Náměstí

Sama si nebyla jistá, jestli nemluví už trochu zcestně, a tak si jen promnula čelo a zasmála se. Pozorovala, jak se zvedl, ale sama stále seděla zapřená o lavičku a jen se na něj tázavě podívala. Chce snad už jít? napadlo ji, ale neřekla ani slovo. Nehodlala se jen tak pohnout z místa, alespoň si myslela, že dokud se nezvedne, přeci se jen tak beze slova nerozhodne odejít. Jakmile jí ale řekl, o čem je řeč, povzdechla si a tiše se zasmála. Mělo ji napadnout, že si tohle myslí, vždyť se předpokládalo, že pokud bydlí mimo intr, tak bydlí s rodiči. Žádný strach, nežiju s rodiči, takže tě pravděpodobně nikdo zabíjet nebude, zamumlala pobaveně, než trochu sklopila pohled. Vlastně jí stále bylo trochu líto, co se stalo, i když je to už rok. Ano, tady se cítila skvěle, vlastně se nikdy neměla líp, ale... Za jakou cenu?

Zakroutil hlavu, zatímco zvedl oči v sloup. Proč tak doslova? Tak jsem to přímo nemyslel. Nevadí ti se jen tak potloukat po nocích s klukem, kterého ani pořádně neznáš? A aby to nestačilo, ještě k tomu s klukem který tě jen tak pro srandu políbil. Odhodil nedopalek, zatímco vydechl poslední zbytek cigaretového kouře do vzduchu. Přišlo mu to trochu zvláštní, ale nešlo o to, že by se jí nějak chtěl zbavovat. Její společnost byla všechno jen ne nepříjemná, v tom problém nebyl, spíše se ji takhle chtěl podívat do hlavy. Zjistit, jakým směrem se jí točí ty její mozkové závity, a podle toho se přizpůsobit. Upřímně, řídil se svou filozofií, že malicherných kraťoučkých vztahů už bylo dost, ale když tady tak trávil pár dní jen tak sám, přemýšlel, že by své pravidlo porušil. Jenže to by se musel začít přizpůsobovat svým chováním, které doposud zůstávalo lhostejné.

Nespokojeně zamručela, když se na ni tak podíval a na oplátku se mu jen podívala do tváře. Chvíli přemýšlela nad svou odpovědí - snad ne ani proto, že si nebyla jistá, jak přesně ji zformulovat, ale spíše proto, aby si utřídila myšlenky. Tohle chování pro ni nebylo vůbec normální - lidem se v podstatě vyhýbala a pokud ne, rozhodně s nimi nezůstávala tak dlouho. Že by jí konečně došlo, že v novém městě to bez nějakého známého nepůjde? Ne, to nebylo ono. Jednoduše se s tebou cítím dobře, přiznala, aniž by se nad tím zamyslela. Áno, ten polibek byl trochu přes čáru, ale vlastně ho k tomu vyprovokovala, stejně tak jako on vyprovokoval ke spoustě reakcím ji. Ari je teď v práci, takže ani nevím, co bych dělala doma, mohla bych se mazlit s Miko... zarazila se. Tohle možná vyznělo trochu divně, a tak jen zavrtěla hlavou a rozpačitě se zasmála. Moc mluvíš, uvědomila si, než se mu podívala do očí. Navíc, zdáš se mi tak nějak... Zajímavý, naklonila hlavu ke straně. Zajímavý rozhodně byl - už jen tím, že byla schopná se s ním bavit tímhle způsobem a nebyla si jistá, jestli za to může jen alkohol. Každopádně, pokud ti má společnost vadí, můžu odejít, zvedla se z lavičky a rozhodně se na něj podívala. Úplně mu neviděla do hlavy - jeho slova působila skoro tak, jako by se jí snažil nenápadně naznačit, že by měla jít. Anebo možná ne tak docela, ale spíš to, že by si na něj měla dávat pozor.

Zakroutil hlavou, a pousmál se. Kdybych s tebou nechtěl trávit čas, prostě bych se s tebou rozloučil už u baru, a dál bych to neřešil. Nemám potřebu se chovat galantně jen tak pro srandu. Odpověděl, zatímco strčil obě ruce do kapes. V podstatě s ní mluvil narovinu, což obvykle nedělal, ale proč ne. Fajn experiment, zkusit si jak by obyčejná holka reagovala, kdyby s ní mluvil aspoň zhruba tak jak přemýšlí. Už to, že mu nerozbila držku, když ji políbil, bylo zajímavé, tohle mohl být akorát další fajn pokus. Miko? Zeptal se a pozvedl jedno obočí. Bylo to, jako kdyby si brblala sama pro sebe, vzhledem k tomu že zmiňovala jména a věci o kterých on nemohl mít ani ponětí.

Překvapeně zamrkala. Jeho slova ji jednoduše překvapila, možná příjemně, protože doteď jejich komunikace probíhala spíše formou vzájemných provokací, ale momentálně to vypadalo, jako by snad mluvil vážně. To mě těší, v tom případě nevidím problém,  pokrčila rameny. Mluvila, jako by pro ni takové noční "výlety" byly normální - no, nebyly, ale to Saiichi nemohl a ani nemusel vědět. Konečně narazila někoho, s kým si poměrně rozumí, třeba už ho ani nikdy neuvidí, alespoň né do té doby, co se náhodou setkají ve škole na hodině, podle všeho. Byla by to škoda - možná. Miko?... Uhuh, promiň, promnula si zátylek a omluvně se usmála. Vlastně nemohl mít tušení, o čem to mluví, a proto vytáhla mobil a chvíli se do něj vážně dívala. Vypadalo to, že něco hledá. Tady! Tohle je Miko... uculila se a ukázala mu nahrávku v mobilu.

Baf! :3 :

Fájn. Přikývl s úsměvem na rtech. Mezitím si tedy zapálil další cigaretu, když se mu trochu upravily plány, a očividně měl zůstat s Elerí ještě nějakou tu chvíli. Jenže, to by nebylo moc fajn, sedět jen tak na náměstí. Rychle zauvažoval nad svými možnostmi, kam by tak tuhle rozkošnou holčinu mohl vzít, ale bohužel, neměl výhodu domácího hřiště, takže se tady nějak extra nevyznal. I když... Jeden nápad by měl, a navíc se mu to i hodilo do plánů. Mezitím mu ale Elerka ukázala fotku jakéhosi zvířete, až po vteřině mu došlo, že je to vlastně kočka, a na tváři se mu roztáhl úsměv. Moc roztomilá. Odpověděl tiše. Skoro by se dala srovnat i s páničkou. Dodal k tomu, zatímco El šťouchl prstem do tváře. Nevěděl, jak bude na tyhle provokace / lichotky reagovat, takže proč to nezkusit. Hele, nechce se mi jen tak sedět na náměstí, takže mám návrh. Trochu ďábelsky se na ni usmál. Už nějakou dobu chci vědět, jak vypadá výhled ze školní střechy v noci. Údajně je tam parádní výhled na hvězdy. Ále, v tuhle dobu je škola samozřejmě zamčená, takže pokud máš strach... Schválně nechal větu nedokončenou, a zvědavě se díval El do tváře.

Nadzdvihla obočí a zakroutila hlavou. Další cigareta? proběhlo jí hlavou. Saiichi podle všeho bude asi docela vášnivý kuřák, pokud se to tak dá nazvat. Bezděky o malý krůček ustoupila, ale nechala to být. Poté ji však Saiichi opět šťouchl a po té jeho narážce se jen na chvilku zarazila, než se tiše zasmála, než se její smích roztáhl do vděčného úsměvu. Děkuju, řekla jednoduše a vyslechla si jeho návrh, upřímně, dost zajímavý návrh. Už při představě se Eleri začal tělem šířit adrenalin. Upřímně, vždycky měla trochu strach z výšek, ale o to více ji to vlastně lákalo. Podíváš se strachu do tváře, huh? zamyslela se a pousmála se nad tím, že si vlastně její chování a instinkt tak trochu odporují. Nemám strach, zní to skvěle! zazubila se. Áno, na někoho takového by Saie vlastně i tipovala, až na... Nečekala bych, že budeš ten typ člověka, který vyšplhá na střechu, aby pozoroval hvězdy, poznamenala zamyšleně, na oko vážně, než se smíchem také šťouchla Saiichiho do tváře Odplataaa! a vyplázla na něj jazyk, aby ten moment ještě podpořila.