Kino (Brigáda)

Moderní kino v centru města, za tu modernu a nádech novoty si ale patřičně připlatíte, lístky jsou dosti předražené.

Brigáda:
Plat: 1600¥ na týden
Pracovní doba: Středa, Čtvrtek, Pátek od 18:45 do 20:00

Brigádníci: 0/3

*Cesta, která mu připadala snad jako věčnost, je konečně u konce. Dorazili až ke kinu. Celou cestu nepromluvil jediné slovo. Potřeboval si to trošku promyslet. Ale dost už. Být v depresích ničemu nepomůže, jen zbytečně vytváří nepříjemnou atmosféru pro Niki. Vzpamatuj se už. Rukou se pleskl po obličeji. Špatný nápad. Obličejem mu projela kupodivu pronikavá bolest. Zatraceně však to bylo jen lehké plácnutí. Bolest ne bolest, splnilo to svůj účel. Znovu se uvolnil a do tváře se mu vrátil jeho obvyklý úsměv. Jeho tvář byla trochu červená, ale to byla maličkost. Konečně se pořádně začal věnovat svému okolí a hledal nějaký vhodný film.* "Hmm.. Tak já bych demokraticky vybral nějakou veselou komedii co ty na to?" *Nadhodil se svým rozzářeným úsměvem. Jep už je to zase on.*

Cestou bylo podezřelé ticho. Nepřipadalo ji to úplně normální, Shu byl většinou ten typ člověka, co lidsky řečeno nezavře hubu. To na něm ale měla ráda, a tohle jeho rozpoložení ji akorát trochu lezlo na mozek. A to přesně do té chvíle, než slyšela plácnutí. Musela se začít smát tomu, jak vtipně to vypadalo. Nech mě hádat, potřeboval jsi zabít komára. Pronesla s nevinným výrazem, jako kdyby snad hledala výmluvu pro něj samotného. Poté už se také soustředila na výběr filmů. Bylo tu pár romanťáků, to sice ano, ale to nepřicházelo v úvahu, naštěstí i Shu navrhl něco jiného. To zní super. Přikývla, zatímco se rychlým, bezstarostným krokem vydala rovnou ke kase, která prodávala lístky právě na film, který Shu demokraticky zvolil, a ona demokraticky souhlasila. Spěchala tak dopředu hlavně kvůli tomu, že si chtěla rychle koupit lístek sama, než by Shuichiho přepadly nějaké gentlemanské choutky. Jeden studentský prosím. Pronesla tiše ke slečně u pokladny. Cena byla opravdu dost vysoká, ale nebylo se čemu divit, údajně to bylo jedno z nejmodernějších kin v Japonsku. Docela se na ten zážitek těšila. Jakmile dostala svůj lístek a instrukce, kudy se má vydat, s šibalským úšklebkem se podívala na Shuho, a zůstala stát v hale, čekajíc na něj.

"Jo.. komára. Velký jak moje hlava." *Zasměje se a znovu si promne stranu obličeje. Bolest ustává. Mezitím, co on se stará o svojí ránu sleduje Niki jak kupuje lístek na film, který tak pěkně demokraticky odhlasovali. Kdyby takhle fungovala demokracie všude, život by byl hned pro všechny lehčí. Po dokončení jejího nákupu přistoupí ke kase on sám.* "Proboha.." *Unikne mu potichu z úst. Ta cena byla skoro až směšná. Možná i ta restaurace by vyšla levněji. Na chvilku byl rád, že tohle nebylo rande, protože kdyby bylo, jako správný gentleman by za Niki zaplatil. A to by znamenalo bankrot. Tu myšlenku ale rychle vytěsnil z hlavy.* "Jo rande by bylo lepší i tak." Pronesl dostatečně potichu aby ho nikdo neslyšel a pousmál se sám pro sebe. Zaplatil za svůj lístek. S úsměvem a o polovinu lehčí peněženkou se vydal za Niki do haly.* "Vše připraveno vyrazíme?"

Mezitím, co si Shu kupoval lístek, se Niko rozhlížela kolem. V tuto hodinu tady bylo poměrně málo lidí, a když už se někde sbírala větší skupinka, měli jasně namířeno do sálu promítajícího jakýsi horor. Nad tou představou se oklepala. Nebyl ani tak problém se na ten film vyloženě dívat, ale zhasnout potom doma v pokoji, a přinutit se usnout, bylo téměř nemožné. Mhm, můžeme. Do sálu... Ještě si zkontrolovala lístek. Osm. Dokončila větu, zatímco se společně se Shuichim vydala k právě tomu sálu. Před vstupem ještě zaměstnanci kina předložili lístky. Přeji příjemnou zábavu. Popřál jim, zatímco se tvářil nějak... Zvláštně. Ignoruj to, představuješ si to. Pokárala se sama v hlavě, zatímco vstoupili do sálu. Woah... To bylo jediné, na co se zmohla. Sál byl obrovský, a to jich tady bylo takový přes deset. Kolik taková sranda musela stát?! Nechtěla nad tím snad ani přemýšlet, více ji zajímala ta technika okolo. Jak měli zařízené projektory, aby byl obraz takové velikosti pořád ostrý, jak mají řešený zvuk, že v hale není slyšet ani píp. Zakroutila hlavou, teď nebyla správná chvíle nad tím přemýšlet. Film měl každou chvíli začínat, takže lidí bylo okolo požehnaně. Zajímavé, asi tu byla většina dost brzy, protože před sálem bylo skoro prázdno. Niko si to vykračovala po řadách až k číslu, které měla na lístku, až našla jejich sedadlo. Áno, bylo to skutečně sedadlo, jednotné číslo. Dvojsedadlo. Ehm... Cože? Ještě tak třikrát si zkontrolovala lístek. Její číslo bylo rozhodně jedním na tom dvojsedadle. Tohle si půjčím... Řekla tiše, a bez ostychu si vzala lístek od Shuho z ruky. Jak se něco takového mohlo stát?! Kupovali si lístky zvlášť, dobrá, chtěli místa vedle sebe, ale že by prostě neměli nic jiného volné? Nebo to možná zase někdo u pokladny špatně pochopil... Nebo že by si z ní Shu udělal dobrý den? Moc nad tím přemýšlíš, o nic nejde, neznamená to, že se na sebe musíte lepit. Uklidňovala se v duchu, než se opět usmála, a posadila se na jeden kraj dvojsedadla. Neměli moc na výběr, vzhledem k tomu, že jiné dvě sedadla vedle sebe očividně nebyly, jak se tak rozhlížela po sále.

*Hmmm. Takže takhle vypadalo to proslavené kino v celém Japonsku. Opravdu působivé to ano. Celé  to vypadalo, jakoby nevěděli co s penězi, tak všude rozházeli co nejvíce to šlo. To obdivuhodné na tom ale bylo právě to, že i když to vypadá opravdu draze, není to nikde nějak extra přehnané. Všechno vypadá tak jak má, pěkně a přirozeně. Za svůj život byl už na mnoha místech a viděl domy určitých zbohatlíků. Většina z nich byla jen přeplácaná hromadou drahých harampádí, aby dokázali jak moc jsou nadřazeni všem ostatním. Tady nic takového ale nenašel. Jednoduchá elegance. Ale dost už obdivovaní kina je tady aby se podíval na film, ne aby očumoval stěny. Když už alespoň očumuj holky, vynadal sám sobě a podíval se na svůj lístek. Slyšel něco od Niki něco o Osmičce. To bylo zřejmě její sedadlo. Na tom jeho lístku stálo devět. Dostali místo vedle sebe, přesně jak chtěli. Niki se ale najednou zastavila a jen tam tak hloupě stála. Už se chystal promluvit když mu s dovolení vytrhla lístek rovnou z ruky. Z nějakého důvodu vypadala docela neklidně. Už otevíral pusu, aby se zeptal co se děje, když konečně uvidí proč je Niki tak vyvedená z míry. Tomuhle se prostě nedá nic jiné než hloupě zasmát. Bůh si z něj chce asi udělat prdel nebo co. To snad nemyslí vážně, dvojsedadlo? Zkouší tady snad někdo jeho trpělivost? Jsi to snad přece jen ty bože? Tohle je spíše dílo satanovo. Snaží se na sobě nedat nic znát, ale i tak je dost nervózní. Alespoň není sám. Niki nevypadá o nic lépe teda.* "Myslím, že nad tím nemusíme přemýšlet. Prostě si jdeme užít film, jako dva kamarádi ne?" *Jeho pokus o uklidnění Niki byl více, či méně pokus o uklidnění sebe sama. Sedl si na svou stranu a tiše a v očekávání sledoval obrazovku. Při tom, se možná až příliš moc snažil se na ni nějak nelepit.*

Mhm Na nic jiného se nezmohla, ale aspoň se k tomu dokázala přirozeně usmát. Bylo snadné to takhle neřešit. Teda, snadné pro ni. Jediné, co ji mohlo tak trápit, je aby to Shu nechápal špatně, a ten to podle všeho bral tak jak má, takže nač to řešit? Usadila se trochu pohodlněji, a zkoušela se naprosto uvolnit. Ále krátce na to už se zhaslo, a sál osvětlilo jen plátno, na které dopadala zář z projektoru. Samozřejmě, začátek byly pouze reklamy, ale už to stačilo, aby většina lidí okolo ztichla. Upřímně muselo vypadat dost vtipně, jak seděli každý natlačený na svůj roh, a nechávali mezi sebou tolik místa. Aby byla upřímná, s tou tmou, co je obklopovala, a jak se soustředila na dění v různých trailerech, a odříkávala si, na co se musí podívat, a co může vynechat, si možná přestala dávat tak nějak pozor, nebo to přestala tak šíleně řešit, tím to akorát dělala horší. Tak se posadila normálně, a nějak neřešila, že tím zkrátila vzdálenost mezi nimi. Sedadlo nebylo nějak moc široké, přece jen nebylo navrhované tak, aby od sebe dva lidi oddělovalo. Párkrát se podívala na Shuichiho vedle sebe. Neviděla mu tak úplně do tváře, a nevěděla, jestli si toho vůbec všiml, ále věnovala mu pokaždé úsměv. Bylo ji s ním příjemně, tak mu to chtěla dát najevo aspoň takhle, když už to celé mělo tak podivnou atmosféru.

*Kdyby měl celou tuhle situaci nějak shrnout jediným slovem bylo by to slovo 'divné'. O co se to vlastně snažil. Na obrazovce blikaly různé trailery a reklamy a jediná věc na kterou se dokázal soustředit byla, jestli náhodou nějak nenarušuje osobní prostor od Niki. Nechtěl ji uvést nějak do rozpaků, tak se snažil co to šlo. Dokázal by ji vůbec do těch rozpaků dostat? Pokud o něj neměla zájem, tak by to snad neměla nijak řešit, nebo alespoň dát to jasně najevo. Znamená to teda, že už někoho má, a tak ji to není tak divné jako jemu? Hlavou mu příliš rychle vířilo až příliš mnoho věcí. A téměř si ani nevšiml, že se Niki usadila úplně normálně. V té chvíli, si uvědomil co vůbec dělá za blbosti. Přišel se dívat na film, a jediné co zatím dělal, byly jen starosti. Koho to zajímá, že jsou blízko u sebe, sakra už nejsou malé děti. A co víc už uběhla alespoň polovina filmu, a on nemá nejmenší ponětí co se tam dělo. Párkrát hodil po Niki očkem, a jednou dokonce zachytil její pohled s následným úsměvem. Nad tím mohl jen pokroutit hlavou. Sám se usmál a usadil se pohodlně. Tím, že se oba dva uvolnili, se jejich ramena začali dotýkat.*

Konečně to začínalo vypadat normálně, a hlavně to začínalo mít normální atmosféru. Jako kdyby ten dotek jejích ramenou byl přesně to, co potřebovala, aby ji to i podvědomě přesvědčilo. Dokonce to stačilo i na to, aby se párkrát upřímně zasmála. Nebyl to tak špatný film, většina těch vtipů byla sice šíleně klišé, ale výkon herců to mnohdy zachránil. Byl to poměrně dlouhý film, téměř dosahoval hranice dvou hodin, ale stejně přišlo rozuzlení, vtipné ponaučení, a titulky, dříve než by čekala. Woah. To uteklo celkem rychle. Řekla tiše, zatímco se ještě párkrát zasmála, když si přehrávala některé scény, které ji osobně pobavily. Asi to neskončí na mém seznamu nejlepších deseti filmů, ale nebylo to tak zlé. Dodala k tomu svůj osobní názor, zatímco na plátně hrály titulky doprovázené pohodovou hudbou, a většina lidí se začínala zvedat. Asi by jsme taky měli jít, než nás budou muset vyvést. Pronesla, zatímco se zvedla ze sedadla, a protáhla se okolo Shuho. Ou. Jistěže, její nemotornost se musela ohlásit v nejlepší možné chvíli, jak se ji při tom pohybu zamotaly nohy, a skončila Shuichimu v klíně. E-Ehm Samozřejmě se okamžitě zvedla, to byl její první reflex. Moc se omlouvám. Dodala k tomu ještě, než se vydala pryč ze sálu. Tupče, tupče, tupče. Opakovalo se ji v hlavě, jako nějaká hodně trapná ozvěna.

*Vypadalo to na dost slušný film, tedy alespoň ta druhá polovina, které se pořádně věnuje. Nepředpokládá, že ten film byl až tak moc rozdílný oproti jeho první půlce, takže overall opravdu slušná komedie. Rozhodně byl mile překvapen. Párkrát se dokonce i zasmál a to má docela vytříbený smysl pro humor. Chvílemi se to docela táhlo, ale žádný film není dokonalý a nic extra od něj stejně nečekal. Takže konečné hodnocení? Nelituje utracených peněz.* "To teda rozhodně.. Abych pravdu řekl, čekal jsem to dost horší.." *Chtěl se postavit, ale viděl že Niki taky zrovna vstává, tak seděl aby ji nepřekážel. Pak se ale všechno zvrtlo. Její nemotornost se opět hodně hlasitě projevila. Zakopla a skončila mu rovnou v klíně. Nestačil ani nějak zareagovat a už byla zase zpátky na nohou. Zatraceně holka tohle mi nedělej, myslel jsem že se mi zastaví srdce. Chtě nechtě lehce zčervenal v tvářích. A co to bylo za nadlidské reflexy když se od něj zase odtáhla. Rozhodně by měla zapřemýšlet nad sportovní kariérou s takovými reflexy.* "Ehm.. Jo.. V-v pohodě." *Dostal ze sebe opravdu těžce. Jeho srdce bušilo jako o závod. Vypadá to, že už pro něj není cesty zpět. Doufal, že to tak není, protože nechtěl nějak narušit jejich přátelství, ale tohle nevypadá jen na obyčejné pocity kamarádství. Tahle chvíle to jen potvrdila a utvrdila.... Musel se trochu rozkoukat, než vyšel za Niki ven ze sálu.* "Je čas zničit naše kamarádství.." *Tohle bylo spíše jen tak pro něj, aby si dodal odvahu na to co přijde.*

Počkala, až ji Shu dožene, než společně s ním vyšla ven z kina. Pořádně se celá protáhla. Byla zvyklá dlouho sedět, ale v kinech se jen těžko hledala poloha, u které by člověku neztuhlo celé tělo. Otočila se na Shuichiho, překřížila ruce za zády, a usmála se. Díky za dnešek, dost jsem se bavila. Řekla mu. Měli by jsme si to někdy zopakovat. Sáhla do kapsy, a vytáhla mobil, přičemž automaticky opět zapnula zvonění. Nic, ani ťuk. Každopádně už bylo opravdu dost pozdě. Tohle začínala být snad nějaká tradice nebo co, zůstávat tak dlouho venku. Pro ni to byla obrovská změna, která se začínala projevovat až když se přestěhovala sem. Páni, už je dost pozdě. Pronesla, a trochu nervózně se zasmála. Nebyla si jistá, jak to tak nějak oficiálně zakončit, jestli prostě říct "ahoj", a odejít, nebo jak.

*Venku už se značně ochladilo. Ještě aby ne, když se podíval na mobil, viděl že už je opravdu pozdě. Musel se protáhnout. Dlouhé sezení nebyl problém, ale s tím jak byl první polovinu filmu napjatý je celý v bolestech.* "To bych byl opravdu rád kdybychom mohli." *To byly jeho skutečné pocity. Opravdu by zašel zase někdy znovu, ať už jako kamarád, nebo něco jiného... A co teď. Vážně do toho půjde? Vážně to udělá? Nějakou dobu tam jen tak stojí a na Niki jde poznat, že už by ráda vyrazila domů.* "To jo... je hodně pozdě.. a.." *Hlas se mu zlomil uprostřed věty. Sakra vzmuž se, co je na tom buď to vyjde, nebo ne. A pokud ne je dost možné, že už s tebou do konce života nepromluví, protože ji to bude divné. Skvěle rozhodně si umíš dobře dodat odvahu kamaráde. Byl vevnitř plný rozporu.* "V-víš j-já.." *Chytil Niki za paži, aby ji dal najevo, že nechce aby ještě někam šla. Něco ji musí říct.*

Bože já jsem taková kráva... Zvláštní, kolikrát se ji za jeden večer může v hlavě zopakovat ta stejná myšlenka. Teď už nebylo cesty zpět. Nedávala si pozor, a takhle to pak dopadá. Nebránila se, když ji vzal za paži, ale podívala se stranou. Počkej... Řekla napůl šeptem, ale hlas se ji zlomil. Věděla, že musí něco říct, ale nevěděla pořádně co. Jak to formulovat. Stačilo by prostě říct pravdu? Ale co když si bude myslet, že je divná, a odmítne se s ní dále bavit? Neznali se tak dlouho, ale měla pocit, že by z nich byli opravdu dobří přátelé, kdyby k tomu dostali šanci. Než cokoliv řekneš, tak já... Musím začít já... Začala opatrně. Trochu se třásla, s tímhle nechtěla jít ven, ale musí si zamést co sama nadrobila. Neber si to špatně, j-já... Já tě mám ráda, Shu, ale jako kamaráda, ani nemůžu jako něco víc. Jo, to si určitě nevyloží špatně. Musíš to říct, tady jiná cesta není. Nemůžu být cokoliv víc, protože jsem... Protože jsem na holky. Tváře ji hořely, a do očí se ji draly slzy. Hlavně kvůli tomu, že když tohle někomu řekla posledně, dopadlo to všelijak, jen ne dobře. Připadala si kvůli tomu jako podivín, nikdo to o ní nevěděl. No... Nikdo kromě Emily, dalo by se říct. Neodvážila se vzhlédnout a podívat se Shuichimu do obličeje, na to neměla odvahu.

*Zaskočen jejím chováním ztichl a poslouchal co mu chtěla. Tohle nebyla Niki, kterou zná. Takže to nakonec vypadá, že nemáš šanci kamaráde. Skvěle, vidíš co jsi udělal? Tady končí tvé přátelství. Taky je dost možné, že už kluka má, ale co zkusit to musel. Zocelil se a čekal co mu chce říct. Kolem srdce si postavil pořádné stěny, takže byl připraven na všechno. Tedy alespoň si to myslel. Její další slova do něj vrazila jako kamión jedoucí dostatečnou rychlostí, aby projel skrz na skrz jedoucím vlakem. A to čelním nárazem. Doslova mu vyrazila dech. Na to se jen dokázal hloupě zasmát.* "Hele, kvůli mě si nemusíš vymýšlet, pochopím, pokud nemáš zájem nebo už máš kluka." *Vyhrkl ze sebe nakonec. Nechtěl to na ní takhle vybalit, ale byl celkem rozhořčen a doufal, že si jen dělá srandu. Ví, že Niki by takový vtip neudělala, ale doufat může.*

Huh? Zareagovala dost zmateně, když se zasmál. To se ji kvůli tomu smál? Jistě, takovou reakci taky čekala, ale to co řekl ji přinutilo důrazně zakroutit hlavou. O tomhle by nežertovala. Navíc, v takové situaci, jak krutá by musela být?! Nic si nevymýšlím. Nikdy jsem neměla kluka... A asi ani nikdy mít nebudu. Zasmála se. No, zasmála se. Znělo to jako smích, ale jako kdyby v tom prostě nebyla ta jiskra, která z toho dělala projev veselosti. Je mi to líto. Hlavně je mi líto, že jsem to nezarazila dříve, že jsem si tě připustila k tělu, a tohle jsem způsobila, je to moje vina...

*Vážně nebylo co jiné udělat, než se zasmát. To je neuvěřitelné. Znovu se vcelku hlasitě zasmál, ale tentokrát byl spíše takový smutnější, plný lítosti. Takže takhle to dopadlo.* "Víš, asi bych vážně ocenil, se to dozvědět dříve, než bude až příliš pozdě pro-..." *Hlas se mu zlomil uprostřed věty. Tady nejde o to jestli se ji líbí holky, tady jde o to, že pro něj už je pozdě a musí se přes to přenést a dalo se tomu celkem jednoduše zabránit. Stačilo aby o tom věděl. Více než cokoliv byl opravdu hodně smutný, že to dopadlo takhle.* "Popravdě, se mi nestává moc často, že mám o někoho zájem. Vlastně myslím, že jsi teprve asi druhá.." *Tohle bylo prostě moc. Celá tahle situace je k smíchu. Ale nejvíce se chce vysmát sám sobě, že si děla takové velké naděje.*

Zhluboka se nadechla. Měl právo být naštvaný, tohle byla její chyba. Asi to ale nechápal, možná nerozuměl tomu, proč mu to neřekla. Proč mu neřekla pravdu. Měla jiné způsoby, jak se tomu vyhýbat, ale tohle město, tahle škola, to měl být nový začátek, to měla být příležitost být více sama sebou, a najít si přátele. Problém je prostě ve mně. V mém přístupu... Její myšlenky se začínaly barvit do stejného odstínu, jako když vyšla s pravdou ven posledně. Trochu zatahala, aby ji Shu pustil. Ještě jednou se omlouvám. Měla jsem něco říct, něco udělat. Nepodívala se mu do očí, nešlo to, i když se o to chtěla pokusit. Zhluboka dýchala, aby zadržela vlastní emoce na uzdě, a udržela si hlas v přijatelných normách. Musím už jít domů. Pronesla. Prostě se chystala zbaběle utéct, než se sesype. Celá záležitost se Shuichim ji mrzela, to ano, ale větší problém byl ten démon, který se probouzel v její hlavě. Ještě se otočila přes rameno. Promiň. Pronesla jednoduše.

*Jen tam tak blbě stál a koukal na nic určité. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech by si nepomyslel, že ho odmítne jeho crush kvůli tomu, že není holka. Když se nad tím tak zamyslí, tak je to celkem vtipné. Věděl, že to není chyba Niki, tady ne zase úplně. On sám je celkem jednoduchý, že si za tak krátkou dobu dokázal vytvořit takový affection. A navíc, přece nemůže za to, že je prostě na holky. Tohle všechno on ví, ale i tak ho to sere. To je ale něco co musí vyřešit jen čas. Nemá chuť mluvit. Nemá chuť odpovídat na její omluvy. Zmůže se jen na jednoduché zamávání při jejím odchodu. Potřebuje si to všechno pořádně promyslet. Nechce ztratit kamarádku jen kvůli něčemu takovému. A pokud ho neodmítla protože ji přijde otravný, tak to znamená, že by kamarádi ještě být mohli. Teda.. Jediná brzda je teď on sám. Chce být kamarád s Niki? Jasně že chce, ale zvládne ji takhle často vídat a přitom být úplně v pohodě? To neví. Ale rozhodně to zkusí.* "Tak zase někdy Niki." *Řekne jen tak do větru, protože ona je už dávno pryč. Je čas jít. Vydá se směrem na internát.*