Kavárna

Kavárna, která svým vzhledem působí poměrně luxusně, naproti tomu jsou však ceny dosti dostupné i pro studenty. Příjemná obsluha, chutné zákusky, a hlavně kvalitní káva, co více si člověk může přát.

Jen se tak bezhlavě potloukat ulicemi, to bylo jeho. Sledoval kolemjdoucí a snažil se z jejich chování vyčíst, co je to vlastně za lidi. Nebylo to zase tak těžké, matka křičící na svou dceru, že se zašpinila. Snaha pokárat své dítě, a naučit ho co může a co ne. Muž žebrající na ulici o peníze v roztrhaném oblečení. Buďto nešťastník co ztratil práci, nebo ožrala nebo tak, kterého naopak z práce vyhodili. "Tomu rozhodně nezávidím.." Dalo by se říct, že sledování lidí kolem byla taková hra. Bohužel si nemohl ověřit, jestli byla pravda to co si myslel, takže odpovědi na jeho otázky jen vyseli ve vzduchu nezodpovězeny. Chtělo by to si někdo odpočinout. Popravdě, už od rána měl neuvěřitelnou chuť na kafe. Vešel do kavárny, kterou tak dobře znal a miloval. Chodil tady jen opravdu výjimečně nechtěl si to tady nějak znechutit a říká se, že pokud máš něco až příliš často tak to omrzí. Nechtěl aby se to stalo zrovna s touhle kavárnou, tak se držel většinu času zpět. "Hmm co si dát..." Brblá si sám pro sebe, když si prohlíží menu kavárny. Jednoduchá černá káva asi bude stačit, ale dal by si i něco dobrého k tomu, nějaký desert. Chvilku ještě vybírá, když za ním přijde číšnice a promluví na něj s jednoduchým "Co si dáte?" Pár sekund ještě vybírá, ale pak si nakonec vybere to co vždy. "Hmm.. Jednu černou kávu a kakaovou roládu prosím." Číšnice jen kývla a odkráčela. Černou kávu si dával vždy, ale roládu bude mít prvně. Nechme se překvapit.

Nějak jí nebavilo sedět jen tak na pokoji. Potom, co strávila několik hodin u počítače, se chtěla trochu protáhnout, a zároveň měla strašnou chuť na sladké. Emily měla navíc asi něco na práci, protože u sebe na pokoji nebyla, tak se rozhodla jít sama. Na mapách si našla zrovna tuto kavárnu. Podle všeho měli mít přijatelné ceny, a navíc se jí líbilo to prostředí, na fotkách to vypadalo sympaticky, skoro až mile. A tak teď stála tady, ve dveřích, a jako opařená. S pootevřenou pusou pár sekund zírala na kluka, který už byl uvnitř. S-Shu? Vypadlo z ní nevěřícně. Proč tady? Proč ho musela jen tak náhodně potkat zrovna v kavárně? Necítila se připravená! Chtěla se otočit a zmizet, ale něco ji drželo zpátky. To co ji řekla Emily. Přehrávala si její slova v hlavě pořád dokola, než zatla zuby, a vyrazila přímo směrem k němu, tváře lehce červené. A-A-Ahoj... Vykoktala ze sebe, zatímco jen tak stála, a s vykulenýma očima zírala Shuichimu do tváře.

Uslyšel, že do kavárny vešel někdo nový, dveře ale byly za ním takže se nechtěl otočit. Nesnáší, když na něj někdo zírá, jen proto že někam vejde a tak nechce aby si ten dotyčný prošel tím co on sám nesnáší. Bohužel, ani v nejdivočejších snech ho nenapadlo, koho tady náhodou potká. Přímo před ním stála Niko s jasně překvapeným obličejem, jaký měl na sobě pravděpodobně i on sám. Navíc na ní šlo vidět, že ho pozdravila jen z donucení, protože by bylo asi nezdvořilé, kdyby to neudělala, nebo tak něco. Nechtěl ji dostat do nepříjemné situace, tak udělal co ho napadlo jako první. Útěk. "J-jo a-ahoj.. Už musím j-jít..." Nakonec ze sebe vykopal a opravdu rychle se postavil ze svého místa. To však byla chyba. Číšnice mu zrovna donášela jeho objednávku a on si jí nevšiml. Silně do ní vrazil a jeho oblíbená černá káva skončila na jeho oblečení a roláda na zemi, společně s číšnicí. "Auch.." Procedil skrz zaťaté zuby, aby se nějak pokusil ovládnout bolest z horké kávy. Skvěle, lepší už to být nemůže. Co nejrychleji se vzpamatoval z šoku a podal číšnici ruku na pomoc. "Pane bože.. J-já se strašně omlouvám, všechno vám zaplatím.." Dostal ze sebe s omluvným výrazem. Nejraději by se právě teď propadl do země.. Když se daří, tak se daří.

Trochu vyjekla, když Shu udělal to co udělal. Normálně by ji to přišlo i vtipné, přece jenom tohle byla situace spíše jako z nějakého harémového anime, teď ji to ale spíše odradilo. Vyložila si to tím stylem, že s ní nechce mluvit, stejně jako si myslela celou dobu. S pohledem zařazeným v zemi čekala, až se situace trochu zklidní. Číšníce byla naštěstí velmi milá a shovívá, a vzala celou nehodu na sebe. To by vysvětlovalo to kladné hodnocení za obsluhu, skutečně to byli profíci. Shu... Počkej. Vypadlo z ní tiše, aby ho zastavila, než skutečně provede svůj útěk. Chápu, jestli jsi na mě naštvaný, a nechceš se mnou mluvit, ale... Já se ti chci omluvit, nechci o tebe přijít, i když můžeme být jen kamarádi. Rychle ze sebe vysypala. Oči se jí leskly, ale dělala co mohla, aby se nerozplakala. Navíc mluvila dost tiše, aby nevzbuzovala pozornost lidí v okolí.

Ještě že to ta číšnice vzala na sebe. Později by ji asi měl poděkovat osobně, to bylo od ní opravdu milé. Když už se všechno vyřešilo, Niki tam jen tak postávala a celé dění sledovala. Už se chystal vyběhnou ven, když ho Niki zastavila. "Omluvit?.. Naštvaný??.." Koukal na ní pohledem, který vysvětloval, že nemá nejmenší tušení o čem to sakra mluví. "Za co se omlouváš?.. Ke konci věty mu klesne hlas. Celou dobu se jí dívá do očí, vypadá jako by měla každou chvíli brečet. "A naštvaný??.. Já myslel, že už se nechceš bavit.. Po tom co jsem udělal bych se ani nedivil.." Všechno, na co se snažil poslední dny zapomenout na něj dolehlo zase v plné síle. Vyznal se, byl sestřelen a nakonec od něj odběhla. Co jiného by to asi mohlo být, než 'nech mě být?'. Tak to tedy pochopil. Pokud to tak ale nebylo, stačilo si jenom promluvit. Teď, když ji tak sleduje jak je na pokraji slz je dost možné, že došlo k jednomu obrovskému nedorozumění.

Trochu se ji rozšířily zorničky. Takže takhle to bylo, Emily měla pravdu. Já jsem tak blbá... Problesklo ji hlavou. Chtěla si teď hned nafackovat. Zbytečně se stresovala a trápila. Posadila se, a zabořila obličej do dlaní, zatímco začala tiše vzlykat. Bylo to jen kvůli tomu, že to všechno přeteklo, než že by byla vyloženě smutná. P-Promiň. Řekla, a utírala si rychle oči. Bylo ji trapně, že to dělají tady, ale snad si nikdo nevšiml, snažila se držet a být úplně potichu. Nic jsi neudělal, to já jsem byla blbá. A asi jsme se špatně pochopili. Řekla nakonec, a zářivě se na něj usmála. Ještě párkrát popotáhla nosem, ale už ji bylo celkem dobře, i když měla oči trochu zarudlé.

Když se Niki posadila a rozvzlykala, trochu ho to vykolejilo a nevěděl, co přesně má dělat. Pomalu k ní přistoupil a posadil se vedle. Natáhl se k ní, aby ji objal ale pak se uprostřed toho pohybu zastavil. "To asi není dobrý nápad.." Zamumlal si pro sebe, ale asi ho slyšela. Chvilku přemýšlel, jestli by měl nebo ne, nakonec nad ním vyhrála logika a neudělal to. Bylo by dost možné, že jí to bude jen nepříjemné, přeci jen je na holky a navíc... A to hlavně, by si tím sám otevřel staré rány. Místo toho jí jen pohladil rukou po hlavě. "Snad ti to nevadí." Prohodil s úsměvem, a doufal že se mu podaří ji nějak uklidnit. "Nemám tušení o čem to mluvíš, ale rád si to poslechnu." Vypadá to, že už je v pohodě dokonce se i usmála. To je dobrý začátek, teď ještě opravit jejich vztah. Co mohl špatně pochopit? "Takže se mi nezačneš vyhýbat?" Zeptá se ji s náznakem obav v hlase. To bylo to, čeho se bál nejvíce ze všeho, že se od něj vzdálí a už ji nebude moci považovat za kamarádku, když už nic jiné.

Vytáhla si z kapsy kapesník, a vysmrkala se. Musela teď vypadat hrozně, jako zombie, ale snažila se na to nemyslet, teď měla spíše co vysvětlovat. Cítila jeho ruku na svých vlasech. Nebylo ji to nepříjemné. Sice nebyla na kluky, ale to zas neznamenalo, že byla na jejich dotek alergická, nebo něco. Cože? Ne, to rozhodně ne! Zvedla před sebe ruce v takovém obranném gestu. Rozhodně to bylo jen jedno velké nedorozumění. Nechci se ti začít vyhýbat! I když se jejich vztah nemohl z přátelství vyvíjet v něco více, pořád mu chtěla zůstat nablízku, rozuměla si s ním, a měla ho tímto způsobem ráda.

Cítil, jak mu ze srdce spadlo obrovské závaží. Takže takhle to je. Nakonec to bylo celé jen nedorozumění. Niki nevypadala zrovna nejlépe, ale to se dalo očekávat byla z toho celá špatná stejně jako on. Povzdechl si a i sám sebe překvapil, jak hlasité to vlastně bylo. "To jsem rád.. Víš nechtěl jsem o tebe přijít... Alespoň v kamarádském smyslu." Konec narychlo ještě dodal, aby to nějak divně nepochopila. Bavil se s ní a chtěl v jejich vztahu pokračovat. Bylo toho tolik kam ještě chtěl jít, nebo dělat a kdyby to všechno najednou skončilo, tak nevěděl co by měl dělat.

Tiše se zachichotala, když slyšela, jak o sebe tak trochu zakopávají jeho vlastní slova. Svým způsobem to chápala, nebyla úplně oblivious. Hlavně ale doufala, že naopak tímhle přístupem Shuichimu neublíží. Přece jen... Pokud se do ní zamiloval, a ona se k němu bude chovat stále stejně, nebude to pak ještě horší? Dóbře. Pro začátek by sis nemusel dávat tolik pozor na pusu, obzvláště když už máme oba jasno. Řekla, a zeširoka se na něj zazubila. To, jak z něj obvykle padalo, co měl zrovna na srdci, byla součást jeho osobnosti, líbilo se ji to. Byla s ním díky tomu sranda, a člověk pak měl pocit, že mu může více věřit, když takhle nosil srdce na dlani, obrazně řečeno. Takže Em měla přece jen pravdu... Sklopila oči, blaženě se usmála, a pronesla tuhle větu svým způsobem do větru. Cítila se teď klidnější, jako kdyby ji nic nemohlo zkazit náladu.

"Dávat pozor na pusu? O čem to mluvíš?" Zakřenil se na ni. Tolik dní v zamyšlení je konečně u konce, všechno se vyřešilo. Už to nemusí tak řešit, být nesvůj. Všechno se vyřešilo, bylo to jen nedorozumění. Nahodil svůj obvyklý rozzářený úsměv, nebyl důvod proč se držet zpět. Pak se ale trochu zarazil. "Em?? Co s tím má Emi společné?" Na tváři se mu zjevil poněkud nechápavý výraz. Jako... věděl, že jsou to dobré kamarádky, ale ony se bavili i o něm? Nebylo to důležité, ale byl zvědavý o čem se přesně bavili. "Každopádně, myslím že máme dost času na to se pobavit.." Přišla totiž znovu číšnice, a donesla mu jeho objednávku. Tentokrát už jí nehodlal napadnout, takže jen opatrně seděl, aby se zase nic neposralo. Číšnice položila kávu i s roládou před něj. Lehce na ní kývl a otočil se k Niki. "Ty si nic nedáš? Kdyby bylo nejhůře můžu tě pozvat. Včera jsem celkem vydělal, protože jsem byl někde pozván."

Eh? Jako kdyby procitla, a uvědomila si, co to vlastně řekla. Jednou rukou si poškrábala zátylek, zatímco se nervózně zasmála. E-Ehehehe, to nic, jen... Říkala mi, že jsem trubka, a měla bych si o tom s tebou promluvit. Vlastně mi dodala odvahu. Vysvětlila to tak nějak neutrálně, aby se nemusela zmiňovat o detailech. Přece jenom... Nemusela na něj hned hodit další bombu, že vlastně chodí s jeho druhou kamarádkou. Huh? Né, to né, nemusíš mě zvát, zas tak zle na tom ještě nejsem. Odpověděla mu, než se zvedla ze svého místa, a hopsavým krokem došla k vitríně s výběrem všelijakých zákusků. Šla sem přece jenom v prvé řadě kvůli chuti na sladké, to že tady potkala Shuho byla jen náhoda. Nakonec šťastná náhoda. Nakonec si vybrala ovocný košíček, který si ale taky hodlala zaplatit sama. Opět se posadila k Shuichimu. Byla teď ve stavu, který by přirovnala k euforii, všechno se ji dařilo. S takovou se dalo jen čekat, co se může špatného přihodit...

"Hmm... To bych jí potom měl poděkovat, že nám takhle pomohla." Věděl, že Emi je fajn holka, ale že pomůže až tak.. Přiznejme si nevypadá zrovna přátelsky na první pohled. Nad vlastní poznámkou se musí pousmát, jo to nevypadá... Nic proti Emi. "Když myslíš.." Nutit ji určitě nebude, peníze se nikdy neztratí a když je nemusí utrácet je určitě spokojenější. Niki se odbelhala rovnou k zákuskům. Holka se v ní určitě nezapře, správný sladký jazýček. Sám si vezme na lžičku vlastní roládu a dá si ji do úst. Okamžitě se cítí, jako by byl v nebi. "Vytváří tady dezerty snad sám bůh?" Nic tak dobrého snad ještě nikdy neměl. Okamžitě si dal další lžičku. "Konečně můžu spokojeně umřít." Prohlásil více méně sám pro sebe a napil se černé kávy. Jasně.. dobrá jako vždy, ale ta roláda...

To bys teda měl. Odpověděla mu se zářivým úsměvem. Jakmile se ale zakousla do svého zákusku, přísahala by, že ji z očí vychází třpytky. Tak dobré! Upřímně byla zvědavá, jak by ji tady chutnala káva. Obvykle ji moc nemusela, pokud nebyla hodně sladká, ale když měli takhle dobré zákusky, i ta káva by musela být božská! Nebo že by... Horká čokoláda? Ne, v tomhle počasí by se na místě roztopila. Ale rozhodně to bude muset zkusit jindy. Hmm. Dělal jsi něco zajímavého, co jsme se neviděli? Zeptala se zvědavě.

Na Niki jde jsně vidět, jak se sama rozplývá nad svým vlastním zákuskem, takže je i ten její určitě výborný. "Zajímavého.. Hmm.." Nabere si na lžičku další kousek rolády a okamžitě ji sní. Celý se znovu nad tou chutí rozplyne. "Pokud si dobře pamatuju, tak jsem byl docela v depresi, co jsme se rozdělili po tom kině. Takže by se dalo říct, že jsem si vybil zlost na Ryujim, toho jsem docela dost naštval. Pak jsem byl v depresích ještě více. Nakonec jsem včera zašel do baru s nějakým novým studentem a tam jsem se dost dobře bavil.." Vysype ze sebe veškeré události za několik posledních dní. Až na ten včerejší stály všechny za hovno. To už je ale teď jedno, je čas zase nahodit zábavné dny do módy. Chvilku sleduje Niki a pak nabere na lžičku trochu rolády a natáhne se s ní. "Chceš zkusit?" Jeho úsměv jasně napovídá, že za tím není nic více, než že chce aby zkusila jak skvěle ta roláda chutná.

A-Aha... Promiň. Podívala se stranou, a úsměv ji zmizel z tváře. Nelíbilo se ji, že způsobila něco takového, a to všechno jen díky tomu, že zareagovala přehnaně. Vždyť tady teď seděli a bavili se úplně normálně, i když už znal i její tajemství. Její výraz ale pookřál, když ji nabídl ochutnávku jeho zákusku. Ta roláda vypadala opravdu skvěle, a v tu chvíli ani nevnímala, jak tohle celé gesto vypadá. S úsměvem se natáhla ke lžičce. Nom Vzala lžičku do úst, a na vteřinku přivřela oči. Dokonaloft. Zamumlala šišlavě, ještě než vůbec lžičku pustila. Když si ale uvědomila, co dělá, vykulila oči a lehce zrudla, zatímco hned ucouvla. E-Eeeh. Děkuju, je to úžasné. N-Nechceš taky? Pronesla, snažíc se odvést pozornost, a rukou poukázala na nakousnutý košíček na talířku před sebou.

Jen prohodí rukou, jakoby nic. "Měl jsem v tom svoji vinu i já, takže řekněme, že jsem si kvit." Byla to pravda, zbytečně se choval jak malé dítě, které nedostalo co chtělo a tak se vzteká na všechny okolo. Pousmál se, když si Niki vzala kousek rolády a slastně zamumlala. Její reakce byla zvláštní a trochu se zarazil. "Vypadá to, že se dokážeš lehce červenat, i když jsem kluk. Takže mám ještě šanci?" Nahodil rozzářený úsměv, jako dítě, které právě dostalo lízátko. Chtěl si z ní trochu vystřelit, když už po něm tak moc chtěla, aby si nedával pozor na pusu. Není nic zábavnější než sledovat výstřední reakce Niki na jeho škádlení. Když mu nabídne její dezert, pozná že to bylo jen více méně ze zdvořilosti, tak jen mávne rukou na odmítnutí. Košíčky stejně nemusí.

Lehce nafoukla tváře, a zatvářila se uraženě. Jasně, že se tak nechovala kvůli němu. Nebo možná trochu, ale zkrátka si připadala trapně, že se chová tak dětinsky... Což se projevovalo tak, že se chovala ještě více dětinsky, paráda. Ty jsi mi nějaký odhodlaný. Co kdybych ti řekla, že jsem zadaná? Zeptala se ho. Když ji chtěl provokovat, uměla taky vracet. Na druhou stranu ale mohla být opatrnější, přece jen to pro něj muselo být pořád citlivé... Dokázala se vsadit do jeho pozice, ale nebyla si jistá, jestli by mu pomohlo, kdyby byla zticha, a pak by to zjistil nějak náhodně, nebo kdyby prostě kápla božskou, a aspoň ho připravila. Podle toho, jak se jevil, by mu asi více seděla upřímnost a jednání narovinu... Nehodlala dělat znova stejnou chybu a nechávat všechno jen na dojmech.

Vzal si do ruky kávu a začal upíjet. Málem se zadávil, po tom co mu řekla. Celý se rozkašlal, kvůli kávě která mu dělala teď tolik problémů. Tohle byla jako rána pěstí. "Ou.. Aha.." Vyhodil ze sebe ještě celý udýchaný, když se snažil popadnout dech z kašle. Nevěděl co na to říct, jen tam tak nevěřícně seděl. Nebyl naštvaný, do toho mu nic není, ani smutný... No, možná trošku. Ale spíše než všechno byl překvapený. Jen tam tak seděl a koukal do blba, hlavou mu vířily otravné myšlenky. Dal si kousek rolády a hned se cítil o trošku lépe. "To gratuluji.." Dodal posléze, nechtěl vyznít jako že jí to nepřeje, jen ho to trochu vzalo. Napil se znovu jeho černé kávy, ještě že ta je výborná. Ne, že by mu tohle zjištění zničilo den, to ani zdaleka. Konečně se udobřil s Niki, takže tohle je naopak jeden z nejlepších dní za poslední dobu, jen asi by se dnes bez tohohle zjištění obešel.

Nad jeho reakcí musela zakroutit hlavou. Počkala, až se trochu uklidní, než se natáhla přes stůl, a cvrnkla ho do čela. Přestaň se kabonit, nesluší ti to. Řekla vesele. Chtěla trochu uvolnit atmosféru. Jasně, asi to bude potřebovat zpracovat, ale aspoň to mají z krku. O koho vlastně jde nějak nehodlala řešit, maximálně kdyby se zeptal, ale jinak byla připravená od toho tématu úplně odstoupit. Každopádně, další nový student? Něco na co bych se měla těšit? Vzpomněla si, že mluvil o někom novém, a pokud si s ním Shu rozuměl, mohla by i ona. Teda, asi, přece jen nic o tom novém dotyčném nevěděla, kromě toho, že s ním byl v baru.

"Ouch.. Chytil si čelo, kde ho Niki cvrnkla. Takové věci bolí více než se dá čekat. Trochu si ho promnul, určitě to teď trochu rudne. "Já jsem v pohodě.." Prohodil rozhodně, určitě se nekaboní, snad... asi... Bylo lepší asi přenést konverzaci pryč od jejich vztahů, pořád je to takové citlivé téma. "Jo ten nový, jmenuje se Saiichi a je to v pohodě kluk. Rozhodně se s ním dá fajně pokecat." Nemusel zrovna zvýrazňovat, že je s ním pro každou špatnost, co by si o něm pak Niki myslela. Není si zase tak úplně jistý, jestli by si ti dva rozuměli. Jsou si tak rozdílní, naprosté opaky, takže by bylo možná trochu složitější aby se spřátelili. Ale tak co on ví, třeba jim to spolu sedne.

Trochu se zarazila, když zaslechla to jméno. Bylo jí zatraceně povědomé, a až moc dobře věděla odkud. Ummm... Saiichi a jak dál? Zeptala se ho se zvědavým výrazem v obličeji. Jistěže, mohl to být někdo úplně jiný, než si myslela, ale Saiichi nebylo zas tak úplně obvyklé jméno. Ále co, i kdyby, nic to neznamenalo, navíc pokud si Shu myslel, že je to v pohodě kluk, tak mohl být její dojem jen ukvapený. Takže jste spolu šli do baru, jo? To bych od tebe nečekala. Pronesla s drobným úsměvem na tváři. Trochu si do něj dloubnout neuškodí, navíc ji to bylo celkem jedno, dokud ji k tomu nikdo taky ne nenutil.

"Nevím, neptal jsem se na příjmení dozvěděl jsem se jen jeho jméno. Je nějaký důvod proč by jsi ho chtěla vědět?" Zeptal se se zvědavým výrazem na obličeji. Niki nejevila moc zájem o ostatní, takže tam musí být nějaký důvod, proč by chtěla vědět jméno zrovna Saiichiho. "Je toho dost co o mě nevíš." Usmál se na ni šibalsky. Není to tak, že by spolu byli nějak dlouho aby o sobě věděli úplně všechno. Sakra však se asi týden zpátky dozvěděl, že je na holky a právě dnes, že už někoho má. To spíše on neví nic o ni. To se ale dá jednoduše napravit časem stráveným spolu. Najednou ho něco napadlo, jako zásah s nebes. "Jo vlastně, vím že je bohatý, to ti možná pomůže pokud víš o koho se jedná." Sai nijak netajil své bohatství, takže to je asi to první co by o něm někdo mohl říct, takže pokud ho Niki zná, tohle by mělo pomoct.

Trochu se zamračila. Jasně, proč by se měl ptát na příjmení, u někoho, kdo dokázal být docela oblivious, jako byl například Shu, to i čekala. Frustrovalo ji to, ale nakonec se přece jen zase usmála, když na ni nasadil ten šibalský styl. Ano? V tom případě se těším, až se mi konečně pořádně představíš. Naklonila hlavu trochu na stranu, a zářivě se na něj usmála. Každopádně jeho další poznámka ji přinutila přemýšlet. Jestli to byl Nagatsuki, tak by to odpovídalo. Co o něm tak věděla, tak bohatý rozhodně byl. Ale... Jak by si s někým takovým mohl tady ten věčně usměvavý šašek rozumět? Třeba ho skutečně pořádně neznala, jak před chvílí řekl... Nakonec jen zakroutila hlavou, a usmála se. To je dobrý, jestli to je ten, kdo si myslím, tak se stejně dříve nebo později potkáme. Řekla tak nějak neutrálně. Nechtěla to moc rozebírat, navíc to nebylo nic důležitého.