Niko Ashihara

Jméno - Niko Ashihara
Pohlaví - Žena
Národnost - Japonsko
Věk - 16 let
Povaha - I když nemá vyloženě problém s komunikací, naprosto otevřeně se chová jen zřídkakdy. Většinou drží své skutečné myšlenky v tajnosti, a ostatním ukazuje jen tu "bezpečnější" verzi sama sebe. Jinak je poměrně přátelská, i když její vzhled vypadá nepřístupně. Dále stojí za zmínku, že je homosexuální. Tudíž "lesbička".
Schopnosti - Už od mala vysedávala u počítače a dalších podobných věcí, tudíž se poměrně vyzná v technice, a projevuje se u ní talent v hraní videoher. Rovněž zvládá hezky kreslit a animovat, i když by to o sobě nikdy sama neřekla.
Majetek - Herní notebook, výběr herních konzolí. Priority pro utrácení peněz má jasné.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzhled - Niko je výškově poměrně malá, a to i na dívku svého věku. Jinak je to štíhlá, černooká dívenka, která většinu času nosí brýle. Vlasy má krátce střižené, havranově černé.
Výška - 163 cm
Váha - 57 kg







---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Životopis - Niko se narodila v naprosto obyčejných podmínkách. Opravdu, na její rodině není v podstatě nic, co by vyloženě stálo za zmínku. Její otec měl normální, slušně placenou práci v IT firmě, a její matka byla ženou v domácnosti. Otec Niko si často nosil práci domů, ve formě různých součástek a podobných záležitostí, na kterých pracoval. Tohle ji značně ovlivnilo, vzhledem k tomu, že ho ráda sledovala, a často se i vyptávala na podrobnosti. I přes poměrnou nevoli jejího otce k tomu, aby se věnovala zrovna technice, kvůli jeho stereotypním představám o rodině, ji učil, ukazoval, nosil domů různé nepoužité součástky, aby si poskládala vlastní počítač, a tak dále. Velmi se díky tomuto sblížili. Takový koníček, jak si asi dokážete představit, ji ale nepřinesl zrovna moc popularity nebo přátel. Byla vždycky taková ta tichá holčina v rohu, se kterou se přinejlepším nikdo nebavil. Až na jednu jedinou výjimku. Její nejlepší kamarádka, Amiko, byla jeden jediný skutečný přítel, kterého měla. Často si spolu hrávali, lépe řečeno, hrávali spolu videohry, vzhledem k tomu že to byl asi jediný koníček co spolu sdíleli. Amiko nevěděla o technice zhola nic, a Niko nebyla zrovna příliš dívčí typ. Ale to jim nezabránilo v prožití krásného společného dětství. Ale, jak už to tak bývá, čas plynul, a obě se začaly měnit, dospívat. V posledním ročníku základní školy už se spousta chlapců otáčela za dívkami, a naopak. Tedy, až na Niko. Moc dobře si uvědomovala, že s ní není něco úplně "v pořádku", že nejeví zájem o stejné věci jako ostatní dívky... O stejné lidi, jako ostatní dívky. Měla oči jen pro jednoho člověka, a to pro Amiko, její dlouholetou kamarádku, a člověka který ji rozuměl ze všech nejvíc. Dlouhou dobu to samozřejmě tajila, Amiko tento zájem naprosto očividně nesdílela, vzhledem k tomu, že pořád básnila o kdejakém idolovi, kterého viděla někde v televizi, zatímco ona jen tiše přikyvovala. Ále každá nádoba někdy přeteče, a i Niko musela s pravdou ven. Svěřila se Amiko o svých citech k ní, v podstatě se ji vyznala, ale jak bylo jasné už dávno předtím, Amiko tyto city neopětovala. A to nebylo to nejhorší. Naprosto se od ní odstřihla, i přesto, že ji Niko přesvědčovala, že to překousne, a budou kamarádky. I přesto zůstala Niko opět sama, zavřená věčně doma, se svým počítačem, nechápající matkou a tvrdě pracujícím otcem, kteří neměli ani ponětí o tom, jakým vnitřním rozporem si Niko prochází. A teď je tady. Na internátě prestižní akademie Kagetane, kde, jak doufá, může zkusit začít znovu. Jestli se však dokáže smířit sama se sebou, a být skutečně upřímná a otevřená vůči ostatním, to se ještě uvidí...

povoleno udělej si pokoj na intru a začni hrát