Kavárna

"Shu Nishikata m'lady." Poznamenal na její komentář a předvedl úklonu s imaginární kloboukem. Upil si znovu ze své, už tak téměř prázdné černé kávy a dojedl poslední kousek rolády. Jejich čas tady se už pomalu chýlil ke konci. Nejdůležitější pro něj je, že se konečně dokázal udobřit s Niki. Takže dnešek dost úspěšný, tedy až na tu nehodu s číšnicí. Kapku ho zarazila její poznámka ohledně Saie, ale nechal to tak, však měla pravdu jednou či později se potkají. "Hmm.." Nahodil se zamyšleným výrazem. Bylo tady však něco co ho dost zajímalo. Doufal, že její odpověď mu nenahodí deprese nebo tak, ale musel to vědět. "Rád bych se zeptal... Kdyby jsi nebyla na holky, měl bych šanci? Nebyl jsem odmítnutý, protože nejsem atraktivní, nebo jsem otravný nebo tak. Nebo snad jo?" Nechtěl od ní komplimenty, nebo tak. Chtěl pravdu, co si o něm myslí. Pokud je otravný, tak by na tom měl do budoucna zapracovat, jinak nikdy nic nebude, a pokud není atraktivní... no... bojuj s tím co máš.

Rovněž hraně sklonila hlavu, jako kdyby mu chtěla tu úklonu oplatit. Byla ráda, že se spolu zase baví, i když už za chvíli musela běžet. Navíc už celkem dlouho neviděla Emily. Upřímně ji dost chyběla. Ne, že by ji přítomnost Shuichiho nějak nestačila, byla za to naopak vděčná, ale zkrátka, když už v tom byla až po uši, nedalo se tomu bránit. Nad jeho další poznámkou se ale mohla jen zachichotat. Ty jsi ale trdlo. Odpověděla, a zářivě se na něj usmála. Říkala jsem ti přece, že tě mám ráda, ne? Myslela jsem to vážně, nemá to žádný jiný důvod, než... Než, no však víš. Asi sám chápeš, že ti zkrátka nemůžu nabídnout víc... A proč by to nefungovalo. Chtěla mu nějak dát najevo, že ho měla opravdu ráda, ale nevěděla jak. Napadlo ji tisíc způsobů, ale všechny by mohly tak maximálně napáchat více škod. Nakonec se přece jen neubránila, a položila svou ruku na tu jeho, co měl položenou na stole. Takhle nad sebou nepřemýšlej, prosím. Řekla tiše, a věnovala mu další úsměv.

On taky od ní více nechce, tedy alespoň teď už ne, po tom co se dozvěděl jak to s ní je. Nemá smysl lpět na něčem co se nikdy nestane. To se za poslední dny dobře naučil, už se přes to dávno přenesl. Teď si chce jen užívat zábavy jako předtím a neřešit takové složité věci jako jsou vztahy. Na to bude mnohem více času i později v životě. Sakra však je ještě mladý a on se tady utápěl v depresích kvůli takové blbosti. No... v té chvíli to sice blbost nebyla, ale teď když se na to kouká zpět.. Trochu sebou cukl, když mu Niki položila její ruku na tu jeho, ale nic neudělal. Chtěla ho jen přesvědčit, že to myslí vážně a on to dobře chápal, proto si to nijak jinak ani nevyložil. "Asi máš pravdu. Moc přemýšlím, měl bych se vrátit k tomu mému Nejprve konej, pak mysli." Zakončil osobním citátem, kterým se řídil téměř celý život. Párkrát ho to dostalo do problému, ale pořád lepší, než něčeho později litovat. Postavil se od stolu, aby dal najevo, že už tady strávili dost času. "Myslím, že už je asi čas se rozejít.. Potřebuješ někam doprovodit?" Zeptal se se zdvořilostí. Rád by jí pomohl, ale není to zrovna malé dítě,takže to asi zvládne.

Mile se na něj usmála. Přesně tak, to ti slušelo mnohem víc. Odpověděla mu. Byla ráda, že se vracel ke svému normálnímu já. Alespoň tento problém měla za sebou, a nemusela se kvůli tomu trápit. Rovněž se zvedla od stolu, ale zakroutila hlavou, když ji nabídl doprovod. Díky, ale nemusíš, zvládnu to sama. Pronesla s úsměvem. Teď potřebovala zpátky na pokoj, což bylo stejně jiným směrem než Shuichiho internát, jestli měl vůbec namířeno tam. Nechtěla, aby si zbytečně zacházel, navíc měla v plánu napsat Em, takže by se mu potom už ani nemohla nějak věnovat. Tak díky za dnešek, ráda jsem tě viděla. Řekla, zatímco mu zamávala, a vydala se směrem k dívčímu internátu.