Pokoj Niko Ashihara

Obyčejný internátní pokoj, i když v poměrně neuklizeném stavu. Elektronika rozházená po stole, pokreslené papíry různými nákresy a malbičkami všude možně po zemi. I přesto se ale Niko stará, aby zde byl dostatek světla a čerstvého vzduchu.

V podstatě se dobelhala na svůj pokoj. Původně ještě chtěla pracovat, případně chvíli hrát, ale s tím, jak se venku zdržela, to nakonec nějak nedopadlo. Sotva ze sebe stačila dostat oblečení, než padla do postele. Cítila, že z vyčerpání brzy usne. Možná to tu nebude tak zlé... Jen párkrát zamrkala, a už o sobě nevěděla.

Když se konečně probrala, byl už venku bílý den. Její oči měly stále tendenci se zavírat, ale jeden pohled na čas na jejím telefonu ji přesvědčil, že je čas vstávat a aspoň něco dělat. Není se čemu divit, že strávila v posteli půl dne, když se dostala na internát až nad ránem. Ještě se pořádně protáhla, než se zvedla, a usoudila že je čas navštívit koupelnu. Včera byla tak vyčerpaná, že se na to úplně vykašlala, a pravděpodobně kvůli tomu taky měla teď na hlavě takové hnízdo. Našpulila rty, zatímco se snažila s tím něco udělat, než to vzdala úplně a zamířila do sprchy.

Strávila ve sprše delší dobu než bylo nutné, okolo hodiny, zatímco se snažila probrat. Když se konečně vyhrabala, navlékla na sebe kraťasy a první tričko co ji přišlo pod ruku. Odsunula stoh papíru ležící na stole stranou, aby měla více prostoru, zatímco zapnula notebook, mezitím, než naběhl systém, se starala o své vlasy. Prozatím sice neměla v plánu jít jinam než do školy, ale i tak ji nebylo úplně jedno jak vypadá.

Krátkou chvíli si pohrávala s animováním a střihem videí, jak to dělala obvykle, když se nudila. K jejímu zděšení ale po uložení zjistila, že přenosný hard disk, na který ukládala své náhodné výtvory, už byl až povrch narvaný. Nebyl taky ani z daleka první, takhle se ji na stole válely už tři. Další... Asi je čas jít nakupovat. Byla až moc velká perfekcionistka, aby cokoliv smazala, byly to vzpomínky a zkušenosti, kterých si vážila. Zvedla se tedy od stolu, a převlékla se do něčeho trochu přijatelnějšího, konkrétně tmavomodré sukně lehounce nad kolena, a tílka odpovídající barvy. Ještě se naposled koukla do zrcadla, aby se přesvědčila, že nevypadá jako strašák, než vyrazila ze svého pokoje a ven z internátu, směrem k obchodnímu domu.

Naštěstí její metoda byla efektivní, a našla si cestu z parku přes náměstí až na intr. Do svého pokoje trefila, přece jen zas takový idiot nebyla... Zatím. Myšlenkami byla trochu jinde, ále i tak se zvládla automaticky po zavření dveří svléknout, a zamířit do koupelny. Ani se nepodívala do zrcadla, jen si odložila brýle na umyvadlo, a vlezla do sprchy. Pustila na sebe vodu, a ani pořádně nevnímala, jestli je horká nebo studená, jen ji nechala stékat po jejím obličeji, kapat ji z vlasů, polévat její tělo. Se zavřenýma očima hlasitě vydechla. Měla teď času kolik chtěla na přemýšlení. Navíc začíná víkend, takže žádná škola. To znamenalo spoustu příležitostí, žádné povinnosti, a spoustu času. Téma jejích myšlenek zůstávalo stejné, jen to co z toho podle ní vycházelo se neustále měnilo.

Zůstala takhle ve sprše pěkně dlouho. Možná i celou hodinu, než se její svaly naprosto uvolnily, a usoudila, že nemusí zase tolik plýtvat vodou. Vylezla ze sprchy na předem připravenou osušku. Když skončila se svým tělem, umyla si ještě zuby. Mezitím si prohlížela svůj obličej v zrcadle. Nebyla si jistá, co přesně na sobě hledala. Nakonec na sebe navlékla kraťasy a tričko, které používala na spaní, a vrátila se do pokoje. Porozhlédla se po temném pokoji, a s povzdechnutím se posadila k počítači. Nehodlala ho teď k ničemu konkrétnímu používat, jen si pustila hudbu, její starý známý playlist přesně pro tyhle situace. Mezitím vytáhla notes, který předtím odmítla Shuichimu ukázat, a nalistovala rozpracovanou kresbu, Nepoškozená... Uff. Oddychla si. Naštěstí ten pád nepokrčil papír. Lehce se pousmála, když hudba začala hrát, vzala tedy do ruky tužku, a pokračovala v kreslení. Inspirace teď měla hromadu, neměla tedy problém s tím nechat svou ruku, ať kreslí a stínuje sama.

Probrala se, hlavu měla položenou na něčem tvrdém. Moc tvrdém na to, aby se to dalo považovat za pohodlné. Asi usnula u stolu. Nebylo to poprvé, a co si tak myslela, tak ani naposled. Trochu ji bolelo za krkem, ale nic co by nemohla rozhýbat. Ve sluchátkách ji stále hrála tichá hudba, už tak třetí playlist za sebou. Fouknutím si dostala pramen jejích vlasů z očí, zatímco unaveně zírala na obrazovku před sebe.. Produktivní začátek víkendu... Problesklo ji v hlavě. Možná by to chtělo něco dělat, ale lenivé naložení v ní převládalo, obzvláště takhle po ránu. Stejně bych netušila, co venku dělat. Zatím jen zírala z okna, s hlavou opřenou o stůl.

Vpadla do svého pokoje. Hodila klíče na stůl, a okamžitě si sedla na postel. Kolena si přitáhla k hrudníku, a objala polštář, do kterého zabořila obličej. Nechala teď už slzy volně téct. Celá její mysl byla vzhůru nohama. Zvláštní, jak se den může obrátit ze špatného v dobrý, a zase naopak, a to tak jednoduše. Snažila se myslet na něco pozitivnějšího, ale to teď nepřicházelo. Moc dobře věděla, co potřebuje, a to je pláč. Moře slz. Všechny vzlyky ale zadusila, jen ji tiše z očí tekly slzy, a vsakovaly se do polštáře. Netrvalo dlouho, a převzala si její tělo únava, a tak usnula, s obličejem promočeným od slz, a s myšlenkami rozházenými přes několik období jejího života najednou...

Několik hodin sezení u počítače, poslechu hudby, a nepřítomného točení se na židli. You go girl... Velmi napínavá náplň dne, což? Nic jiného se ji ale dělat nechtělo. Nechtěla jen tak náhodně chodit po venku. Část ní si chtěla s někým popovídat, ale ta byla při jakémkoliv náznaku, že chce převzít otěže, zase zpacifikována, svázána, a hozena do truhly. No more heroes left to save you, just the keepers of the bleeding sun. V hlavě se ji odrážela slova písně, která zrovna teď hrála. Ani nevěděla, co to je, v životě ji neslyšela, ale proč ne, tematicky seděla.

Nudila se, a moc se jí nikam nechtělo. To zpropadené vedro sužovalo celé její tělo a mysl. Však se v tom nedalo ani normálně přemýšlet. Napadlo jí, že by se mohla stavit za Niko, třeba by tam mohla mít nějaký větráček, nebo něco takového. Prsty měla stále převázané náplastmi, bolely jak čert, ale už si na tu bolest, tak nějak zvykla. Stála před jejími dveřmi, snad bude mít uklizeno. Natáhla ruku a párkrát zaklepala na její dveře "Niko? Jsi doma?" zeptala se "Můžu na návštěvu?", snad jí bude slyšet.

Nuda, nuda, nuda. Už bůhví jak dlouho se jen válela v posteli, a přemýšlela co udělá. Napadlo ji, že by se pokusila urovnat věci se Shuichim, ale říkala si, že na to je ještě čas. Taky ji napadlo, že by zašla za Emily. S ní rozhodně nuda nebyla, a navíc ji zkrátka a dobře chtěla vidět. Ále ten plán nakonec padl, když z jejího pokoje nebyla slyšet kytara. Podle toho usoudila, že asi nebude doma, protože - Co by zrovna ji přinutilo přestat hrát? Nad tou myšlenkou se musela pousmát. Zírala na strop, a nechávala se ovívat větrákem, který si chytře pořídila ještě než začala vlna horkých dní. I přesto, že na sobě měla jen kraťasy a tílko, měla pocit že se snad rozpustí. Nakonec se ale problém s nudou očividně hodlal vyřešit sám. Na zaklepání jako takové nejdříve ani nereagovala, jak se ji nechtělo zvedat. Známý hlas za dveřmi ji ale popohnal. Rychlostí, kterou ani nevěděla, že je schopná vyvinout, se zvedla z postele, a zamířila ke dveřím, které otevřela. Na tváři se ji roztáhl úsměv. Po předešlých dvou dnech byla strašně ráda, že ji vidí, a taky to dala najevo. Bez jakýchkoliv slov Em objala, v podstatě se k ní přilepila jako klíště. Ahoj. Zamumlala, jako by mimochodem.

Zůstala ještě stál za dveřmi a houpala se na špičkách. Ruce měla za zády, potom se otevřely dveře a ona se musela usmát. Ihned taky Niko objala, jakoby ji neviděla několik let. "Jak se máš čumáčku?" uchechtla se a zadívala se na chvíli do očí. Chtěla jí pohladila po hlavě, ale bála, že by se náplasti zamotaly do jejích vlasů, což vůbec nechtěla. "Mám pocit, že umřu na tohle vedro." vyplázla jazyk s uříceným obličejem "Inu, můžu dovnitř? Nebo se budeme objímat takhle ve dveřích?" nemyslela to nějak zle, jenom jí připadalo, že na školní chodbě je větší vedro, než u ní v pokoji.

Trochu se zachechtala. To se raději ani neptej. Odpověděla, přičemž vzhlédla a podívala se Em do tváře. Jako kontrast k tomu co řekla, se ale usmívala. Potom si ale taky uvědomila, že pořád stojí na chodbě, která obvykle bývala poměrně rušná, a trochu se začervenala. Nějak ji to nedošlo. J-Jo, jasně, pojď dovnitř. Řekla, zatímco ji v podstatě zatáhla do pokoje, a zavřela za sebou dveře. Mezitím si ale všimla toho poměrně přehlédnutelného detailu na rukou Emily. Vzala ji tedy za ruku, a prsty něžně přejela po náplastech. Cos proboha dělala? Zeptala se ji.

Nechala se zatáhnout a mírně se opřela o dveře, konečně chládek. Rozhodně se tu dalo žít více jak v jejím pokoji. "Ale ale? Stalo se něco?" pověděla zvídavým tónem "Ublížil ti někdo? Jestli jo, tak ho zarazím do země." uchechtla se a její tvář nabrala, odhodlaného jevu. Ten však hned přestal, když ji vzala ruku a pohlédla na ní. Uhnula pohledem do strany, připadala si jako malé dítě. "Trochu jsem to přepískla s trénováním na kytaru, ale naučila jsem se několik skladeb." uchechtla se a podívala se na ní "Takže no risk, no gain." usmála se mile na ní "Ale nemusíš se bát, jsou to jenom sedřené polštářky, za pár dní budu zase v pořádku." ujistila jí. Byla ráda, že jí zase vidí. Sama to štěstí nedokázala popsat, jenom to nedávala tak najevo.

Zaculila se jako tele, a podívala se stranou. Reakce Emily ji tak nějak naplnila takovým hřejivým pocitem. Pocitem, že na ni někomu záleží. I když... V tomhle případě nebyla úplně na místě, když už, tak by měla nafackovat Niko samotné. N-Né, to ne. Uklidnila ji, a zakroutila hlavou. Spíše naopak, řekla bych... Další část věty pronesla spíše pro sebe, tak nějak to zamumlala do větru. Poté se však zasmála. Jistě, slečna si raději hraje v pokoji na kytaru, až se zmrzačí, a mě se ani neozve. Nafoukla tváře, a zatvářila se k smrti uraženě, zatímco se šla posadit na postel, kde na ni foukal větrák. Slastný pocit, v tomhle počasí vyjít ven vypadalo jako sebevražedný plán. Tady a teď byla ale spokojená.

Zamručela nespokojeně. "Tak dobře, nebudu to toho rýpat." pohladila jí po tváři a potom se rozešla k ní, usadila se vedle ní a objala jí. Ten slastný pocit, když na ní začal foukat studený vzduch z větráku "Asi tady už zůstanu, nebo si vezmu ten větrák k sobě do pokoje." Uculila se. Potom lehce nafoukla tváře, jak si tohle mohla dovolit říct "Mrrr... napsala bych ti, ovšem bratři měli trochu jiné plány." uchechtla se a povalila jí na postel. Zajímalo jí, co Niko může trápit, ale nebyla ten typ, který to z člověka horlivě páčí, párkrát v životě takovou věc udělala a nebylo to moc efektivní, spíše naopak toho člověka ještě více naštvala.

Objetí Em opětovala, a se zavřenýma očima se usmála. Tohle potřebovala, aspoň mohla vypnout, a nepřemýšlet nad svými problémy. Poté se však odtáhla, aby se na Em káravě podívala. To teda ne. Jestli mi uneseš větrák, budeš mě muset vzít taky. Pronesla důležitě. Ten větrák byl teď její jediný zdroj životní energie, to si přece nemůže nechat vzít, ať už kýmkoliv! Jak už to ale u nich dvou je zvykem, Em byla o krok napřed, a jakékoliv další stížnosti hravě utnula, když ji povalila na postel. Upřímně ji to dost překvapilo. Vůbec nemohla říct, že nepříjemně, ale pořád nevěděla, jak zareagovat. E-Eeeh?! Vypískla trošku, zatímco s lehce rudými tvářemi, což se ale mohlo ztrácet, když byla už tak červená z toho vedra, a vykulenýma očima zírala Em do tváře. I přesto ale měla ruce obmotané okolo jejího pasu, jako správné klíště se nehodlala jen tak pustit.

"Tak to abych si tě vzala sebou na pokoj co?" uchechtla se a dívala se jí do očí "Jsi jako rajčátko a zkus se vymlouvat na vedro, stejně ti to neuvěřím." uculila se a potom padla vedle ní a objala jí. Dneska se jí nechtělo být nějak extra akční, kdyby tady byl alespoň nějaký aquapark, tam by šla hned a byla by tam klidně celý den, jenže nebyl. Srdce jí spokojeně tlouklo, fascinovalo jí, jak silná je aura Niko, že ani ty pošahaná monstra se neozývali, byla za to nanejvýš ráda. "Takže tě mám zase unést jako z toho nákupního centra?" uchechtla se, než však stačilo něco říct, lehce se k ní naklonila a věnovala jí polibek. Věděla, že jí po tomhle bude více vedro, ale ona prostě musela.

Když ji Emily políbila, srdce ji poskočilo, úplně stejně jako když to udělala poprvé v parku. Jestli to hodlá být takový pocit při každém polibku... Na to by si i dokázala zvyknout. Ne, teď jsem na řadě já. Asi tě odsud nepustím. Pronesla šeptem, když se krátce odtáhla. Ále ještě neměla tak úplně dost, ani zdaleka. Přitáhla se proto sama k obličeji Em, přičemž se k ní jako vedlejší účinek více natiskla celým tělem, a vtiskla ji další polibek. Nebylo to moc moudré, v tomhle počasí, ale to ji teď bylo jedno. Navíc, v kombinaci s tím elektrizujícím horkem, co ji proudilo tělem, se ten pocit vedra ještě znásobil, i když se to zdálo nemožné. Mmm Unikl ji z úst tichoučký, slastný zvuk. Bylo to, jako kdyby ho vlastně nevydala ona, ale její tělo úplně samo.

"Dobře dobře, pokud mě tedy uneseš." pověděla rýpavě a pak se zarazila, nečekala takovou odpověď na její polibek, byla mile překvapena. Spokojeně zavřela oči a dlaně svévolně položila na její zadeček. Jestli předtím umírala na vedro, tak teď na sto procent zdechne spolu s ní. Jak mohla být v klidu, když právě prožívala něco úžasného. Krev začala v ní pomalu vřít. Vnímala její jemné rty a vychutnávala každý okamžik. Měla chuť jí zatáhnout do sprchy, kde by se mohly obě dvě ochladit. "Ty si nějak vyskakuješ ne?" usmála se a vyplázla špičku jazyku, přece jenom provokaci milovala.

Jedna ruka se ji zamotala Emily do vlasů, zatímco se celým tělem oddávala tomu jejímu. Svými rty pohybovala společně s těmi od Emily tak přirozeně, jako kdyby dělala už několik let. Bylo tak snadné se v tom ztratit. Na čele se ji začínaly objevovat kapky potu, když dávala jim oběma tak nemoudře zabrat. Když ji Emily takhle chytla za zadek, objala její tělo svým stehnem. Nepřemýšlela nad tím, prostě to udělala. Jakmile i tenhle polibek skončil. Zatvářila se trochu zahanbeně, a podívala se stranou. Z-Za to můžeš ty, takhle mě pořád obtěžovat... Rovněž na ni vyplázla jazyk. Teď si musíš nést následky. Pronesla provokativně. Začínala si na ty její provokace zvykat, a tím pádem pro ni bylo jednodušší ji to oplácet. Trochu napjatě čekala, k čemu ji tím ale dožene, vzhledem k tomu, že Emily mívala ve zvyku její provokace vždycky značně přebíjet. Nakonec by to Niko mohla přehnat, a vystupňovat to tak vysoko, až by si sama nevěděla rady.

Její tělo se vařilo, připadala si jako na Sahaře. Musela prostě jít do té sprchy, jenže jí tu nechtěla nechat. Možná jí proto napadl plán, jaký jí teď napadl. Posadila se a hluboce se nadechla. Připadala si jako bernardýn, který ležel na přímém sluníčku a nevěděl kam se schovat. Potom vstala a podívala se na ní "Fajn, budu si nést následky. Ale pokud chceš pokračovat, tak pouze ve sprše." uchechtla se "Kdy na nás bude padat ledová voda, protože jinak umřu." uculila se a otevřela dveře do koupelny. Samozřejmě tak nějak počítala, že nepůjde, ale možná mohla dneska něčím překvapit, člověk nikdy neví a ona zvlášť, potom co skončila v jezírku s řasou(já si vzpomněla xd) na hlavě. A taky měla plán, že čím větší zima, tím se bude na ní více lepit, bože Emily, ty jsi tak zákeřná.

Přesně jak jsem čekala. Problesklo ji hlavou. Emily nezklamala, a vyhnala její provokaci zase o úroveň výš. I když, tohle bylo úrovní trochu více, přeskočila jich několik. Podívala se stranou. Na jednu stranu ji při té nabídce tělem pulzoval ten elektrický pocit více než kdy předtím, ale na tu druhou... Byla šíleně nervózní, a není se čemu divit. Ještě před pár dny neměla ani zkušenosti s líbáním, a mezitím z ní Emily dělala čím dál tím víc zvrhlou osobu, za tak krátkou dobu. Ale když se to tak vezme... Proč se tomu bránit? Nakonec se jen zhluboka nadechla, a zvedla se z postele. Sundala si brýle, a pohodila je na stůl, než se zákeřným úsměvem došla až k Emily, a dala ji letmou pusu na tvář. No když jinak nedáš... Snažila se svoji nervozitu skrýt za tohle provokativní chování, ale měla pocit, že ji srdce vyskočí z hrudi a zůstane ležet na zemi. Nedráždi hada bosou nohou... Problesklo ji hlavou. Trefné přirovnání toho, co právě dělala.

Měla pocit, že její situace vždycky nabírají extrémních hodnot, ale to byl její lifestyle. Ale v tomhle vedru jí žádná lepší možnost nenapadla. Aby byla s ní a byly by v chladu, tímhle zabila alespoň dvě mouchy jednou ranou. Vešla s ní do koupelny a zavřela dveře. "Samozřejmě, že tě nenutím, ale nenapadla mě žádná lepší možnost." pověděla a setřela si pár kapek potu z čela. "Nebo si můžeme lehnout sem. Taky takové vedro není." uchechtla se a dlouze se protáhla. A potom se na chvíli zamyslela. "Co takhle si vzít plavky? Alespoň to bude pro nás pohodlnější." ne že by Niko nechtěla vidět bez jediného kusu oblečení, ale dostávala ten pocit, že se řítí dopředu jako šílenec a dostává do nepříjemných situací.

Opřela se o zeď koupelny, a zvědavě si prohlížela Emily. Takhle daleko její plán nezasahoval, hlavně kvůli tomu, že Emily nešlo předvídat, takže už se musela přizpůsobovat. Moc ráda by opět probrala tu spontánní část sebe, kterou ukázala když s Emily byla posledně na karaoke. Ta část její povahy by teď byla ve svém živlu. To co Em navrhla dále ale bylo možná až překvapivě ohleduplné. Niko naklonila hlavu na stranu, a pozvedla jedno obočí. Téda, zrovna takový názor jsem od tebe nečkala. Řekla s úsměvem, a krátce se zachichotala, než přistoupila blíže k Emily. Nesnažíš se vzít mi moji roli? Zeptala se ji s nevinným výrazem.

"No. Mám i své světlejší chvilky." uchechtla se a poškrábala se prstem na tváři. Neměla v plánu jí nějak extra stresovat, tím by si to mohla všechno podělat, což nechtěla. Potom se na chvíli zamyslela a zvláštním pohledem se na ní podívala. Měla pocit, že nad hlavou se jí objevuje tisíce otazníčků. "Jakou roli teď máš na mysli?" nečepala se. Byla zvědavá, co se jí v hlavě honí, ale představa, že Niko by byla ta dominantní, to si nějak nedokázala spojit. "Uděláme si z tvé vlastní sprchy takový menší aquapark." uchechtla se