Park

*vstane *tak pojd *vyda se k sobě

*ona se jen trapné pousměje * děkuji moc za pomoc *

*přesun dum shikaka

*Přiběhne do parku plný nadšení, pořádně se porozhlédne kolem a hlasitě hvízdne.* "To je teda něco!" *Opravdu bylo, i takhle pozdě večer park vypadal opravdu pěkně takhle lehce osvětlen. Shuichi se ještě jednou porozhlédl kolem jestli někoho neuvidí, bylo pozdě, takže se to tady lidmi rozhodě nehemží, jen si chtěl být jistý, že tu není nikdo ze stejnou uniformu jakou má na sobě právě on sám, kterého by mohl pozdravit. Po potvrzení, že tady takový opravdu není se Shuichi roztáhl na zem a pozoroval hvězdy na nebi.* "Co asi tak budu dělat zítra, měl bych se i objevit ve škole.." *Posmál se sám pro sebe.*

*Pomalým tempem se dostane k parku, který je pro něj jako stvořený, jelikož jeho sokol zde může volně poletovat a on se může klidně procházet nocí a kochat se krajinou okolo něj, klidná noční atmosféra s vlhkým vzduchem je Ryujiho nejoblíbenějším scénářem. Začne se rozhlížet kolem sebe a za slabého svitu lamp si všimne někoho ležícího na zemi, z počátku se rozhodne ho ignorovat ale jelikož si při bližším pohledu všimne jeho uniformy akademie, rozhodne se začít konverzaci. Popojde blíže k němu a řekne.* "Ahoj já jsem Ryuji, podle uniformy nejspíše chodíme na stejnou školu"*Sokol pomalu začne kroužit nad Ryujim a připravuje se na přistání.*

*Ze snění ho vytrhne až promluvení jiné osoby. Pomalu se otočí a vidí nad sebou nějakého kluka. Chvilku na něj jen tak kouká, než se konečně rozhodne promluvit.* "Yahoo!!" *Zvolá vesele.* "Už to tak bude Ryuji." *Odpoví mu na jeho otázku, a trochu se zamyslí, po chvilce znovu promluví.* "Hele co kdybych ti říkal Ryu budeme pak víc vypadat jako kámoši co ty na to." *Ani nečekal na jeho odpověď a pokračoval.* "A když už jsme u tebe ten pták nahoře je tvůj? Pěkně cool.." *Znovu se projevila jeho chuť se s někým sblížit co nejrychleji. Byl už prostě takový.

*Poměrně ho překvapí jeho nadšená reakce, nečekal že potká někoho tak neortodoxního. To označení mu přijde trochu dětinské, ale vlastně proč ne.*"Jasně proč ne.... A jak mám říkat tobě?" *Tenhle kluk je vážně podivín, takhle moc nadšený jen do obyčejného seznámení. Vzhlédne na oblohu a vidí jak nad nimi létá jeho sokol,tak mu dá znamení ať slétne k zemi.*"Jo ten je můj"*Jen co to dořekne sokol přistane na Ryujiho už připravené ruce a s mocným zamáváním křídel se usadí.

"Wooow to je fakt cool!" *Řekne stále s pohledem upřeným na ptáka, nakonec pohled přesune k Ryujimu.* "Jo jasně.. promiň." *Řekne omluvným tónem a usměje se na něj.* "Já jsem Shuichi ale bude ok když mi budeš říkat jen Shu pokud ti to nevadí... Těší mě." *Dodal nakonec ještě spěšně. Uvědomil si, že stále ještě leží na zemi a zvedl se alespoň do posedu.* "Jak se jmenuje?" *Ukázal na ptáka.* "A co je to vůbec za druh?" *Zeptal se s jasnou zvědavostí v jeho hlase.*

Milujem nočné prechádzky
*Pomyslím si v hlave a pritom si užívam nočnú atmosféru parku keď zrazu uvidím dve postavy a priblížim sa k nim *
Myslel som že som jediný kto chodí na takéto nočné prechádzky
*Zasmejem sa a hovorím*
Čo robia tak neskoro večer študenti ako vy tu v parku?
*Opýtam sa a čakám na odpoveď , medzi tým si sadnem na lavičku *

*Nikdy vlastně nepřemýšlel nad tím jak na něj lidi reagují,*"Těší mě Shu"*Řekne a pak se porozhlédne po okolí, začíná se docela stmívat, podívá se na hodinky a ona už je půlnoc, přemýšlí jestli už by se neměl vrátit na internát, ale Shu je tak přátelský, že se mu nechce odcházet. "Jmenuje se Richard a je to Falco pelegrinoides, co tady tak pozdě děláš pozoruješ hvězdy?" *Vysloví to svou lámanou latinou, jelikož je to jeden z mála názvů co si pamatuje kromě pár bylinek. Z jeho konverzace s Shuichim ho vyruší něčí otázka, otočí se a vidí osobu o něco starší než jsou oni dva. Podle toho, že je osloví studenti usoudí, že je to profesor.* "Dobrý den, já jsem Ryuji, a tohle je Shuichi a já jsem na noční procházce. *Řekne klidně a otočí se k Shuichimu.*

*Pokývá hlavou jako by naprosto rozuměl všemu co o tom ptákovi říká, i když nemá nejmenší ponětí co to sakra je za druh, pro něj je to prostě pták. Pták Richard. Zajímavé jméno.* "Jo dalo by se to tak říct, hvězdy mě uklidňují, a potřeboval jsem zabít nějak čas." *Prozradí Ryujimu a zároveň si všimne přicházející se osoby. Nějaký postarší pán, ale zase tak starý asi nebude.* "Ayee já jsem Shuichi, ale můžete mi říkat Shu." *Promluvil na něj vesele jako vždy.* "A jak už jsem zmínil tady Ryujimu koukal jsem na hvězdy, jsem celkem noční tvor." *Odpověděl zvesela a usmál se.*

Viete že tu nemáte čo robiť tak neskoro večer že ?
*opýtam sa ich obidvoch a následne si vzdychnem a poviem *
Asi by som to mal nahlásiť ale to by bolo moc práce a nechcem si kaziť tak krásny večer ,takže to dneska nechám tak ale do budúcna si dávajte pozor na čas predsa len internát zatvára svoje brány o 22:00.
*čakám na reakciu študentov*

*Tak nějak si neuvědomil kolik je hodin do té doby než se podíval na hodinky, ten čas ale letí, řekl si pro sebe a přemýšlel jak z toho vybruslit, nebyl moc zběhlý v řešení takových situací, jelikož byl bezproblémový a vždy se držel pravidel.* "Omlouvám se toho jsem si nebyl vědom, tak to by jsme asi měli jít, na shledanou."*Dořekne a vydá se směrem k internátu jeho sokol zase vzletí na oblohu a začne poletovat nad Ryujim, který se pomalu blíží k budově internátu.*

*Sleduje Ryujiho jak pomalu odchází a jen na něj z dálky zavolá.* "Heey ciao Ryu!!" *Chvilku se za nim dívá a pak se obrátí na Profesora. Tedy asi profesora, ještě se nic nepotvrdilo.* "Pokud to tak pro dnes chcete nechat, znamená to že tady ještě můžu nějakou dobu pobít?" *Zeptá se ho s úsměvem na rtech. Než mu něco dojde a trochu se zamračí. Se zmateným výrazem se podívá na profesora(?).* "Počkat... Znamená to, že internát je už zavřený? Jak se tam asi teď mám dostat?" *Zeptá se trochu s obavami v hlase.* "A kdo vůbec jste?" *Dodá k tomu ještě, protože to by ho taky docela zajímalo.*

Nie tak rýchlo ešte sme neskončili
*Zvolám na Ryujiho a otočím sa na Shuichiho*
Moje meno je Daisuke Hayate a som váš profesor a neobávaj sa od vrátnika mám náhradný kľúč k chlapeckým internátom presne pre takéto prípady takže sa nemusíš obávať že sa tam nedostaneš ale je vám obidvom jasné že to neskončí bez následkov to že vás nenahlásim ešte neznamená že to nechám len tak.
*Poviem a sledujem ich reakcie

*Zmateně se otočí a vyrazí zpátky směrem k Shuicimu a tomu zatím neznámému pánovi. Když dojde až k nim uslyší jak se ten muž představuje. Takže profesor, no tak to je průser, kdyby si tak přečetl pravidla, ale co už pozdě bycha honit. Takže nakonec to následky bude mít, co se dá dělat život je těžký a za chyby se musí platit, tak nějak sklopí hlavu, když uslyší o klíči dojde mu, že vlastně brána je zamčená, ale pak mu dojde, že to by asi nebyl zase takový problém, přece jen, plot se dá přelézt. Nenapadá ho co v takové situaci říct a tak prostě jen mlčí a vymění si pohled se Shuichim.*

*Chvíli uvažuje jak na to vlastně zareagovat. To nás chce vydírat? Není snad dospělý? Bylo by fajn kdyby nás nechal jít.* "Hmmm.." *Pronesl a snažil se aby to vyznělo co nejvíce zamyšleně.* "Vážně nás nemůžete jen tak nechat jít? Notááák.. Je to přeci poprvé. Hayo Prosím.." *Promluvil vesele jako obvykle, s nádechem zvědavosti co vlastně profesor udělá s tím že jeho jméno zkomolil na jednoduché Haya. Není důvod proč by nemohl být kamarád i s profesorem. Ale je zase pravda že to s časem venku asi trochu přepískl.*

*Zasmejem sa a poviem*
Ved preto vás neide nahlásiť pretože je to vaše prvé porušenie pravidiel ale nebolo by to spravodlivé ak by som to nechal len tak bez trestu takže váš trest bude čistenie chlapeckých záchodov myslím že to je najmenej čo môžem navrhnúť samozrejme ak nechcete ísť za riaditeľom a vyriešiť to s ním ale myslím si že pre každého by bolo najlepšie aby sme to nechali len medzi nami tromi ,takže zajtra po vyučovaní pôjdete a trochu tie záchody dáte dokopy.
*Poviem a vstanem z lavičky  *
Nejaké otázky ? Ak nie tak sa môžete pobrať do izieb.
*Podám Shiuchimu kľuč od internátu a hovorím *
Zajtra mi dáš tie kľuče na hodine takže to je všetko môžete ísť .
*Poviem študentom a vyberiem sa domov*

//nejako to už dokončite ja už musím ísť takže zajtra

*Je docela rád, že Shuichi přebral iniciativu, jelikož ho nenapadlo co by mohl říct, čištění záchodů se mu zdá jako fér trest, je to sice trochu nelogické, ale důležité je to, že už můžou jít domů a nebude to pro ně mít nějaké dlouho trvající následky nejspíš, kdo ví, co si profesor ještě vymyslí, když profesor odejde, plácne Shuichiho po zádech a řekne. "Pojď musíme si pohnout ať z toho není ještě větší průser. A to zítřejší čištění nám alespoň utuží přátelství." *Řekne a vydá se svižným tempem k internátu.

*Jen se na Hayu usměje. Sakra to je ale otravná práce, ale co se dá dělat do ředitelny určitě nechci.* "Oké.. Děkujeme moc, za tak málo přísný trest." *Promluví směrem k němu. A vezme si od něj klíče a otočí se směrem k Ryujimu.* "Tak Ryu asi půjdeme." *Prohodí směrem k němu a rozejde se směrem k intru. Cestou se ještě otočí k profesorovi.* "Tak zítra Hayo bye bye!" *Zakřičí na něj z vesela a pokračuje v chůzi.*

Věděla, že se internát bude za chvíli zavírat, ale bylo jí to jedno. Kdyby byl problém, tak se vyspí v nějakém hotelu. Chtěla vidět noční park, vešla do parku a rozhlédla se kolem sebe. Matné lampy svítily slabým paprskem, takže to spíše připomínalo hororovou hru, než obyčejný park. Zapálila si cigaretu a pustila muziku více nahlas. (https://www.youtube.com/watch?v=PEUdTd1puPQ) "Zase to prišlo a myslel som, že dnes to už ani nepríde," začala si povídat začátek textu pro sebe a popotáhla z cigarety "a psychický stav, to je môj problém." pokračovala v pomalé chůzi a vnímala tu atmosféru kolem "jebnutá hlava ma v tom rada podporuje" došla k jedné lavičce a posadila se na ní. Bylo docela teplo, což se divila. Myslela si, že noci tady budou o něco chladnější "spravili mi CT, EKG, že všetko v pohode mám, asi mi len jebe na hlavu, som hypochonder, jak pán." musela se uchechtnout nad touhle slokou a opět popotáhla z cigarety

*Přijdu do parku a několik minut se tu procházím. Tak nějak hledám vhodné místo které mi bude vyhovovat. Trvalo to nějakých 10 minut až mě zaujal jeden větší strom. Vypadal tak majestátně.*
To je ono. *Pomyslím si s lehkým úsměvem na tváří.*

*Dojdu pod strom, posadím se a vytáhnu knížku Zlatý kompas a začnu si číst.*

*Už se pomalu dělá tma a ta není pro čtení příliš vhodná, proto zavřu knížku vyndám si sluchátka napojím je na mobil a pustím si hudbu. Během toho zavřu oči jen tak poslouchám a přemýšlím.*

Už je celkem pozdě. Navíc mám na něco chuť a celkem bych si zahrál Naruta.
*Pomyslím si a tak přemýšlím, že bych šel na pokoj dal bych si nějakou mňamku z mé zásoby a zahrál si. Po dobu dvou písniček sem uvažoval a nakonec usoudil, že je to skvělý nápad. Večerka mě sice netrápí, ale co chuť je chuť. Vstanu a se sluchátky v uších jdu směrem k internátu.*