Náměstí

Kráčela si to pomalým, hopsavým krokem, na obličeji úsměv od ucha k uchu. Dnes se cítila až výjimečně spokojená. Celý den proběhl s úsměvem. Zařídila co potřebovala, nechala si vyprat špinavé oblečení ze včerejška (samozřejmě se převlékla, nebyla žádné prase), navštívila opět elektro, kde ji snad prodavač už začal i poznávat, tentokrát však ne kvůli sobě, a teď si to spokojeně štrádovala zpátky k intru. Sice už bylo trochu pozdě, ale díky tomu, co udělala Emily se zámky, nebyl problém se tam dostat kdykoliv. Ale jakmile došla na náměstí, a rozhlédla se, viděla známý obličej, který se skláněl nad knížkou, a tvářil se dost podivně, jako kdyby přemýšlel, proč proboha čte to co čte. Čas pomsty... Pomyslela si se zákeřným úsměvem na tváři, zatímco se vmísila mezi ostatní lidi, a rychle se přesunula tak, aby byla mimo Shuův úhel dohledu. Připlížila se za něj jako zloděj, a naklonila se mu nad rameno. Copak to čteš pěkného? Zeptala se ho, vlastně úplně jako by nic. Ne tak zákeřné, jako to co ji udělal on, ale doufala, že to svůj efekt překvapení mít bude.

*S pohledem upřeným plně na tu blbost v jeho rukou, si ani nevšiml zlomyslné postavy, která se nebezpečně přibližuje až k němu. Zrovna byl v jedné z opravdu nudných částí o nějaké elfce, která se stará o svoji babičku, takže nemá na jednorožce čas. Sakra kdo takové hovadiny vůbec píše? Chystal se přetočit knížku na další stránku, když v tom za svými zády uslyší známý hlas. Bohužel, to že je známý nic nemění na překvapenosti, kterou ten hlas vyvolal. Lehce nadskočil. Rychle se ale opět vzpamatoval, a uklidnil se. Nahodil svůj usměvavý výraz a otočil se na svého nenápadného útočníka.* "Nějaký strhující příběh o mladém chlapci na náměstí, kterého kamarádka vyděsila k smrti." *Proč si trošku nerýpnout. Trošku se na lavičce posunul a ukázal vedle sebe, aby ji tím dal znamení ať se posadí. Tedy pokud má v úmyslu zůstat.*

Zachichotala se. Její útok byl alespoň trochu úspěšný, to ji potěšilo. Yahoooo Zaradovala se v hlavě. Hned poté se ale zatvářila hraně překvapeně, když ji takto shrnul strhující příběh určitě velmi zajímavé knížky. Woow, a jak to nakonec dopadne? Zeptala se ho, zatímco se vedle něj bez ostychu posadila. Optimismus z ní musel úplně vyzařovat. Ruce měla v kapsách černé mikiny s kapucí, a svírala v nich telefon, tak nějak nevědomky, hlídala si ho jako oko v hlavě, možná čekala zprávu, sama si nebyla jistá.

"Vážně nevím, jak dopadne knížka, kterou teprve čtu. Musíš počkat až ji dočtu." *Docela hloupá otázka. Něco se mu ale moc nezdálo. Niki se chovala nějak divně, dalo by se říct, že až moc nadšeni. To samozřejmě není nic špatného, jen je to vcelku neobvyklé. Tedy alespoň on ji takhle nadšenou asi nikdy neviděl.* "Něco se stalo?" *Zeptá se s lehce znatelnou zvědavostí v hlase. Telefon v její ruce vypadá, jako by měl pod tlakem jejího sevření za chvíli explodovat.* "Máš snad nějaké jiné plány, než tady se mnou smrdět na náměstí?" *Přitom zase zabodl oči přímo do té blbosti co si říká knížka. Možná by to měl vzdát, kdo to má sakra číst.*

Tsss, nemůžeš čekat, že ti na tohle skočím. Pronesla, a vyplázla na něj jazyk. Samozřejmě, že to nemyslela úplně vážně, stejně jako si uvědomovala, že to co ji o tom příběhu navykládal byl kec. Jeho další otázka ji však zarazila. Vidí snad skrz její kapsy? Vypadalo to tak, když se podíval tím směrem. Heh? Párkrát zmateně zamrkala, než se opět usmála, a zakroutila hlavou. Akorát mám dobrou náladu... Nelhala, ne tak docela, ále v tomto případě měla svázané ruce. Nebo lépe řečeno jazyk. Žádné plány. Ale mohli by jsme se jít někam projít. Pronesla nakonec, zatímco se krátce rozhlédla. Ne, že by mi zdejší náměstí nepřišlo hezké, ale trávím tu nějak moc času. Pronesla nakonec, jako vysvětlení. Když už byla čas od času venku, nerad trávila čas pořád na stejném místě, jako kdyby to snad úplně rušilo tu pointu celého výletu ven. T-Teda. Jestli bych tě nějak nerušila... Třeba si chceš dočíst tu knížku o samotě. Dodala s trochu nesmělým pousmáním.

"Když to říkáš.." *Nezdálo se mu, že lhala, ale taky asi neslyší celý příběh. Neměl však v plánu na ni nějak tlačit nebo tak něco. Každý má své tajemství. Navíc, dokud má dobrou náladu, tak je to úplně jedno. Po jejím návrhu, se jen se zhnusením podívá na knihu v ruce. Jinou neměl, stejně trávit čas s někým je mnohem lepší, než sedět sám na náměstí a číst si.* "Tak s tímto návrhem nemám nejmenší problém." *Prohodí usměvavě.* "Máš na mysli nějak určité místo?" *On osobně trávil čas jedině tady, nebo v parku a neslyšel o jakémkoliv jiném skvělém místě. Co se relaxace tedy týče.*

Výborně. Prohlásila nakonec, zatímco se zvedla z lavičky. Obvykle nebývala tak akční, ale tady o nic nešlo, jen se chtěla projít, když už tady náhodou potkala kamaráda, byla by škoda zase jen zamávat a odkráčet na intr. Hmmm... Uvažovala. Většinu města už znala, napadl ji karaoke bar, ale tam byla včera s Em... Park ji přišel naprosto ohraný, a jinak město nějak extra neznala. Shu by třeba mohl mít větší přehled. Když se tak ptáš... Tak nějak mě nic nenapadá. Překřížila ruce za zády, a trochu nervózně se zachichotala.

*Takže je to na něm. No nic jako správný chlap, by snad měl převzít iniciativu, nebo snad ne? Takže, jaké jsou možnosti. Karaoke, ne díky neumí zpívat. Obchodní dům, raději ne. Neví jak je na tom Niki, ale holkám to celkem trvá a je to více otravné než zábava. Restaurace, to nezní zase tak špatně, ale už jedl. To celkem potom postrádá logiku ne? Knihovna, zavřeno. Kino, hmm... Kino.* "Co třeba zajít si na nějaký film? Co ty na to." *Předhodí ji jeden ze svých návrhů. Ideální místo na zábavu pro dva, a navíc by se mohl podívat i na nějaký zajímavý film. Horší než ta knížka, už to určitě nebude.*

S lehkým úsměvem na rtech sledovala, jak Shu usilovně přemýšlí. To, co z něj vypadlo, ji ale tak trochu zaskočilo. Samozřejmě, nebylo nijak neobvyklé, že si kamarádi zajdou spolu do kina, ale buďme upřímní, pokud to byli dva kamarádi odlišného pohlaví, většinou se na to dívalo jako na rande... Uhm... Naklonila hlavu na stranu, a trochu podezíravě se na něj podívala. Není to nějaký další tvůj pokus mě navézt do nějakého rande, že ne? Zeptala se ho, ále hlas ji zradil. Chtěla znít výhružně, ale místo toho vyzněla spíše nervózně.

*Teď když tak nad tím přemýšlel, asi to tak vážně vyznělo. Takhle většinou rande začínají. Popravdě si to uvědomil, až když na to upozornila, takže to jeho původní plán nebyl ale... Uklouzne mu z rtů jednoduché.* ""Heh." *Pravda byla, že i přes jeho chování, moc často na rande holky nezval, tak na chvilku neměl slov a lehce zčervenal v obličeji.* "No.." *Postavil se z lavičky, na které celou dobu seděl a začal lehce přešlapovat.* "Tedy jako.. Můj plán to původně nebyl, ale pokud chceš.. Rande to být může." *Prohodil jen tak jakože, ale popravdě doufal, že by ho i přijmout mohla. Zas tak špatný chlap to snad nebyl.*

Jeho reakce ji trochu zarazila. Upřímně se krapet bála, že by to mohlo dospět někam dále. Bože já jsem kráva... Problesklo ji hlavou. Nedávala si pozor na chování. Nechtěla se chovat takhle otevřeně, ke komukoliv. K dívkám, protože hrozilo, že to špatně dopadne pro ni, a ke klukům, protože by se mohlo stát opačné. Neměla nijak vysoké sebevědomí, ale věděla, že tyhle věci se můžou stát. Každopádně... Tohle byl ale Shuichi. Ten stejný Shu, který jako první věc na Emily zakřičel, jestli s ním nepůjde na rande. Tohle byl stoprocentně jen nějaký další vtip. Po pár vteřinách trapného ticha vyprskla smíchy. Upřímně, zlepšuješ se, tohle už bylo lepší, než napoprvé. Pronesla, zatímco k němu přiskočila, a cvrnkla ho do čela. Ale nechci jít na horor. Upozornila ho s úsměvem.

*Jo vtip. Jasně. Proč ne. Byl to jen vtip. Nakonec to skončilo jen jako vtip z jeho strany. Buď opravdu nepochopila jeho úmysl, nebo to byl jen její způsob jak ho odmítnout. Rád by si myslel, že je to to první. Trochu ho to vykolejilo, ale co nejrychleji se zase vzpamatoval. Není důvod být zrovna teď v depresích kvůli takové věci. Teď by si měl užívat.* "To víš, vtípky mi vždycky šly." *Šlo opravdu lehce poznat, že je toho ještě celý nesvůj. Na hlase, kterým promluvil i na celém jeho postoji. To se ale zase spraví časem. Jen to nechat vstřebat.* "Tak a copak by jsi chtěla vidět? Snad ne nějakou romantiku?" *Prohodí spíše jako vtip, ale i tak to je pro něj nepříjemné. Zdá se, že do sebe zkrátka rád kope, i když už je dávno na zemi.*

Bylo vidět, že je na něm něco zvláštního, ale snažila se to ignorovat. Třeba ho vykolejilo, jak ho cvrnkla do čela... Jo, to je výmluva člověka, který se odmítá podívat pravdě do očí. Ále třeba ho zvládne rozveselit, aspoň si to snažila namluvit. Hmmm, tak půjdeme zjistit, co takhle v noci dávají, a vybereme si demokraticky na místě. Já jsem jen demokraticky vyřadila horory. Pronesla, a obdařila ho zářivým úsměvem, zatímco udělala dva hopsavé kroky směrem ke kinu. Každý věděl, kde kino je, bylo nové, moderní, a budova svítila na kilometry daleko. Půjdeme? Zeptala se ještě s úsměvem na rtech. Jistě, když bude odmítat, že je něco off, tak to určitě nakonec off nebude, skvělý přístup. Ále když už se do něčeho pustila, tak aspoň pořádně.

Nevšímala si jeho pobavení, byla dost zaneprázdněná přemýšlením nad tím, kudy se odtud dostat. Třeba je Sai vážně zlý vlk, který ji hodlá dovést do nějaké prázdné uličky a třeba ji zabít. Nenene, zakroutila hlavou, aby zahnala tyhle paranoidní myšlenky. Jeho chování ničemu takovému nenasvědčovalo, není tedy důvod, proč by si o něm něco takového měla myslet. P-počkej, tudy? zeptala se zmateně, když ji navedl chycením okolo pasu na jinou trasu, než kterou hodlala původně jít. Trošku zrychlila krok, čímž se mu v podstatě vyvlíkla, ale trochu se přitom zakymácela. Baaka.
Jakmile popošly několik set metrů, ocitli se na náměstí. Pouliční světla způsobila, že se tu Eleria cítila v podstatě bezpečně, ale jinak tu bylo liduprázdno. Hmm? tázavě se podívala na Saiichiho, ale místo toho, aby ji napadlo protestovat se posadila na nejbližší lavičku a přehodila nohu přes nohu. Doobře, tak myslím, že odtud to budu mít ještě blíž, ale internát je na druhou stranu, no ne?

Tiše se zachechtal, když sledoval jak se potácí. Už ji ale nechal tak, pokud se chtěla potácet sama, ať slouží. S rukama v kapsách došel společně s ní až na náměstí, než z kapsy vytáhl krabičku cigaret, a jednu z nich vytáhl pomocí zubů. Heh, to sice ano, ale přece tě nenechám jít jen tak samotnou. Jak jsi sama říkala, všude se to tady hemží gangstery. Řekl ještě, než si zapálil, a posadil se na lavičku vedle ní. Ani nevěděl, proč se vlastně takhle zastavila, třeba se ji motalo v šišce, tak se chtěla vydýchat. Tak či tak tady ale byla poklidná atmosféra, takže to nechtěl nějak narušovat.

Dlaněmi se zapřela o dřevo pod sebou a jen koukla na Saiichiho, který si právě zapaloval cigaretu. Ušklíbla se a podívala se stranou. Ten smrad neměla ráda, ale zatím to nechala být - přeci jen vítr foukal na druhou stranu, tak s sebou odnášel i kouř. To určitě áno, ale co když jsi jedním z nich? zazubila se. Ještě chybí tetování přes celé tělo a pravděpodobně bych utíkala na druhý konec města, pomyslela si a musela se nad tím trochu pousmát. Vlastně ne, asi by neutíkala, ale přesně tohle byly věci, ke kterým měla předsudky a na první pohled se jí zdály nebezpečné a nutilo ji to dávat pozor - alkohol, cigarety a výrazná tetování. Jsou to stereotypy, které má tak nějak zafixované, kdoví odkud. Ne, vlastně se s tebou cítím v bezpečí... přiznala šeptem, jako by snad ani nechtěla, aby to slyšel.

Zeširoka se na ni zazubil, než pokrčil rameny. Takhle mladý a už v gangu... Navíc, typoval bych se na víc, raději bych zavítal k Yakuze... Mluvil, jako kdyby to vlastně myslel smrtelně vážně, než se zachechtal. Ále k tomu bych ještě potřeboval tetování, nebo tak to bývá ve filmech, ne? Zeptal se ji se sarkastickým uchechtnutím. Potom ale zaregistroval, co si to zamumlala pod nosem, a musel nad tím zakroutit hlavou. Nebyl si ani jistý, jestli to bylo vlastně pro něj, nebo si jenom brblala pod nosem, ale stoprocentně z ní mluvil alkohol. Přece jenom... Nesnažil se na ni působit jako nějaký rytíř na bílém koni, spíše se choval jak zrovna sám chtěl. Ale co mohl vědět, třeba ji zrovna takové chování určitým způsobem bylo sympatické, nebo ji možná i dokonce přitahovalo. Kecko, co kdybych tě teď zatáhl někde do uličky, a zneužil tě? Zeptal se pobaveně, zatímco ji prstem šťouchl do tváře.

Zakřenila se na něj a jen zavrtěla hlavou. Třeba měl opravdu nějaké nadpřirozené schopnosti, když jí teď prakticky mluvil z duše, teda z myšlenek. Máš někde nějaké? Jestli áno, myslím, že bych tě doopravdy měla rovnou raději nahlásit, pobaveně se uculila. Ano, takhle to vážně bylo ve filmech, ale kdoví, jak to funguje vlastně doopravdy. Aby pravdu řekla, nic moc o tom nevěděla a její myšlení v téhle oblasti bylo dost ovlivněno americkými filmy, které pravděpodobně pravdu neviděly ani z letadla. Pochybuju, že bys mi teď něco udělal, v její tváři bylo však vidět, že na chvíli znejistěla, když se na něj tak na chvíli, docela vážně, dívala. Pak se ale zasmála a vyhoupla se na nohy, když ji šťouchl do tváře. Jedno koleno si přitom zapřela o lavičku, aby si tím svým způsobem zajistila rovnováhu a mírně se nad něj nahnula, s pobaveným výrazem na tváři, Však se podívej, jak jsi najednou maličký! poznamenala, jako by cítila, že má navrch, když se na něj dívala takhle "shora".

Mírně se pousmál. Tetováním se zatím chlubit nemohl, ale jak se tak znal, i na to časem dojde. Tetování ve starém Japonském stylu ho fascinovala, i když to bylo mnohem bolestivější. Dóbře, hned jak se nechám tetovat, dám ti vědět. Odpověděl ji s úsměvem. Nevěděl, jak daleko hodlá s těmi narážkami zacházet, ale zatím mu nedělalo problém to oplácet, aniž by mu přišla otravná. To co udělala jako další už bylo ale hodně zajímavé, a upřímně - Dala mu perfektní příležitost, a on nebyl typ, který by něco takového nechal jen tak odejít, ať už to mělo mít jakékoliv následky. Nebál se toho. Zadíval se jí zpříma do těch hypnotizujících očí, trochu více se opřel a naklonil hlavu na stranu. S jeho rty si pohrával úsměv. Jo tak maličký... Trochu se natáhl, aby zkrátil vzdálenost mezi jejich tvářemi, a přitiskl své rty na ty její. Zavřel přitom oči, jako kdyby si byl úplně jistý, že ten polibek přijme. Nijak to ale neprotahoval, zase se rychle odtáhl, pozvedl jedno obočí, a pohodlně se usadil. A kdo je malinký teď? Zeptal se tichým, pobaveným hlasem.

Tak pán už plánuje tetování, hotový mafián, problesklo jí hlavou a musela se tak tiše zasmát, aniž by mu nějak naznačovala, co si myslí. Obecně měla pocit, že v téhle veselejší náladě provokuje víc, než je zdrávo, ale vždycky si to uvědomila až opožděně, protože její slova předcházela mozek. Že to teď trochu přepískla si ale uvědomila až ve chvíli, když se jejích rtů dotkly ty Saiichiho. Proběhlo to tak rychle, že nestihla nijak zareagovat. C-co? překvapeně zamrkala a po pár vteřinách, když si uvědomila, co se stalo, její tváře zčervenaly, a tak si zase sedla a rukou si tváře zakryla. Pch... N-není fér takhle využívat situace, víš?! vzdorně se na něj podívala, než raději zase uhnula pohledem a prsty sevřela svou sukni.

Spokojeně se ji díval do tváře, jak pár sekund jen tak stála a zpracovávala, co se to vlastně stalo. Tak nějak si uvědomoval, že o ní nic nevěděl. Tohle klidně mohla být první polibek, který kdy dostala, a on z toho udělal zrovna takový žert. No, docela o tom pochyboval, přece jen - Stačilo se na ni podívat, pochyboval, že takovou krasotinku už si předtím nenašel někdo mu podobný. Ale na druhou stranu byli pořád mladí, takže tohle mohl být problém. Tak či tak to teď neřešil, jen se zachechtal, když si zase sedla. Chovala se tak roztomile, až měl pocit, že by ji nejraději na místě umačkal. Jako štěňátko, které se na vás roztomile kouká, a vy máte chuť ho obejmout a už nepustit. Ale no tak, přece jsem nic neudělal. Vždyť to byla pusa jako ze školky. Navíc, takhle se nade mě povyšovat, co jsi čekala? Zeptal se a krátce se zasmál. Připadalo mu to jako ohromná zábava, ale nevěděl, jak to bere ona.

Pravdou bylo, že už pár dětských, krátkých polibků zažila, ale vždycky šlo o nějakou tu dětskou lásku, takže tohle ji krapet šokovalo, zvlášť, když nečekala, že se chytí takové příležitosti. Promnula si rty a chvíli nic neříkala. Srdce jí bilo a chvíli uvažovala, jestli by mu nějak důrazněji neměla dát najevo, že by měl brzdit tohle egoistické chování. Tohle... tohle si už nedovoluj, pomyslela si, ale nahlas to neřekla. Přeci jen věděla, že to, co udělal, nemyslel vážně a jen ji takto provokoval. Tohle asi děláš každé, která tě takto vyprovokuje, což? zašklebila se a zavrtěla přitom hlavou. Měl pravdu, šlo jen o takovou pusu jako ze školky, ale nemohl vědět, že se Eleria o moc dál nikdy nedostala.

Mírně se pousmál, a prohrábl si vlasy. V podstatě měla pravdu, v těchto situacích měl tendenci zkrátka a dobře využít situace, ať už měl o dívku zájem nebo ne. Pak už spíše záleželo, jestli s dotyčnou chtěl mít něco víc, nebo ne. V tomhle případě si zkrátka a dobře ještě nebyl jistý. Měl pocit, že ještě bude muset počkat, než se doopravdy rozhodne, co má v plánu dál. Teď ale potřeboval neutrální odpověď. Ále, máš snad pocit, že se mě snaží provokovat davy dívek? Zeptal se, zatímco se na ní podíval, a pozvedl jedno obočí. Byla tak roztomilá, ale na druhou stranu by s ní měl opravdu hodně práce, než by z ní udělal něco... "Použitelného", dalo by se říct. Znělo to sprostě, ale neznal použitelnější výraz.

Ani nezaregistrovala jeho zaváhání tím, jak odpovědět, ale jeho odpověď byla dost vyhýbavá, a tak jen nadzdvihla obočí a zavrtěla hlavou. Hmm? Třeba ano, třeba je k něčemu takovému vyprovokuješ, nebo jednoduše propadnou tvému šarmu? pokrčila rameny. Podle všeho, tohle mohly být ty nejpravděpodobnější možnosti. Třeba se tě ani provokovat nesnaží, ale ty je vyprovokuješ k tomu, aby to udělaly, divila se, že se do té věty sama nezamotala. V podstatě tohle Sai udělal s ní - vyprovokoval ji k provokacím, a proto tak nějak vytušila, že dost možná nebude jediná, na koho to takhle funguje. Stále si nebyla jistá, jak se na Saiichiho dívat. Takhle jeho odpověď ji nijak moc neuspokojila, a tak se jen podívala do strany a zhluboka vydechla. Nerada by se tu zamotala do něčeho, co později nedokáže ovládat, ale na druhou stranu, dost dobře věděla, že jakmile ji Sai začne provokovat, nenechá ho jen tak vyhrát. Tohle byl začarovaný kruh.

Nějak se začínal zamotávat do toho, co se snažila říct. Nebyl si jistý, jestli byl natolik mimo, nebo jestli to nedávalo smysl, ale tak či tak si nebyl jistý, jak to sama myslela. Nakonec se jen zachechtal a zakroutil hlavou. Jasně jasně... Zamumlal si nakonec sám pro sebe, zatímco se zvedl z lavičky, a podíval se na tu rozpačitou holčinu, za kterou měl teď tak nějak zodpovědnost, vzhledem k tomu že byla noc, tak nějak nemile ji provokoval, a ještě k tomu mu tak bezmezně věřila. Ne, že bych na tebe nějak spěchal, ale nebudou mít rodiče strach, že jsi tak dlouho venku? Ještě mě nakonec odpráskne nějaký naštvaný otec, a to přece nechceme. Zatvářil se hraně znepokojeně, a se sklopeným pohledem zakroutil hlavou, než se opět pousmál.