Náměstí

Jedno velké náměstí čtvercového tvaru. Dalo by se říci, že je přímo ve středu města a veškeré velké ulice vedou přímo sem.

Bylo teprve brzo ráno, ale ona už byla na nohou. Musela si zařídit tady ve městě dětského lékaře, chtěla to mít co nejdříve za sebou. Naštěstí její rodina zatahala za pár nitek a našla jí dobrého dětského lékaře, tak doufala, že všechno vyjde podle plánu. A vyšlo. Doktor už měl všechny data od ní, byl to napůl angličan, takže si s ním v klidu popovídat v rodném jazyce. Udělal ještě běžná vyšetření, vstupní prohlídku a potom jí pustil. Teď měla čas se podívat, jak to vypadá na náměstí. Všechno se teprve otevíralo. Tak chodila od obchodu k obchodu a dívala se do výloh. Na uších opět měla sluchátka, ve kterých hrála hudba. (https://www.youtube.com/watch?v=SNArTXVWZns), měla na sobě oblečení v černé barvě. Flanelovou košili, dlouhé potrhané džíny a kecky. Na hlavě měla svojí oblíbenou čepici. Přes rameno měla osobní tašku. Posadila se na jedné z laviček a rozhodla se, že si odpočine od toho chození. Vytáhla krabičku cigaret a zapálila si cigaretu.

*Půlnoční procházka na náměstí, docela romantické, ale určitě ne když je sám. To mu ale zase tak moc nevadí procházky jsou fajn a po takovém náměstí na krásném osvětlení obzvláště. Kolem není skoro nikdo ještě aby je sakra půlnoc. Porozhlédl se kolem a nakonec se rozhodl se posadit na lavičku poblíž. Neměl nic extra v plánu, ale rozhodně ještě nechtěl jít spát, noc má nejraději. Hlavně proto, že není takové horko. Nesnáší horko. Pohodlně usazený se kouká jak jen to jde, ale nemůže najít nic nějak zajímavé tak se zakouká na osvětlenou výlohu cukrárny, jak rád by si dal nějakou sladkost. Bohužel o půlnoci asi nic moc nebude.*

Když jí omrzelo čekání ve škole, tak se rozhodla, že se opět půjde projít. Rozhodla se, že zamíří na náměstí, přece by tam mohl být nějaký ten klub, kde by mohla poznat místní lidi. Ale co slyšela, tak většinou tam byli nacpaní jenom zahraniční studenti. Ladným krokem si vykračovala po náměstí. Ve sluchátkách jí hrála hlasitá hudba (https://www.youtube.com/watch?v=rqVDx2zRSyg) "This is our church." pověděla si pro sebe a do dropu začala mírně přešlapovat, jakoby se snažila tancovat do rytmu hudby

A přesně proto je nejlepší neopouštět bezpečí svého pokoje. Už bůhví jak dlouho bloudila po městě, a zoufale se snažila najít cestu zpět k internátu. S povzdechem se rozhlédla po osvětleném nočním náměstí, zatímco vytahovala telefon z kapsy, aby zkontrolovala čas. Dávno po večerce. Lehce se ji třásly nervozitou ruce. Cítila se šíleně nesvá, a vzhledem k tomu, že neměla přístup k internetu, a veřejná WiFi tady tomuhle městu nic neříkala, najít si mapu nebylo možné. Jistě, mohla se někoho zeptat na cestu, ale to by se k tomu nejdříve musela odhodlat, a všichni lidé, které zatím viděla, ji připadali příliš riskantní. Bože... Někdy bych si nafackovala... No tak, seber se. Pro kuráž se zhluboka nadechla a snažila se najít někoho, kdo by ji mohl poradit. Bingo. Dva lidi asi stejného věku jako je ona. Kluk a holčina. Chvíli mezi nimi těkala pohledem, než se rozhodla vsadit na dívku, možná jako tah zbabělce. Pomalým krokem přikráčela k ní, ani si nevšimla, že má sluchátka. "Uhm, ahoj, mohla by jsi prosím poradit?"

Byl tu až moc velký klid, to japonsko v noci nežije. No možná v tomhle městě asi ne. Lehce si povzdechla a podívala se do mobilu. Psalo jí pár lidí z anglie, moc jim tam chyběla, dokonce i její bráchové jí psali. Potěšilo jí to, musela se nad tím pousmát. Hudba jí zrovna dohrála, když uslyšela dívčí hlas. Sundala si sluchátka "Hm?" rozhlédla se kolem sebe a uviděla dívku, která stála kousek od ní. Prohlédla si ji rychlým pohledem a první co jí zaujalo byli její oči, zvláštní jako ty její. "Ahoj, jasně pomůžu ti." pověděla s malým úsměvem na tváři

Výraz ve tváři ji lehce roztál, asi je pravda, že úsměv je mocná věc. Také se lehce pousmála. No, tak trochu jsem zabloudila... Oči sklopila k zemi. Nevíš kudy ke Kagetane internátům? Tak nějak jsem si tipla, že by jsi tam taky mohla studovat, takže... Nechala svůj hlas klesnout nad nedokončenou větou, zatímco se ji zase podívala do tváře.

Poslouchala jí *nová začka?* pomyslela si pro sebe, alespoň někdo nový, byla ráda. Alespoň pozná někoho kdo s ním bude bydlet na stejném internátě a ona se nebude kopat do prdele nudou. "Ano studuji tady, tedy, začala jsem tady studovat. Přestěhovala jsem se z Anglie." odpověděla a složila ruce za zády. "Jsem Emily, Emily Skye, těší mě.", přeci jenom měla dobrou náladu z toho, že porušuje večerku a zákaz vycházení, jak milovala tenhle adrenalin. Potom si vytáhla cigaretu a zapálila si jí. Vydechla šedivý dým stejný jak její oči a spokojeně se usmála

Zorničky se ji mírně rozšířily, a pootevřela ústa. Cizinka? No jistě, rozeznat Japonce od Evropana není takový problém, kdybych třeba nebyla tak mimo. Zdála se ji naoko docela sympatická, i po tom přátelském představení, očividně neměla sebemenší problém s navázáním konverzace. Ústa ji padla ještě trochu níž, když viděla, jak si zapaluje cigaretu. Cizinka, a ještě k tomu kouří? Tak... Tak cool! Upřímně nebylo těžké zrovna Niko ohromit, ale tohle. I stylem oblečení ji připomínala spíše hrdinku z nějakého komiksu, než člověka na kterého by zrovna takhle náhodou mohla narazit. U-Uh, těší mě. Já jsem Niko, Niko Ashihara. Krátce se uklonila, a automaticky toho litovala. Přestaň být proboha tak formální.

*V pozadí slyší hlasy nějakých dívek, šlo docela jednoduše poznat, že musejí být asi kolem jeho věku. To samo o sobě bylo celkem zvláštní, přeci jen už je skoro jedna hodina ráno a aby se tady stále někdo potloukal a ještě k tomu holky. Chvíli ještě přemýšlel jestli by za nimi měl zajít, vypadalo to že se začali bavit mezi sebou a jeho vážně hodně zajímalo co tady sakra dělají. Taky nebudeme si nic nalhávat bral to jako možnost udělat si nějaké přátele. Postavil se z lavičky a pomalými kroky se blížil k nim. Asi by nevypadal moc dobře kdyby k nim sprintoval plnou rychlostí. Jakmile se dostal dostatečně blízko aby ho slyšeli tak na ně zavolal.* "Vypadá to, že nejsem jediný který neví kdy je tady na internátu večerka.." *Podotkl směrem k nim s obličejem roztaženým do brilantního úsměvu.*

Zarazila se "Ah..." trochu se plácnula do hlavy. "Promiň, stále jsem si nějak neosvojila návyky tamější kultury." pověděla a taky se lehce uklonila. "Sama nevím, jak moc se uklání, takže to udělám tak trochu decentně." založila jednu ruku v bok a popotáhla opět z cigarety, zvláštní holčina to byla. Sympatická, trochu nervozní, ale kdo by nebyl, hlavně když bloudí v jednu ráno a hledá svojí školu. V tom uslyšela další hlas, nějakého kluka, které si předtím ani nevšimla. Klasika, čumí po krajině a nekouká po lidech. Tohle se jí jednou vymstí. "Večerka? Něco takového existovalo, když mi bylo deset." odpověděla trochu rýpavým stylem, snad to nebylo nemístné. "Proč být zalezlý na intru, když venku je tak krásně." prohlédla si pohledem toho usměvavého kluka

Rovněž zaslechla neznámý hlas, a ve stejnou chvíli jako Emily se otočila. I přesto sebou lehce škubla. Byl to právě ten kluk, který byl její potenciální zachránce číslo dvě. Instinktivně o krok poodstoupila dále, ani si nebyla jistá proč. S neprůhledným výrazem v očích si nově příchozího prohlédla. Už předtím ji nepřišel nějak nesympatický, a tento druhý pohled ji to jen potvrdil. Každopádně raději zůstala zticha, jako kdyby se zbaběle schovala za Emily, kterou sotva poznala.

*Teprve až byl blíže si všiml, že jedna z holek měla v ruce cigaretu. Nic mu do toho ale nebylo tak to nějak neřešil, přeci jen je to její věc. Pak si uvědomil že na ní vlastně civí, tak urychleně přestal a odpověděl na její poznámku.* "Hmm to máš zase pravdu je celkem pěkně, ale nevím jestli jsi si uvědomila, že je vlastně už skoro půl druhé ráno.." *V tu chvíli si začal všímat i té druhé dívky. Vypadala celkem vystrašeně, to je opravdu tak moc děsivý? On sám si myslí že zas tak špatně na tom snad není. Pozorně se podíval na tu s brýlemi.* "Vím, že asi nevypadám zase tak věrohodně, když jsem si to jen tak nakráčel mezi dvě holky takhle pozdě, ale noták zase tak děsivý nejsem ne?" *Zároveň se snažil vykouzlit jeden ze svých nejlepší úsměvů.*

Všimla si, že Niko se za ní schovala, teď si připadala jako zachránce na bílém koni. Lehce se uchechtla pro sebe a popotáhla opět z cigarety. Na tváři se jí objevil úšklebek "Uvědomila až moc dobře, ale abych ti pravdu řekla, moc mě to nezajímá. Na spánek je vždycky času dost." mírně se ušklíbla a potom se začala lehce smát. Udělala krok k tomu klukovi, byl o pár centimetrů vyšší, ale rozhodně by se mu byla schopna postavit. Rukou, ve které neměla cigaretu, ho jemně zatahala za tváře "Myslíš, že něco tak roztomilé by nám ublížilo?" zasmála se a odtáhla se od něj, samozřejmě zůstala raději opatrná, potkala takových lidí už pár, andílci na pohled, démoni uvnitř.

Krapet se zajíkla, očividně si to špatně vyložil. N-N-Ne, tak jsem to nemyslela, nechtěla jsem tě urazit, jen... Podívala se stranou, snažíc se najít nit, a srovnat se do latě. Bylo to o dost těžší, v neznámém prostředí, s neznámými lidmi, a ještě k tomu v čase kdy sice obvykle nespala, ale rozhodně ho netrávila venku. Jen nejsem moc zvyklá se takhle potulovat po nocích... Řekla tišším tónem, napůl pro sebe. Každopádně ji zarazilo, jak k němu Emily bez ostychu přistoupila. To není ani trochu obezřetná? A když ho zatahala za tváře, ještě k tomu zatajila dech. To je tohle v Anglii běžné? Ale přece jen, musela se krátce zachichotat, vypadalo vtipně, jak se k němu takhle natáhla, a její komentář tomu jenom nasadil korunku. To asi ne... Máš pravdu.

*Při přiblížení té vyšší z nich se cítil trochu nesvůj a připravil se na nejhorší, protože neměl ponětí co má v plánu, ale poté co mu ale jen jednoduše zatahala za tváře tak se jen lehce pousmál. Ta rozhodně ví jak ulevit napjaté situaci a za to je jí určitě vděčný. Vypadá to, že se jí podařilo nějak tu s brýlemi rozveselit.* "Nechci se nějak moc chlubit ale dokážu být i celkem zlý." *Podotkl směrem k nim s falešným výrazem dotčení.* "Možná bych se mohl i představit co vy na to." *Dodal s úsměvem.* "Jmenuju se Shuichi Nishikata Ale Shu bude stačit, tady pokud vám to nějak nevadí. Moc mě těší." *Lehce se uklonil aby ukázal jak moc zdvořilý dokáže být, i když to zrovna jeho standarta.*

"Jak si přeješ Shu." odpověděla a hodila nedopalek na zem a špičkou tenisky je zašlápla. "Jsem Emily, Emily Skye." také se mu představila a natáhla k němu ruku "Promiň, stále se mám co učit, pořád ve mě převládá anglické vychování." rýpla tak trochu do sebe a podívala se na Niko, která se stále za ní schovávala, byla docela roztomilá. Potom se opět podívala na toho kluka "Každý může být zlý, jenom to musí dobře zahrát, nebo se tak občas chovat." odpověděla "Já jsem ten druhý typ." uculila se na něj nevinně "Ale dneska mám dobrou náladu." vyplázla provokativně špičku jazyka. Milovala neškodné popichování, sice to nevytvářelo moc dobrou vizitku, ale co už.

Teď jsem na řadě já, co... Pomalu přistoupila k Shuichimu, a pokusila se o úsměv. Já jsem Niko Ashihara, asi od teď budeme spolužáci... Tentokrát to zvládla bez úklony, na což byla patřičně hrdá. Možná protože z něj nevyzařovala taková... Rebelská atmosféra, možná protože to nebyl cizinec, možná protože to byl kluk, těžko říct, ale cítila se více v pohodě. A stejně pořád nevím kudy na internát, paráda.

"Tvoje Anglické vychování mi ale vůbec nevadí." *Podotkl směrem k ní. Taky je celkem rád, že ji svým příchodem nějak tu dobrou náladu nezkazil. Chvíli si s těmi jmény v hlavě pohrával.* "Takže Niki a Emi." *Prohlásí vítězoslavně jakoby byl sám se sebou opravdu spokojený, že dokázal vymyslet něco tak geniálního. Uvědomil si celkem důležitou věc.* "Asi jsem vás od něčeho vyrušil, když jsem sem tak vtrhl o čem jste se to vůbec bavily?" *Docela by ho to zajímalo.* "Tedy jestli můžu být tak vlezlý." *Prohlásil trochu omluvně.*

Kdyby věděl jak se dokázala někdy chovat. "To jsem ráda, ještě tě naučím pít čaje a chovat se jako anglický gentleman." lehce se zasmála, vychovávat japonce jako na anglického gentlemana, to by mohla být pořádná zábava. Když však slyšela zdrobnělinu jejího jména lehce zamručela. Ráda dávala najevo, že se jí něco nelíbí. "No, že jsi to ty, tak ti tu zdrobnělinu dovolím." lehce vydechla a dala ruce na bok a potom se zamyslela "Nooo." pak jí to docvaklo "Niko tady hledá cestu na intru, tak mě poprosila jestli bych jí tu cestu neukázala." pověděla spokojeně, připadala si jako hero of the day a nechtěla si to nikým vzít.

Niki... Nějakým takovým způsobem ji nikdo pěkně dlouho neřekl, ale nechala to plavat, teď ji na srdci ležela jiná záležitost. Chvíli ty dva poslouchala, než se rozhodla opatrně vstoupit do konverzace. Ne, že by mi s vámi bylo nějak nepříjemně, ale... Ráda bych se dostala na intr. Pokusila se to formulovat nějak diplomaticky. Tihle dva očividně o zalomení dne neměli žádný zájem, a ona rozhodně nechtěla vypadat, že by se jich chtěla zbavit, nebo tak něco, ale necítila se venku v tuto hodinu vůbec příjemně.

*Chvilku nad jejím nápadem přemýšlel.* "Tak to nevím, jestli by jsi zrovna mě dokázala předělat na gentlemana, ale když tak příště." *Nad její odpovědí na přezdívku se trošku zarazil, ale nakonec to nechal tak. Pak přesměroval svoji pozornost na Niki. Vypadá to, že by celkem ocenila, kdyby jí tu cestu Emi ukázala* "No, tak co kdyby jsme šli na internát spolu? Je to celkem logické a moc nedoporučuju se tady takhle pozdě zdržovat." *Přeci jen je už sakra pozdě.* "Bohužel nebudu moci s vámi až na dívčí intr ale poblíž vás doprovodit můžu ne?" *Myslel to jako vtip a docela doufal že to tak i pochopí, nechtěl by být za nějakého úchyla.*

"Všechno jde, a pokud ne, tak ledové ostří na krku splní účel hned." zasmála se, ale nemyslela to vážně. Zapálila si opět další cigaretu "Musím doplnit benzín." zamumlala si pro sebe a potom vydechla šedivým dým, který se ihned rozplynul. "Ano můžeme jít na internát spolu, přelepila jsem zámek na dveřích, takže na dívčí internát by měly být pořád otevřené, tedy doufám." otočila se na Niki "Co myslíš? Myslíš, že bys nás tenhle cukrouš mohl doprovodit?" uchechtla se a potom se zamyslela. "Nebo můžeme jít ke mně na pokoj, mohla bych vám něco zahrát, tedy pokud se vám nechce rušit noční klid." pověděla a opět si popotáhla z cigarety, musela si tady najít nějaký klub, do kterého by mohla někdy zajít. Noční život byl její vášní.

E-Eh? Upřímně čekala, že ji tak maximálně ukáží směr, a půjdou vlastní cestu, ale upřímně, doprovodem by nepohrdla, cesta by rychleji utekla, a začít si dělat přátele ještě než vlastně přijde poprvé do hodiny je další plus. Emily ale očividně ještě měla krapet jiné plány. No, já... Neměla sice problém s ponocováním jako takovým, takže spánek ji nechyběl, ale z tohohle úplně křičelo - PROBLÉM. A to chceš Shuichiho propašovat na dívčí intr? Zeptala se, spíše ze zvědavosti, než že by ji to nějak pohoršovalo, protože upřímně... Cítila se tam asi stejně jako by se cítil on.

// asi Niki odpověz já pak navážu na tebe ať mám nějaké možnosti