Saiichi Nagatsuki - Pokoj

Přitlačila více na polštář, tuhle smrt by si určitě nezasloužil, ale byla to první věc po které chňapla. Chvíli jej pozorovala a potom úplně celý vytuhnul. "He?" dala polštář na stranu a dívala se na něj, silně pochybovala, že by mu tak rychle došel dech. Takhle si s ní hrát, parchant jeden, moc dobře věděla na co čeká, ale ona mu takovou radost neudělá. Ale proč to nezahrát "Hej..." lehce s ním zatřepala, ale nic se nedělo. "Heeeej!" začala se ji zmocňovat panika, i na jejím hlase to bylo poznat. Rychle z něj vstala a začala něco hledat. Potom opět stoupla na postel a dívala se na něj "KAWABANGA!" a jak profesionální wrestler mu dala loket do břicha

Pootevřel oko, když cítil, že se z něj zvedla, ale nechal to tak, oči opět zavřel, a uvažoval, co asi tak chystá. To co udělala ho ale dost zaskočilo. Do břicha mu pronikla výrazná bolest z toho nárazu, zatímco měl na pár sekund pocit, že se snad poblije. Když ale popadl dech, musel se tomu zachechtat. Jsi takové přerostlé dítě, víš to? Pronesl a zasmál se. Celá tahle situace mu připadala jako z nějaké Japonské doramy. Obecně, ti dva by se do takového seriálu společně hodili, ten scénář by se psal sám. Prstem ji šťouchl do tváře rudé vztekem. Ale to je na tobě to roztomilé. Pronesl, zatímco se zvedl, a s bolestným syknutím se chytl za břicho. Tohle bude ještě cítit nějakou dobu.

Já mu dám dávat dýchaní z úst do úst. Sedla si do tureckého sedu a s nafouklými tvářemi na něj naštvaně zírala. "A co jako, nemůžu být vyspělá ve všech věcech." uchechtla se a vypustila vzduch, když ji píchl do tváře. "Doufám, že to cítila i máma tvojí mámy." vstala a došla k rozlitému cideru, plechovku vzala a zatřepala s ní, nevylilo se všechno. Spokojeně vypila zbytek a hodila plechovku do koše.

Krátce se zachechtal. Trefila se pěkně, a i přes její muší váhu to takhle z výšky docela bolelo. Měla jsi štěstí. Trochu se na ni zazubil. Nepotřeboval zase moc dávat najevo, že ho takhle sundala, ať ji to nevleze do hlavy. I když jak ji znal, ono se ji to do té hlavy dostane samo. Potom se pokřiveně usmál, když to vypadalo, že to nejhorší už má za sebou. Ale stejně, mám pocit, že jsem v těch tvářích viděl ruměnec ještě dříve, než jsi vzteky zrudla celá. Krátce vyplázl jazyk a zavřel jedno oko, než se na ni zeširoka zazubil. I tahle šílená drsňačka měla očividně slabinu, která z ní udělala taky jenom roztomilou holčinu... I když jen na momentík. Ten pohled se mu ale docela zalíbil, chvíli přemýšlel, co by dal za to aby s ní tohle mohl udělat na delší dobu, než pár sekund.

"Já ti dám štěstí." zamručela, tyhle praktiky dělala vždycky, když její bratři odmítali vstávat a pokaždé jí to vyšlo, pak samozřejmě následovala průtrž nadávek a honění po celém bytě. Potom sebou trhla a vrazila mu pěstí do ramene "Shut up." sykla na něj, takhle jí ještě provokovat. Potom se protáhla, došla opět k ledničce a vytáhla si plechovku coly. Otevřela jí a trochu z ní upila. "Až někdy pojedeš do Londýna, tak napiš, uděláme párty." uchechtla se

Tak se nečerti, vzteklino. Řekl se smíchem, když mu věnovala ještě jednu ránu od cesty. Ále co už, čas ji na chvíli nechat, než vzteky pukne a on to ještě bude muset uklízet. V tom mu ale zavibroval mobil, zpráva. Natáhl se pro něj, a odemkl ho. Saaaaaaaiiiiii. Ignoruješ svou sestřičku? To se dělá? Od koho jiného, než od Hitomi. Krátce se zakřenil do displaye. Samozřejmě, učím tě samostatnosti. Vyťukal odpověď, než hodil telefon zpátky na postel. Pokud mě po té párty neubodáš někde v postranní uličce, nemám námitky. Odpověděl Emily, a uchechtl se.

Ukázala mu akorát prostředníček, napila se chlazené coly, aby zchladila svůj ruměnec na tváři a vydechla si. "Na to mám lidi, to se nemusíš bát a jako bonus by jsi měl protáhnutí análního otvoru zdarma." zasmála se a podívala se na svůj mobil. Její bratři zase chlastali, nedivila se. Rozklikla video, místností se začala ozývat hudba a potom hlas těch obou *WE MISS YOU!* doprovázeno se smíchem, když začali načínat další flašku "Šmejdi." sykla si pro sebe a jako odpověď jim poslala video, kde měla vztyčený prostředníček se slovy "GO FUCK YOURSELF."

Díky, nemám zájem. Přesně na takové situace se moje filozofie o přehnané agresi nevztahuje. S úsměvem se zvedl ze země, a odkráčel ke skříni. Chtěl ze sebe konečně dostat aspoň tu košili, než totálně načuchne kouřem. Rozepl akorát tři knoflíky, a přetáhl si ji přes hlavu. Hodil ji do skříně, a dál se o to nestaral, teď chtěl najít něco random na sebe. Normálně by zůstal takhle, ale ještě by toho ta potvora nějak zneužila. Kreativní byla dost, aby ho přiměla toho litovat. No need to be shy, obdivovat mě ale můžeš jindy. Řekl se smíchem, než popadl první tílko co mu přišlo pod ruku, a oblékl si ho. Much better. Co máš v plánu teď? Kromě celodenního smrdění u mě na pokoji. Zeptal se ji, zatímco se zase položil na postel, s pohledem vraženým do stropu.

Jenom se slabě zasmála, livin' on the edge. Potom se opřela o zeď a dívala se na něj, rozhodně nevypadal špatně, bylo vidět, že se o svoje tělo umí dobře starat. Trochu si zívla a zamyslela se, moc se jí toho moc dělat nechtělo, měla takovou línou náladu. "Taky bys mě obdivoval, kdyby bylo co." zasmála se "Ale co, nevadí mi být thicc jako ostatní holky." napila se coly a došla k notebooku, vybrala tam písničku a podívala se na něj "Who knows, nic moc se mi nechtě, ale měla být najít Niko, než mě sejme, že na ní kašlu." zasmála se a došla na postel, posadila se na něj úplně stejným stylem jako minule, byť věděla, co jí čeká.

Song:

Obdivoval? Hmmm, možná. Ale pochybuju, že by jsi to riskla, a dala mi co obdivovat. Pronesl pobaveně. Thicc sice nijak nebyla, ale to mu nevadilo. Na jednu stranu to extra neřešil, dokud mu holka padla do oka, a na druhou stranu to sedělo k té její insane tomboyish povaze. Huh? Pozvedl jedno obočí, když si na něj sedla úplně stejným stylem jako před chvilkou. Docela ho bolelo břicho, takže to bylo trochu více nepříjemné, ale nic co by se nedalo vydržet. S úsměvem nevěřícně zakroutil hlavou, než ji položil ruku na vnitřní stranu stehna, úplně stejně jako předtím. Tentokrát ale dále nedělal nic. To se nikdy nepoučíš? Zeptal se pobaveně.

"Když mě více opiješ a bude u toho i Niko, aby měla co obdivovat, tak mi je to celkem šumák." zasmála se a dívala se na něj, upila spokojeně ze své coly a zavřela oči, tu ruku se snažila ignorovat, ale zatím nic nedělal a pochybovala, že neudělá tu samou věc dvakrát po sobě, sice pak bude vytírat téměř celý pokoj, ale to už nebyl její problém. "To víš, ráda si zahrávám s ohněm." zasmála se, oba byli takové živelné ohnivé pohromy, a když se spojí, tak zkáza je na světě

Upřímně si myslíš, že by mě Niko v tu chvíli neodtáhla za vlasy naprosto bezpečně ze tvého dosahu? Zeptal se ji se smíchem. Představil si, jak ta malá holčina, kterou si pamatoval ze školy, ho tahá za vlasy pryč z místnosti. No, žárlivost dodává sílu, obzvláště takovým zdánlivě neškodným dívkám. Zadíval se ji zvědavě do tváře. To víš jistě? Už ses jednou popálila... I když jsi mi to celkem slušně vrátila. Ale co já vím, třeba jsem masochista. Odpověděl ji, a stehno ji lehce prsty stiskl. Uvažoval, jak daleko s tímhle hodlá zajít, než mu zase natáhne.

"Jako kdybys měl vidět takhle Niko, tak tě asi vytáhnu v zubech ven." uchechtla se "Kdyby nebyla, tak si mě neoznačkuje." pousmála se a jemně se zachvěla, když jí zmáčkl stehno. "Docela si koleduješ o další výprask chlapečku." zasmála se a potom vstala, sice měla chuť mu natáhnout, ale neudělala to, mohla si za to sama.

Heh, srabe. Zamumlal, když se zvedla, a sám se trochu protáhl, když už mu na břiše neseděla taková váha. Podle všeho jsi do Niko totální blázen, co? Zeptal se nepřítomně. Zajímalo ho, jak nad ní přemýšlí, i když mu do toho teoreticky nic nebylo. Mohl se vymluvit, že ho akorát zajímá, kdo že si to přivlastnil jeho spolužačku, ale pochyboval, že by mu to sežrala.

"Já ti dám sraba." pousmála se a následně vstala, seskočila opět z postele a dopila poslední zbytky coly. "Víš..." odhodila colu "Niko je zvláštní holka, je naprostý opak mě. Proto jsem do ní tak blázen, představ si duši, která se v řetězech a posedlá šílenstvím a prostě ona, ona je úplný opak. Její duše je tak klidná. Nevím, jsem divná, ale beru to takhle. Já vím, zní to šíleně, ale když jsem s ní, tak mám pocit, jako kdyby ty běsy v mé posrané hlavě byly pryč." pověděla mu a potom se posadila na postel "Možná jsem jenom naivní, kdo ví."

Tiše poslouchal, s pohledem vraženým do stropu. Hmf, teoreticky to dávalo smysl, ale to by musel zažít sám. Uvažoval nad životem trochu jiným stylem, ale dalo se pochopit, proč ji připadá někdo takový jako uklidňující element. Něco v něm ale nad tímhle jen kroutilo hlavou. Věnovat takhle svou mentalitu do rukou jiné osoby, ať už z jakéhokoliv důvodu, jakýmkoliv způsobem, a jakémukoliv člověku, mu přišlo zkrátka špatně. On sám měl v hlavě dost svých problémů a démonů, ale nemluvil o tom. Ne, že by jiným lidem nechtěl dělat starosti, ale byly to jeho problémy, něco co vyřešil buď sám, nebo vůbec. Nemyslím si, že jsi vyloženě naivní. Začal, zatímco se zvedl, a na posteli se posadil vedle ní. Dvěma prsty ji vzal za bradu, aby si natočil její obličej tak, aby se ji mohl dívat zpříma do očí. Jeho výraz byl ale poměrně vážný. Vážnější než obvykle. Jen doufám, že jsi si seriózně jistá. Je ti jasné, že pokud se to nějakým způsobem posere, bude to ještě daleko, daleko horší. Zkoumavě se ji díval do očí, a hledal jakékoliv náznaky pochybností, čehokoliv.

Mírně sklopila hlavu "Moje hlava je jak podělaná loď, pořádně naložená uhlím a železem... jakoby moje zkurvená hlava, byla zkurveně velká posraná loď... jakoby ji nic... jakoby jí to hnalo sem a tam, sem a tam." začala se kývat do strany, takhle si nějak představovala svojí hlavu. Slabě si povzdechla a potom se mu podívala do očí, jeho pohled byl jiný, jiný než obvykle. Připadalo jí to docela zvláštní, když se takhle tvářil "Ano jsem si seriozně jistá, jestli se cokoliv posere, můžu se jí maximálně věšet." odpověděla mu

Ještě se jí pár sekund díval do očí svým zkoumavým pohledem, než si povzdechl, pustil ji, a zvedl se z postele. Z ledničky vytáhl láhev bílého rumu, a dal si pořádný doušek, rozhodně více než obyčejný panák. Proč ho to sakra tolik zajímalo? Navíc ho to i docela sralo, ale ne z důvodů, jaké by si asi ona představovala. Posadil se na kancelářskou židli, a hodil si nohy na stůl. Láhev jen postavil na stůl, třeba ji bude potřebovat. Jsi blázen. Vypadlo z něho, než dalšího vysvětlení. Mluvil na ni? Na sebe? Těžko říct. Pravou rukou si zajel do vlasů, zatímco nepřítomně zíral z okna. Hele, neuraz se, ale potřebuju chvíli, abych přemýšlel. Řekl nakonec, než se znovu napil rumu. Nechtěl se nějak ztřískat, ále aspoň mu takhle více proudily myšlenky.

Pozorovala ho, taky by si dala, ale asi měla dost a potřebovala vydržet střízlivá "Jo, asi jsem blázen, vím to o sobě." pousmála se a vzala si cigaretu a rovnou i krabičku. Zapálila si a potom lehce mlaskla "Musím si doplnit benzín." zamumlala si pro sebe a potom se na něj podívala. "Ok ok. Tak já půjdu, snad se někdy uvidíme." popotáhla z cigarety a došla ke dveřím. "Nějak rychle to přeběhnu, snad nespustím alarm." uchechtla se a potom zmizela na chodbu

Podíval se na ni, a usmál se. Neboj se, až tě budu chtít vidět, zase se zničehonic objevím. Narážel tím tak trochu na to, jak ji minule házel kameny do okna internátu. Jo, jednodušší způsoby byly moc mainstream, nezajímavé. Měj se. Pronesl, zatímco se zvedl ze židle, a popošel k oknu. Potřeboval si v hlavě seřadit myšlenky, a hezky je jednu po druhé popravit. Uchechtl se, jak si představil, jak nacistickým způsobem odpravuje jednu nemilou myšlenku za druhou.