Bar

Tiše se uchechtl, když k němu natáhl nohu, a zadíval se na její odhalenou kůži možná trochu více než bylo nutné. Nakonec nahodil trochu vážnější výraz, samozřejmě hraný, zatímco si odkašlal. Jistě, bude mi ctí. Pronesl, zatímco se lehce sehnul, a chytil ji za kotník. Druhou dlaní lehce zajel tak o centimetr výše, a zase dolů, jak ji v tomto pohybu jemně pohladil holou kůži. Svoje ruce ale zase rychle stáhl, a tiše se zasmál. Nechtěl ji takhle rychle přinutit mu vlepit facku, na to bylo ještě brzo. Vzal do ruky svou skleničku, a rovněž si s ní přiťukl. Ať slouží. Usrkl si malý doušek na ochutnání. Skutečně tady umí míchat dost dobře, aspoň že tak, špatně namíchaný gin s tonikem chutnal hůř než voda z kanálu. Více než bych chtěl? Ále prosímtě, takhle okouzlujících spolužaček bych klidně snesl i více. Odpověděl zatímco se díval nepřítomně před sebe. Na tváři se mu ale objevil jeho ikonický pokřivený úsměv, zatímco se znovu napil. Říkala jsi, že bydlíš kousek od maid kavárny? Takže nebydlíš na intru? Přemýšlel nahlas, takže ji takto v podstatě položil otázku. Dívčí internát byl od maid kavárny docela daleko, obzvláště pěšky, takže pokud to nebylo jen obrazné...

Jeho smích samozřejmě zaregistrovala, ale už bylo pozdě couvnout, navíc by ji ani ve snu nenapadlo, že se toho vážně chytí a ještě té situace, kterou mu nabídla, tak nehezky využil. Stáhl se ale tak rychle, že ani nemohla stihnout zareagovat, a proto její reakcí byl lehký ruměnec ve tvářích, který se jí chtě nechtě vytvořil. Vypadala poměrně zaskočeně, což se snažila zamaskovat nafouknutím tváří. T-to není fér, zašeptala a svou nervozitu raději schovala za další doušek vínka. Zhluboka se nadechla a růžové tvářičky po chvilce samy od sebe zmizely. Svým způsobem si tímhle krokem získal Saiichi její pozornost, nemohla mu to zazlívat. Vzhledem k tomu, že ji očividně moc rád provokoval, jen mu sama nadhodila lanko, kterého se mohl chytit. Zatímco on se pokřiveně usmál, jen naklonila hlavu ke straně a uchechtla se. No, abys nelitoval svých slov - třeba ti jednou zničím život, poznamenala pobaveně. Nejreálnější možností bylo, že už se nikdy po téhle zkušenosti bavit nebudou. A pokud ano, mohl věřit tomu, že jestli si ho Elerka oblíbí, mohla by to být jeho smrt. Tiše usrkávala vínko, než se po jeho otázce trochu zakuckala. Doufala, že svou odpovědí před tím už téma "bydlení" úplně zametla, ale asi to tak nebylo. Nebyla si jistá, jestli úplně chce, aby se dozvěděl celou pravdu o tom kde bydlí, s kým a proč. Proto se rozhodla pro stručnou, ale výstižnou odpověď. Áno, opravdu bydlím v bytě, kousek odtud. Víš, bydlení mimo intr nese spoustu výhod, žádné randály ani nezvaní hosté, snažila se nahozením tohohle podtématu zamezit tomu, aby se vyptával na to, na co nemá. V baru byla podivná individua, před kterýma nechtěla tohle řešit, navíc... Ani Saiichiho tak úplně neznala. Třeba je to stalker? nadhodila sama sobě sarkastickou myšlenku, nad kterou se následně musela uculit.

Spokojeně se pousmál, když viděl tu naprosto typickou reakci na její tváři. Alespoň se pro jednou mohl cítit naprosto sebevědomě. Neměl nic proti stylu loterie, naopak to byla celkem sranda, ale trocha toho předvídatelného klidu neškodí. Hlavně co se ženských týče. Ale, nemusíš mi vyhrožovat, stejně to nefunguje. Odpověděl, a pořádně se napil. V podstatě celou svou skleničku exnul, a pokynul barmanovi, že by si dal ještě jednou to stejné. Nechtěl se jevit jako alkoholik, ale trocha toho tepla do těla a mysli ještě nikoho nezabila. Každopádně se dozvěděl zase něco nového. Nechtěl se doptávat na důvody, kdyby byly natolik nepodstatné, aby je řekla někomu koho sotva zná, už by to dávno udělala. Stejně ho to moc nezajímalo. Nevím, mně osobně intr vyhovuje. Teda potom co jsem provedl pár úprav. Nic nóbl, nic extra, všechno co potřebuju na jednom malém místě.

Mmm, zamručela, když dopila svou sklenku vína. Alespoň trochu s ním držela krok, i když dnes opravdu neměla chuť na něco tvrdšího, jako ostatně skoro vždy, když takhle výjimečně někam zašla. Vyloženě nic proti alkoholu neměla, ani nebyla ustrašená ze zákonů, ale hrát si na rebelku, aniž by jí to vlastně chutnalo, to také nebyl její styl. Hm? Zajímalo by mě, jak to tam vypadá, jen jsem netušila, že se tam dá něco předělávat - víš, představovala jsem si to jako takové to ubytovací zařízení, velkokapacitní, neměnné... zamrmlala, než zaregistrovala nový drink, který Saiovi barman donesl. Pověz, ty máš asi velký vliv, což? zašeptala tiše směrem k němu, v narážce na to, jak jednoduše se vypořádal s tou věkovou hranicí. Přitom, po dopití, místo toho, aby si objednala vlastní další pití, naklonila se až nebezpečně blízko k Saiichiho skleničce a přičichla si. Jakou to asi tak má chuť? problesklo jí hlavou a bezděky olízla okraj skleničky.

Pila celkem rychle. O síle vína se dalo spekulovat, ale co tak zažil, tak obzvláště lidi, co nebyli na alkohol zvyklí, to dokázalo položit stejně účinně jako jakýkoliv jiný alkohol. Trochu pokřiveně se na ni usmál. Hah, jasně, že je to neměnné, ale to jsem na mysli vyloženě neměl. Spíše takové organizační změny, jako například permanentní odebrání požárního poplachu... Pronesl a krátce se zachechtal. Každopádně se pak na ni trochu zvědavě podíval. Ten její komentář ohledně "vlivu" ho celkem zaujal. Asi měla na mysli barmana? Jo, co taky jiného, neměl pocit, že by se momentálně choval nějak povýšeně, i když moc dobře věděl, že je toho schopný. Ále, jen jsem tady už párkrát byl... Naklonil se k ní blíže, lépe řečeno k jejímu uchu. Zastavil se jen tak tak od její kůže, aby se ji nedotkl. A dalo by se říct, že máme s barmanem tajnou dohodu. Byl by docela problém, kdyby jsi to někam roznesla. Zašeptal sametovým hlasem, než se zase odtáhl, a zlehka na ni mrkl. Svou skleničku k ní po té její zvědavé reakci jen přistrčil. Zkus. Míchají tady skvěle. Řekl s povzbuzujícím úsměvem. Ještě aby ji nepovzbuzoval, pokud začne míchat chlast, odhadoval že se stane velmi veselou, velmi rychle. Možná i přítulnou, když se to tak vezme.

Dalo se říct, že už po první sklence pocítila teplo, které protékalo jejím tělem. Bylo to příjemné a v podstatě ji to uklidňovalo a cítila se uvolněněji. Něco takového by tohle množství rozhodně nezpůsobilo zkušenějšímu pijanovi. Chápu, takže tvé úpravy spočívají v ničení užitečných zařízení? Co když ti tam něco bude hořet a ty si toho nevšimneš včas, co potom? zeptala se pobaveně, přestože ji zajímalo, jak to vlastně provedl. Lehce se bezděky zachvěla, když se přiblížil jejímu uchu, zhluboka vydechla a tiše se zasmála. Až tak moc ti život ničit nehodlám, neboj se, jsem jedno velké tajemství, dodala vážným tónem a na důkaz vážnosti svého slibu mrkla nazpět. Její pozornost ale hned nato získal jeho drink, který dost zvláštně voněl. Po jeho pobídce jen zmateně zamrkala, přimkla rty ke sklence a opatrně si cucla. Čekala, že jí to vůbec nepojede a připravovala si znechucený úšklebek, ale chuť ji překvapila. Lehce hořké, lehce kyselé i nasládlé, vlastně dost osvěžující. Vlastně je to dost dobré, musela uznat, i když trochu neochotně a objednala si ještě jedno vínko. Dáš si, na oplátku? Nebo pán vínko nerad? zeptala se trochu popichovačně, ale s širokým, vlídným úsměvem ve tváři.

Budu si za to moct sám. Každý tam někdy musíme, ne? Pronesl se smíchem. Jasně, kdyby tam něco chytlo, byl by nahraný, ale ta pravděpodobnost mu přišla strašně málo. Očividně i tomu klukovi, kterému zaplatil, aby se o to postaral. Ucítil její zachvění. Reagovala docela roztomile, to se mu líbilo, sedělo to k jejímu vzhledu, říkal si, že by podobné reakce mohl vyvolávat víc, ále zase se musel krotit, aby ji nezahnal na útěk dříve, než to bude moct nějak šikovně zastavit. Hmm, co se dohodnout. Ty mi život nemusíš ničit vůbec, a já tobě... No, to zatím necháme jako visící otazník ve vzduchu. Přednesl svůj návrh, zatímco se s úsměvem díval, jak ochutnala jeho drink. Očividně ji to zachutnalo, už podle výrazu, a její krátké hodnocení to jen potvrdilo. Kývl na barmana. Ještě jednou gin s tonikem prosím. Řekl tiše. Pokud ji to chutná, neměl by to být problém, i když má už druhou sklenku vína. Víno? Ále, to je na někoho jako jsem já moc nóbl. No podívej se na mě. Gestem ruky na sebe ukázal. To by jsi byla zbytečně ztratná. Pověděl, a trochu pokřiveně se usmál. Ve společnosti, ve které vyrostl, se drahá vína, rumy, a podobné zbytečně předražené věci popíjely pořád. Na chuť ale vínu nikdy nepřišel, nějak mu to nesedlo. Co už, třeba do toho musel dorůst.

Pokrčila rameny. Daruju ti tvůj život i tvou duši za tu mou, to zní snad jako fér obchod? Tákže žádný otazník nebude, ještě bys měl být rád, že ti tu navrhuju takovou remízu, opravdu nerada prohrávala cokoliv, kdekoliv. Na druhou stranu, Sai také nevypadal jako někdo, kdo by jen tak prohrál, alespoň v určitých věcech asi muselo být po jeho. Jakmile ochutnala jeho drink, opět ho přišťouchla před něj a než stihla nějak zareagovat, Sai už objednával další. A podle všeho právě pro ni. Zaraženě zamrkala. Měla v plánu si dát poslední vínko a tady skončit - na druhou stranu, drink jí chutnal a když před ní přistál, už pravděpodobně neměla na výběr. Očima těkala mezi vínem a ginem s tonikem a nakonec se chopila právě té druhé sklenky. Ucucla a ucítila opět příjemný poryv tepla a spokojeně se uculila. Taakže pan nerad vínečko, usoudila s pobaveným úsměvem na rtech, možná si chtěla jen trochu rýpnout, možná právě proto, že říct "to je moc nóbl" byla opravdu chabá výmluva pro to, proč neochutnat. Sklenku do sebe mezi tím nalila poměrně rychle, jednoduše objevila něco nového, co jí až příliš sedlo. Ale... Tohle je poslední, pak musím domů, prohlásila, zatímco před sebou měla ještě tu sklenku vína. V tuhle chvíli se pousmála na Saiichiho. Její rty teď příjemně brněly, což bylo znamením, že už jí alkohol skutečně začíná trochu lézt do hlavy, na druhou stranu, už dlouho se necítila tak uvolněně.

O tom si ještě popovídáme později, nejsem moc na voodoo šamanky a podobné, ale člověk se pořád učí něčemu novému. Odpověděl ji, a cvrnkl ji do čela. Zvykl si to takhle dělávat jeho sestře, když plácala podobné nadpřirozené voloviny. Ále tohle přece jen nebyla Hitomi, takže mohl akorát doufat, že ho za to nezmlátí do němoty. Zeširoka se na ni usmál, když tak rychle vypila celou skleničku, kterou ji objednal. Očividně ji šmakovalo, za což byl rád, nad jejím dalším komentářem ale mohl jen zakroutit hlavou. Ale no tak, nemůžeš mě přece opustit tak brzy a nechat mě tady samotného. Navíc pochybuju, že by jsi pak ještě měla šanci si vzít mou duši, už bych se naučil lépe bránit. Pronesl s ďábelským úsměvem na tváři. Navíc, ať už víno nebo gin, dneska je to na mě. Dodal k tomu, a napil se ze své sklenice. S takovým tempem ho předběhne, ale co na tom bylo špatného... Ona přicházela o smysly, zatímco on se zatím jen pomalu opíjel do nálady.

Schytala takové cvrnknutí do čela, že jen překvapeně a tak trochu nechápavě zamrkala. Nakonec se ale musela upřímně zasmát - celé tohle působilo jako takové pokárání malého dítěte, které udělalo něco špatného. Na druhou stranu to vlastně nebylo vyloženě nepříjemné. Po krátkém smíchu se ale zatvářila o něco vážněji a promnula si čelo prsty. Auč, to bolí, poznamenala a snažila se přitom nesmát. Najednou se ti ty voodoo šamanky líbí, když se někoho snažíš opít, že? zašeptala s úšklebkem, ale jako by si sama protiřečila svými činy, cucla si ze svého vína, zatímco jí barman odnesl prázdnou sklenku od ginu. Nebyla si jistá, jestli by se měla nechat pozvat, ale měla takové tušení, že Saiichi není někdo, s kým by se o tomhle měla hádat, na druhou stranu, její povaha předčila zdravý rozum. Nééé, zamrmlala nespokojeně a zavrtěla hlavou pro větší důraz. A kdo říká, že nepůjdeš se mnou? uculila se na něj a naschvál se modrýma očima setkala s těma jeho. Bylo jasné, že kdyby nepila tak rychle, pravděpodobně by ji tohle nikdy nenapadlo říct, vzhledem k její rezervované a opatrné povaze, ale byla jen otázka času, kdy si to začne vybírat svou daň.

Pravou rukou si prohrábl vlasy, a bezděčně se podíval na mobil. Byl tak nějak napůl ponořený v myšlenkách, takže trvalo aspoň vteřinu, než mu skrz uši došla její dost... Zvláštní poznámka až do mozku. Zadíval se ji do očí, a pozvedl jedno obočí, než nakonec jenom zakroutil hlavou a uchechtl se. Slečno, asi jsem vám špatně rozuměl. Odpověděl, a dopil svou skleničku. No tak holka, nekaž si to. Její vzhled i všechno dosavadní chování mu přišlo roztomilé. Dokonce by byl schopný i říct, že ho to přitahovalo, bylo to něco pure. Něco tak zářivě bílé, že i jediná kapka inkoustu, který by na tu čistou dušičku ukápl, by byla dost aby ji naprosto zkazil. Ta představa ho lákala, ale tahle její poznámka byla jako klacek pod nohy. Taky to mohlo být akorát chlastem, přece jen toho do sebe lila docela dost... Taky napůl díky jemu samotnému, to musel uznat.

Nesouhlasně zavrtěla hlavou a jen si prsty pohrávala se sklenkou, ale chvilku nepila, Říkal jsi, že tě tu nemám nechávat, poznamenala a rozhlédla se okolo, začíná se to tu hemžit divnými lidmi, myslela jsem, že bychom mohli jít třeba k jezeru, alespoň by mě tam třeba měl kdo ochránit, kdyby mě někdo chtěl napadnout nebo tak... v podstatě ji v té její řeči o tom, že by měl jít s ní nenapadlo nic moc jiného, než jenom tohle. I když byla trochu opilá, stále přemýšlela dost nevinně. Začínalo být dost pozdě a lidé v baru začínali být skoro bez výjimky dost opilí, přeci jen právě z toho důvodu sem většina z nich přišla. Většinou už by byla dávno doma, ale už je dost pozdě a zdejší ulice nejsou všechny tak úplně v nočních hodinách bezpečné.

Ach, jistě... Proslulý Kagetane gang, jak jsem na ně mohl zapomenout... Pronesl s vážností v hlase a plácl se do čela, než se uchechtl. Kriminalita tohoto města byla šíleně nízká, a to i na Japonské poměry. Sehnat tady cokoliv, co by hraničilo se zákonem pro něj bylo mnohem náročnější než doma, ale proč by ji měl cokoliv vymlouvat. Ještě se podíval na mobil, aby zkontroloval čas. Ochránit? Co ti dává pocit, že bych se třeba neotočil a nezačal s křikem utíkat? Zeptal se jí s pozvednutým obočím. Celkem ho zajímalo, jakým způsobem se na něj dívá. Ne, že by byla špatně čitelná, většinu tohoto večera neměl problém poznat její myšlenky, alespoň zhruba, ale pořád ho zajímalo co by na něco takového odpověděla.

Rádoby se zamračila a nafoukla tváře, takže právě teď působila tak trochu jako uražený nafukovací míč. Nedělej si z toho legraci, zamumlala nespokojeně a zase "splaskla", nikdy nevíš! Nikdy a nikde se necítila tak úplně bezpečně. Za vinu to mohla dávat tak jedině své rodině, která ji od dětství nikam moc nepouštěla, a proto může být přehnaně opatrná, když už někam sama jde. Cucla si z vínka a prohlédla si Saie od hlavy až k patě, Jednoduše, nevypadáš jako zbabělec, který by nechal dívku ve štychu, sdělila mu jednoduše a pokrčila rameny. Bylo příliš brzy na to, aby si na něj udělala ucelenější názor, ale tímhle si byla skoro jistá. A pokud se náhodou pletu, asi bych byla opravdu nepříjemně překvapená, pomyslela si a takové myšlenky zahnala zavrtěním hlavou.

Krátce se zasmál. Bylo roztomilé, jak se naštvaně nafukovala. A perfect young lady, huh. Problesklo mu hlavou, když se tak díval na její nafouknuté tvářičky. Nejdříve ji do nich chtěl šťouchnout, aby splaskla, ale stihla to sama dříve než se chopil iniciativy. Samozřejmě. Ale není se čeho bát! Rozhodím sítě a zjistím, kolik členů Yakuzy se tady okolo potlouká. Dodal k tomu pobaveně, a prohrábl si vlasy. Zaregistroval, jak si ho prohlíží, a pozvedl jedno obočí. Uvidíme. Třeba to budeme moct vyzkoušet. Odpověděl, pokřiveně se usmál, a mrkl na ni. Hned poté ukázal na její skleničku. Když se tak bojíš okolních opilců, můžeme vyrazit hned až dopiješ. Samozřejmě, že by neutekl, kdyby k něčemu došlo. Ne ani tak kvůli ochranitelským sklonům, ale kvůli tomu, že by nenechal pár agresivních opilců, ať mu poserou reputaci. Ne, raději by jim pořádně vysvětlil, že se naváží do špatné dvojice.

Zavrtěla hlavou a opět se trochu napila, teplé víno nebylo dobré. Vůbec bych se nedivila, kdybys byl schopný zjistit něco takového, nevím, jaké nadpřirozené schopnosti skrýváš, zazubila se na něj a pomalinku vínko dopíjela. Bylo škoda ho tu takhle nechat, upřímně, i když nepila, tak když se dostala ke sklence vína, nepohrdla. Pak se ale zatvářila krajně vyděšeně. Nene, nevyzkoušíme, nic nevyzkoušíme! Nehodlala si dnešní večer zkomplikovat nějakou nepříjemnou návštěvou agresivního jedince. Navíc si doopravdy nemohla být jistá, jak by Saiichi reagoval, třeba by doopravdy utekl? I když tomu nevěřila, nebyla si jistá, jestli to není jen způsobeno tím, že tomu věřit nechtěla.
Vypila poslední doušek vína a pomalu položila sklenku. Dobrá tedy, tak pojďme! zavelela a zašmátrala v kapse od bundičky po peněžence.

Uvidíme, třeba se to ještě všechno dozvíš. Uchechtl se. Známých měl všude možně opravdu hodně, a i kdyby nemohl použít své vlastní, jeho otec na tom byl ještě mnohem lépe. Známosti jeho rodiny ale nikdy nepoužíval, ne ty co si nezískal sám. Jak nad tím tak přemýšlel, bylo dost možné, že rodina Nagatsuki měla s podsvětím společného mnohem více, než by si mohl myslet. Přece jen, všechny ty kampaně se nezaplatí samy, a Yakuza není žádná charita. Ále, nejdříve by jsi kradla duše všem okolo, a pak se takhle zalekneš? Dloubl si do ní, než zakroutil hlavou. Zatímco šmátrala v kapse, jemně ji chytl za tu neposednou ruku, než tou druhou vytáhl vlastní peněženku z kapsy. Co jsem před chvílí říkal? Řekl tichým, sametovým hlasem, zatímco se na ni malinko pousmál, a její ruku zase pustil. Pokynul barmanovi, že budou platit, a položil na bar pár bankovek, které by měly pokrýt celou útratu a nějaké to dýško. Teď můžeme jít. Pronesl s úsměvem k Elerí, zatímco se zvedl ze židle, popošel až ke dveřím, které podržel otevřené, a čekal, až se slečna vypotácí ven. Upřímně ho zajímalo, jakým způsobem zvládá alkohol. Nebylo toho moc, ale rozhodně dost na to, aby to šlo cítit na někom kdo obvykle nepije.

Naklonila hlavu ke straně a nechápavě zamrkala. To, jak to řekl, působilo způsobem, jako by snad vážně takové kontakty měl, ale zazdil to tím, že se zasmál, takže Eler vůbec netušila, jestli si z ní jen dělá legraci, nebo jestli to doopravdy myslí vážně. Hned se ale z téhle zmatené reakce přehoupla do rozšířeného úsměvu a zazubila se, jako by se náhle dostala do svého živlu. Ále, vůbec ne! Své oběti si vybírám pečlivě, odpřísáhla a chtěla si zaplatit svou část, ale Saiichi ji zastavil. Nejdříve se na něj trochu vzdorně podívala a chystala se něco říct, než se nechala obměkčit jeho pohledem a svěsila ruku podél těla. Hmm, trochu nesouhlasně zavrčela, ale dále neprotestovala a místo toho seskočila z barové židle a samotnou ji překvapilo, když se jí podlomila kolena, i když se na nohou udržela. Dobrá, tak tedy opatrněji, uvědomila si a polehoučku našlapovala ke dveřím. Cítila se tak nějak... Vzdušně. Jako by létala, ale o to větší pozor si musela dávat na své kroky a více se dívala pod nohy, i když se to svým způsobem snažila maskovat. Po chvilce vystoupila ze dveří a rozhlédla se okolo. Venku už byla pěkná tma, a tak byla poměrně dezorientovaná. Eetoo... T-tudy...? ukázala vpravo, ale v jejím hlase zněl trochu otazník. Ne, doopravdy si jistá nebyla a nerada by tu zabloudila.

Pobaveně sledoval, jak se Elerí zoufale snaží nedat najevo, jak moc ji alkohol vlezl do hlavy. Nebyl si úplně jistý, kde tohle trdlo bydlí, ale první co ho napadlo bylo, že k jezeru by to teď nebyl nejlepší nápad. Ještě ho napadl park, ale ten byl trochu z ruky. Nakonec se jeho myšlenky zastavily u náměstí. Teď by tam moc lidí být nemělo, což pro něj teď bylo plus, navíc by z náměstí domů už určitě trefila. Jénže to nebylo vpravo, ale vlevo. Zakroutil hlavou, a zeširoka se nad tou její nechtěnou roztomilostí usmál. El... Tudy. Pronesl pobaveně, zatímco k ní přistoupil, a jako kdyby ji chtěl nasměrovat, zlehka ji položil ruku okolo pasu, a vyrazil směrem k náměstí.