyklube pořádný rebel.

Zeširoka se na ni zazubil, když se zmínila o plnoletosti. So pure... Problesklo mu hlavou. Tahle poznámka ho přesvědčila, že po dlouhé době narazil na v určitých ohledech aspoň trochu normální děvče. No, minimálně ne tak šílené jako Emily. Chcete vidět občanku, slečno? Zeptal se, a pozvedl jedno obočí. Jsem prvák, takže plnoletý nejsem. Ale to nebude problém Pronesl jednoduše. Fascinovalo ho, kolikrát už se mu tohle za těch pár dní stalo. Ale dalo se to chápat, falešné občanky byly pro studenty jako brána do jiného světa. Do světa, který si teď užívali mnohem víc, vzhledem k tomu, že "Zakázané ovoce nejlíp chutná". Ale zdání klame, Elerí. Nepřipadala jsi mi jako holka, co by se mnou jen tak na potkání šla do baru. Pronesl, a mrkl na ni, než vyplázl jazyk a zasmál se. Doufal, že není z ledu, a bude rozumět srandě, ale svým způsobem říkal pravdu.

Podezíravě si ho prohlížela, když se zmínil o té občance. Dokonce by si myslela, že tohle je schopný říct a odradí tím většinu zvědavců, kteří mu tímto chytrým krokem okamžitě uvěří, že mu osmnáct bylo. Měla ale takové tušení, že v tom nebude jen tenhle trik, ale ještě něco dalšího, co ji v tuhle chvíli nenapadlo.Áno, samozřejmě, pane, pronesla rádoby vážným tónem a zvídavě po něm pokukovala. Proč se neuvolnit? Opít se tam nejdu, jen posedět. Ušklíbla se. Každopádně ano, měl pravdu, do baru moc nechodila, ale z těch možností, které jí takhle z fleku nabídl, tahle jí přišla daleko přijatelnější, než se potulovat po klubu, neslyšet vlastní slovo, a hlavně ve společnosti spousty, spousty neznámých lidí. Ále, jestli jsi fanoušek spousty drinků takhle při měsíčku, bránit ti určitě nebudu, dodala pobaveně a trošku se zašklebila. Soudě podle míst, které jí nabídl, alkohol mu nebyl úplně cizí. Zato Eleria v tomhle ohledu nebyla úplně zběhlá, a tak s ním pravděpodobně nebude moct držet krok.

To si budete muset počkat až do baru, trpělivost přináší růže. Pronesl s vážnou tváří, zatímco přenesl váhu na druhou nohu. Byl čas se někam hnout, jen tak postávat ho nikam nedostávalo. Uvidíme, tohle říká dost lidí. Pozvedl jedno obočí, a krátce se zasmál. Tak jdeme, noc je ještě mladá, ale zdržovat se tady je nám oběma k ničemu. Pronesl, zatímco se otočil na patě, a automaticky očekával, že ho bude Elerí následovat. Tohle bude možná ještě zajímavé. Něco co ho přivede na jiné myšlenky. Ale jak už si jednou potvrdil, ani on nebyl neomylný, a nemohl pořádně vědět, co od této černovlasé krásky čekat. Mohla být naprosto basic, ale doufal, že to bude aspoň trochu zajímavější. Ne, že by se jinak držel zpátky, ale přece jen tady šlo i mimojiné o jeho vlastní zábavu, a bez výzvy nemůže zábava existovat.