Park

Pohybovala svými rty v podstatě synchronizovaně s těmi od Emily, netroufala si udělat nic odvážnějšího, tak nějak ze strachu, že by něco udělala špatně. Ještě pořád tomu celému nějak nerozuměla. Nakonec se ale Em odtáhla, a Niko se ji mohla podívat do očí. Snažila se tam najít cokoliv jako nějaké vysvětlení, ale možná ho přece jenom ani nepotřebovala. Necítila se špatně, naopak. Chvěla se, sice bylo přes to promočené oblečení chladno, to ano, ale spíše se chvěla vzrušením. Celým jejím tělem procházelo teplo a pocit který by přirovnala k elektřině. Nervozita, nevědomost, spousta pocitů se míchalo dohromady. Nakonec se ale přece jen krátce zasmála. Jo, asi by jsme se měly někam schovat, než skončíme obě v nemocnici. Pronesla tiše. Napadlo ji, jestli okolo náhodou někdo není, ale co, bylo to as jedno. Kdyby je viděl, už by s tím stejně nic neudělala.

*přišla do parku a začala se procházet*dneska je moc krásně *usměje se a za chvíli si sedne na lavičku a kouka se na oblohu ale po chvíli jeji štastná nálada zmizela a byla smutna

*kaori vejde do parku. V poslední době se stal jejím oblíbeným místem, i když tu večer bývá více lidí než by se jí líbilo. Sedne si na lavičku se sluchátky a dívá se na fontánu osvícenou v noci

*shikaku si vzal knížku a vydal se do parku jako minule protže se mu tady moc pekně spí ale jakmile si všiml kaori tak šel ihned za ní*ale koho pak to vidím*usmeje se a kouka se na ní

*poslouchá rockenrovolou muziku dost na hlas takže si ani nevsimne Shikaka který na ni mluví*

*dotkne se ji na zadech a sunda ji sluchatka *halo slysís me

*cukne sebou tak že málem spadne z lavičky* p-pane učiteli* vydechne si ale lekla se hrozně *co vy tady * usměje se a dá si sluchátka kolem krku. Dost ji překvapí že v tuhle hodinu je v parku a ne v škole, říkal že tam prý i spí občas

ale šel jsem sem abych si přečetl knihu*usmeje se * ale vidim že nakonec tady budu povídat sis tebou*usmeje se

*pousměje se. Cítí se trochu trapně kvůli tomu co se stalo v kabinetu. Jak se jí dotkl trochu ji pálila kůže z jeho doteku *jo to jsem ráda * řekne.trochu nepřítomně *většinou jste v tuhle dobu v kabinetu*

tak dneska je neděle tak škola je zavřena *zasmeje se * a víš že znova se ti zavřel intr*zasměje se

*ona si povzdechne, zase * deset hodin je moc brzy...* Koukne se na oblohu a pak na něj ,*znám učitele kteří bývají ve škole i o vykendu asi nejste ten tip že ?*

ne to moc ne *zasměje se*jestli chceš dneska pro tebe udělám vyjímku a bránu ti otevřu abys mohla jít *usměje se

*podívá se na něj * to by jste byl moc hodný...ve svém pokoji jsem dlouho nespala *

tak pojd pujdem tam ne ?*usměje se a vyda se k dívčímu intru((naiš už u brány

Jak může být proboha takové vedro i v noci?! Měl pocit, že se v tomhle ovzduší udusí, a nebylo se čemu divit, bylo snad tisíc stupňů. Tahal za límec volného tílka, jako kdyby snad ono tílko bylo tím, co ho tak dusilo. To se mi snad přišlo pomstít globální oteplování? Procedil znechuceně skrz zuby. Netušil, kam vlastně jde. Přirozeně ho jeho noční procházka z rozžhaveného pokoje dovedla až do parku, ke stromům, tam kde by snad mohlo být chladněji. Pot z něj ale stále valil, a horko ho silně vyčerpávalo. Okolo už nikdo nebyl. Všichni byli pravděpodobně schovaní někde pod klimatizací, čemuž se nedivil, sám by nejraději udělal to samé. Nakonec padl na první lavičku, kolem které prošel. Doslova se na ni rozplácl, jak dlouhý tak široký. Měl sto chutí se tady svlíknout do trenek, ale to by snad ani nepomohlo, možná by to bylo naopak i horší. Nebo tak nějak o tom četl, že lidi v pouštích se schválně zahalovali aby nepouštěli na tělo tolik tepla, nebo tak něco. Kecy, tomuhle se nedalo bránit. Prostě mě nechte zdechnout. Pronesl ztěžka, zatímco zíral na jasnou noční oblohu. Alespoň na hvězdy se dalo dívat, když už nic.

Hnus. Tohle slovo jednoduché shrnutí dnešního dne a hlavně teploty. Další den, další peklo na zemi. Kdy už konečně skončí jeho utrpení. Navíc poslední dny se vůbec nic nedělo, byla strašná nuda. Ani žádného kamaráda nepotkal, tedy... Vypadá to, že ty už nemá. Cesto ho dovedla rovnou do parku. Zase. Připadá mu, že už se nikam jinam ani projít nechodí. Tak kde jinde by taky měl jít, sám. Na karaoke? To už by rovnou mohl zůstat doma a raději brečet do polštáře. "Jaký zábavný den to dneska máme.." Takže.. co teď. Porozhlédne se kolem a nevidí nic co by ho zaujalo.. Každopádně, to horko je nesnesitelné. Stále se belhá parkem dál a dál, když už to horko je zkrátka nemožné vydržet a má potřebu se posadit. Klesne na první lavičku, která mu přijde do cesty. Teprve teď si ale všiml, že na lavičce už někdo sedí. Kluk, asi kolem jeho věku. A vypadá, že je z toho tepla stejně nadšený jako on sám. "Hey.. Jak to jde? To máme dneska ale hezky co?" Zasměje se a z jeho hlasu jde jasně slyšet sarkasmus.

Měl pocit, že snad už v potu plave, a ještě k tomu se nehorázně nudil. Nepřítomně zíral do mobilu, než si vytáhl z kapsy krabičku cigaret, a jednu si zapálil. V tomhle vedru kouření rozhodně nepomáhalo, ale na druhou stranu to zas takový rozdíl nebyl. Najednou však zaregistroval pohyb vedle sebe. Podíval se na kluka, který si vedle něj sedl, jako kdyby byli nějací bros už několik let. Pozorněji si ho prohlédl. Ne, rozhodně ho neznal. To už z něho však vypadla ta očividně sarkastická věta. Znechuceně se uchechtl. Jo, paráda. Teda pokud rád trávíš čas s hlavou vraženou v peci. Pronesl, a trochu pokřiveně se usmál. Ještě tu nikoho neznal, takže se nechtěl chovat zrovna odpudivě. Někdo s kým by mohl prohodit čas od času pár slov by se hodil, a třeba se tu vyzná lépe než on. Zrovna na odvázaného synka nevypadal, ale zdání může klamat. Každopádně... Jsem Sai. Nebo Saiichi, pro upjaté. Nějak mu nedocvaklo, že by mu měl nějak podat ruku, přišlo mu to šíleně oficiální, na takové random seznámení s někým jeho věku. Sorry, že se takhle najednou ptám, ale jsi zdejší? Nebo taky přivandrovalec na Kagetane? Zeptal se se sarkasmem v hlase.

"To víš mám svou hlavu rád jako stake.. Well done." Vtipkování, jo to už dlouho nedělal. Bylo to opravdu relaxující. Vypadá to, že s tímhle chlapíkem bude ještě zábava. Když se mu neznámý představil tak se musel lehce pousmát. Saiichi. Celkem podobné ne? "Čaues, Saii já jsem Shu, nebo Shuichi záleží na tom co ti bude více vyhovovat." Jeho další otázka ho trošku zarazila. Ale ne zase někdo kdo potřebuje pomoc? S lidmi co potřebujou pomoc má špatný zkušenosti. "Jep jsem zdejší. Hledáš něco určité nebo tak?" Zeptal se ho poněkud otráveně. Né, že by mu nepomohl kdyby ho požádal, jen v takovémhle horku se mu nechtělo zrovna hýbat.

Udělal hlavou gesto podobné přikývnutí, přišlo mu to jako dostačující gesto při seznámení, když se nesnažil chovat jako nějaký pošahaný gentleman. Okej, Shu. Prohodil krátce s pokřiveným úsměvem, jako kdyby dával najevo, kterou variantu si vybere. Kratší, jednodušší na zapamatování a vyslovení. Pak se ale musel krátce zasmát nad jeho otráveným tónem. Copak, white knighting nevynáší? Zeptal se s pozvednutým obočím. Každopádně nějak nečekal na odpověď, stejně to byla celkem nepatřičná otázka. Ne, nehledám nic konkrétního. Začal, zatímco odhodil nedopalek. Jen můj trapný způsob, jak navázat small talk. Nic special, ale s chlapama to neumím. Prohodil, a trochu se zachechtal.

Naštěstí si vybral správnou volbu. Neměl nic proti svému celému jménu, ale už byl hodně zvyklý a někdy mýval i problémy zaregistrovat, že někdo mluví na něj když ho osloví Shuichi. Trochu se zarazil nad jeho další poznámkou. White knight... jep, ten nikdy nevynášel. On ale white knighta nehrál, nebo snad ano? Pokud ano, tak to ledacos vysvětluje.. "Tak s chlapama neumíš jo? Takže slečny zvládáš?" Zakřenil se na něj. Ten má docela ego, ale to není nic špatné. Tedy pokud to myslel tak jak to on pochopil. Ale i tak sebevědomí ještě nikdy nikoho nezabilo. On sám by ho potřeboval zpátky nabrat do svých obvyklých výšin.

Trochu mu zacukaly koutky rtů. Samozřejmě, že ho nejvíce zaujme tahle část. Jak se to vezme. Pronesl, zatímco si protáhl nohy. Když nad tím přemýšlíš prakticky, jako nad hrou, a nesnažíš se zbytečně vymýšlet blbosti, tak jo, možná by se to tak dalo říct. Jak se tak poslouchal, uvědomoval si, že zní jako totální jackass. Musel se sám sobě zasmát. Melu kraviny, ignoruj to. Dodal k tomu, zatímco se podíval na telefon. Sice nebylo vyloženě pozdě, aspoň na něj, ale co tak věděl, tak večerka na intru už byla. Jestli teda bydlí i Shu na intru, to byla otázka. Hele, když už jsme oba po desáté venku, co toho využít trochu jinak, než sezením na lavičce v parku jak faggoti? Doufal, že se s ním dá normálně bavit, a nebude to, co mu vychází z držky, brát jako urážky. Když jsi zdejší, mohl by jsi mi ukázat, kde se tady dá po půlnoci bavit. A pokud by to byla klimatizovaná budova, samým vděkem bych ti i zaplatil rundu, ať už piješ cokoliv. Jo, taky může pít čistý džus. Ale co, to už byla jeho věc. A age limit nám může být ukradený. Pronesl, a trochu ďábelsky se usmál, zatímco vytáhl peněženku, a z té vytáhl občanku. Sice mu bylo 16, ale tohle nebyla ta pravá. Fake ID. Dodal k tomu jako vysvětlení. Svým způsobem to bral i jako takový test, jestli je Shu ten, se kterým by se dalo bavit, nebo to bude spíše slušnější typ.

Vymýšlet blbosti. Co jsou ale ty blbosti co nemá vymýšlet, to už mu nikdo neřekne. Ale tak.. koho to zajímá nasrat. Celkem ho pobavilo jak se sám zastavil v dalších větách. Rozhodně to vyvodilo úsměv na tváři. "Kdo je u tebe faggot, zmrde.." Nějakou dobu si dokázal udržet vážnou tvář, pak ale roztál a nahodil rozzářený úsměv. "Hmm kde se dá bavit.." Když tak nad tím přemýšlel, moc se tady nechodil bavit, přeci jen jít sám je poněkud smutné, takže se raději zdržoval někde v přírodě nebo na náměstí. "Co třeba si skočit do kina na romanťák? Dáme rande frajere." Když nemá šanci u holek, kvůli jiným holkám, co třeba kdyby zkusil taky stejné pohlaví. Jo jasně good joke, nad tou představou se lehce zachvěl. Když Sai vytáhl jeho 'Fake ID' zahvízdl úžasem. "Moc pěkný, nebudu se ptát odkud to máš, ale s tímhle si můžeme zajít do baru... Co ty na to?" Ten konec dodal už jen jako mimochodem. On už měl jasno, ale asi by se ho měl zeptat taky na jeho názor.

Pozvedl jedno obočí. Jo, sarkasmu se rozhodně nebál, naopak zahrál přesně na stejnou strunu jako předtím Sai. Třeba to nebude úplně špatný synek. Na jeho komentář o romanťácích mu jen ukázal zvednutý prostředníček. To víš že jo. To si zkoušej na holky z minulého století, white knighte. Pronesl. Krátce se uchechtl. Pak se mu ale trochu rozsvítily oči. Paráda, něco čím se může ochladit a pobavit zároveň. Navíc, třeba by došlo i na nějaký ten eye candy. Krátce se zazubil. Tak co se tu ještě válíš, jdeme. Pronesl, zatímco se sám zvedl, schoval ruce do kapes, a čekal na svého nového průvodce.

// Napíšu hned tam nebudem to zdržovat

*Po hodně dlouhém oddechu od lidí přivandruje do Parku, jedno z jeho oblíbených míst, nebylo tady zase tak moc lidí a mohl se tady schovat do stínu menšího lesíka, kterým protékala říčka, ze které šel příjemný chládek. Nejdříve se porozhlédne, park vypadá hodně vysušený v tomhle počasí není ani divu, tráva vypadá vyschlá, a všichni lidi stejně tak přišel k fontánce s pitnou vodou a napije se. Poté se vlastně odplazí pod strom o který se opře z vytáhne z batohu nějakou knížku o dravcích, Richarda sebou ani nebral, takové velké horko by mu nemuselo dělat moc dobře a nechtěl aby se mu tady skácel, jelikož provádění první pomoci na ptácích nebyla zrovna silná parketa, každopádně klobouk do horka se docela hodil, a stáhl si ho tak trochu do čela, možná to pro některé mohlo vypadat jako by spal.*