Park

Uh? Tohle mu přece nemůžeš jen tak nechat projí- E-Eeeeeeeeh?! Krapet vyjekla, když ji Emily naprosto bez varování popadla a přitáhla si ji k sobě. Ruce ji zůstaly zvednuté, přitisknuté ke svému hrudníku. S pootevřenou pusou a vykulenýma očima ji zírala do obličeje. Byla tak blízko, mohla se ji klidně dotknout. Netrvalo to sice ani pár vteřin, ale Niko to připadalo mnohem delší. Když to obepnutí kolem jejího pasu zmizelo, zavrávorala zpátky, ale držela se na nohou, v obličeji naprosto rudá. Přísahala by, že v její hlavě se odehrávají dostihy nebo tak něco, vzhledem k tomu jak se její myšlenky překřikovaly, zakopávaly o sebe, a nebyly schopné se shodnout na tom co se právě stalo. Nakonec to vyústilo v naprostou neschopnost vydat ze sebe hlásku. Na tváři se ji objevil naprosto tupý úsměv, a zavřely se ji oči. Rande s Em... Ehehehehehe... Byla duchem úplně na jiné planetě, takže nevnímala křik přímo vedle ní. Sice ho asi slyšela, to ano, ale nebyla ve stavu kdy by mohla zareagovat.

*Emily, to je docela zapamatovatelné jméno, to zvládne nejspíš. Když Emily chytí Niko kolem pasu trochu se uchechtne a sleduje na Niko rudne, jako rychlovarná konvice, to je vážně divné, jeho pozorovací schopnosti na lidech jsou docela omezené, ale něco na chování Niko bylo zvláštní, jiné než u ostatních, ale neměl čas nad tím přemýšlet, protože na něj skočil Shuichi, měl co dělat aby udržel stabilitu a oba se nesvalili na zem, když Shuichi začne naříkat, přimáčkne si jeho hlavu na hruď, a začne ho hladit po zádech, a říká.* "Vyplač se, to bude dobré, já tě mám rád, možná.... Samozřejmě, že s tebou půjdu na rande, kdo by tě mohl odmítnout, snad jen bezcitné fúrie."*Pronese tak nějak do větru, ale je si jistý tím, že to obě slyšely.*"Samozřejmě, mám nápad dáme rande ve čtyřech, Já s Shuem a Emily s Niko, co vy na to, nachystáme večeři, zapálíme svíčky, bude romantika, pak si můžeme třeba zazpívat."*Řekne s úsměvem, samozřejmě to nemyslí vážně, ale proč vlastně ne, možná by to mohla být zábava.*

*Uklidněn Ryujiho milými slovy se znovu dokázal vzpamatovat. Lehce se odtáhl od Ryujiho a dlouze se mu zadíval do očí.* "Promiň ale takovým věcem otevřený nejsem.." *Prohlásil po pěkně dlouhé době s vážným pohledem, který nenaznačoval ani špetku vtipu. Chytal se znovu promluvit na Emi, když ji zazvonil telefon. Emi se omluvila, že ji volal bratr a někam odběhla. Nic mu nebylo do jejich osobních věcí, tak to nijak neřešil. Jen ji jednoduchým pohybem ruky ze strany na stranu zamával. Díval se za ní a jakmile mu zmizela z dohledu, otočil se na zbývající dva.* "Takže.." *Prohlásil poněkud odhodlaně.* "Jelikož jsme si vyjasnili jako to je, je čas se domluvit na dalších krocích." *Nějakou dobu kouká kolem a pak se podívá na čas na mobilu.* "Pomalu se nám to tady rozpadá.." *Měl na mysli, že jsou zase o osobu lehčí a bez jakéhokoliv zajímavého tématu.*

Ehehehehe... Chichotala se jak smyslů zbavená, když ji vytrhl ze zasnění zvuk telefonu. Jen krátce sledovala, jak Emily odchází, a zamávala ji, trochu zklamaná. Každopádně následovala Shuichiho příkladu, a podívala se do svého mobilu, aby zjistila kolik je hodin. Už bylo opravdu dost pozdě, a ona byla upřímně unavená. Nehledě na to, že chtěla ještě něco dodělat, pokud možno co nejdříve. To jsi asi trefil... Moc se omlouvám, ale taky poběžím. Omluvně se na ně oba podívala. Aspoň si můžete užít to rande. Pronesla a vyplázla jazyk, než se otočila, a kousek odešla svižným krokem. Ještě se otočila, a zamávala. Mějte se! Dnešek byl fajn, zase někdy! Pronesla dost nahlas, aby byla slyšet i přes tu vzdálenost, a vydala se směrem k dívčímu internátu. No, konkrétně k náměstí, a až pak na internát, byla to pro ni jistější cesta, když už ji jednou šla.

Aby byla úplně upřímná, trvalo ji poměrně dlouho než se pořádně vzpamatovala. Jednu vteřinu se někomu představuje, najednou se snad ze vzduchu nebo jak objeví Emily, a najednou nemá půdu pod nohama a už propána ani není v obchodním domě. Nějakou chvilku jen mlčela a zírala okolo sebe, než si uvědomila, co se děje. U-Uhm, díky... Asi... Ani sama netušila, za co to vlastně děkuje. A-Ale už mě asi můžeš pustit. Pronesla, zatímco se možná až moc snažila, aby se dívala stranou. Takhle se nedalo pořádně přemýšlet.

Bylo to asi zlé, ale připadala si jako v nějakém filmu, jak nějaký frajer ukradl někomu holku, přímo před jeho očima. Na tváři měla úšklebek. Z uší si sesypala sluchátka na krk, takže jí mohla slyšet. Niko byla lehká jako pírko, tedy alespoň pro ní. Po chvíli se zastavila a podívala se na ní "Hmmm... pustím tě na zem, až mi dáš pusu, je mi jedno kam." uchechtla se a srdce se jí více rozbušilo, tělem projel ten příjemný pocit adrenalinu, který milovala.

Čekala, že ji Emily zkrátka pustí, ále už ji přece jen znala trochu lépe, a mohla čekat že to tak jednoduché nebude. Mohla čekat nějakou sázku, různé požadavky, a upřímně by se jim nedivila, ale tohle. H-Héééééééé?! Vyjekla, přičemž ji pohled spočinul přímo na obličeji Emily. Tomu pohledu se snažila vyhnout, protože jejich obličeje teď byly dost blízko, a Niko moc dobře věděla, že to pro ní není dobré. C-C-Co to, to přece. T-To je hodně špatný vtip! S našpulenými rty se zase přinutila odtrhnout oči z obličeje Emi. Takhle mě provokovat... Hanba... Brblala si pod nosem, ale nijak se zatím více nevrtěla.

Dívala se na ní a musela se zasmát. Byla opravdu roztomilá. Milovala provokaci, zvlášť takovou, ale ona nehodlala z této "sázky" polevovat. "Ale tohle není vtip." pověděla s důraznou vážností v hlase. "Myslím to naprosto vážně." odpověděla jí a lehce s ní nadhodila, aby si jí chytla lépe. Dívala se jí přímo do očí, měla je nádherné, i přesto, že byly takhle černé. Viděla v nich tu krásu. "Pustím tě, až mi dáš... je mi jedno kam." dodala znova a šibalsky se začala usmívat.

Moc dobře Emily slyšela, ale stejně si to v hlavě potřebovala ještě párkrát přehrát, zatímco sebou trochu trhla, a přitiskla si ruce blíže k hrudníku, když si ji Emily nadhodila. To měla takovou sílu? Nebo snad byla Niko tak lehká? Nikdy nad tím nepřemýšlela, a teď na to rozhodně neměla mozkovou kapacitu. Opětovala ji ten přímý pohled do očí, než ztěžka polkla. O její frekvenci tepu se nedalo ani mluvit, srdce tlouklo jako splašené, ale prostě se nedokázala pohnout. Ne, že by nechtěla, to se nedalo říct, ale tělo ji neposlouchalo, v hlavě měla až moc myšlenek. Myšlenky na minulost, že si z ní Emily určitě dělá srandu, a takové tomu podobné. Zhluboka se nadechla, a přitáhla se ještě blíže k obličeji Emily. Její dech teď cítila přímo na obličeji. Nakonec jen zvedla obličej, a přitiskla své rty Emily na tvář. Přísahala by, že si právě prošla infarktem.

Držela si jí u sebe, měla pocit, že její tělo se roztaje. Musela si procházet peklem, ale tahle sranda musela být pro ní naprostý strop. Posléze ucítila její horké rty na své tváři, byl to opravdu jemný polibek, nějaký podobný čekala. Vítězně se usmála a potom jí položila opět na nohy. "No vidíš, zase tolik to nebolelo." uculila se, cítila jak její srdce taky rychle tluče a ten adrenalin, ten jí prostě dělal dobře na hlavu. Potom se k ní mírně naklonila a věnovala jí taky pusu na tvář, na ní to však nic neudělalo, neměla ten pocit studu jako dříve. "Tady máš jednu ode mě za statečnost." uchechtla se a vyplázla špičku jazyka

Jop, rozhodně si z ní dělala srandu. Jakmile stála opět na pevné zemi, trochu se jí zamotala hlava, a zavrávorala, ale podařilo se ji zachytit balanc dříve než by se se zemí seznámila až moc do detailu. Měla v plánu se na Emily pořádně urazit, a tu její poznámku ji vrátit i s úroky, ále i tenhle plán moc nevydržel. Možná se chovala dětinsky, že ji i tohle stačilo, ale prostě byla taková, nebyla zvyklá na takové provokace. Možná se tak Em chovala, jen protože ji nedocházelo, jak se na to Niko dívá. Nebo právě kvůli tomu. Ugh... Tolik otázek! Problesklo ji hlavou, všechno během vteřiny. Pokoušela se tak nějak ovládnout svůj krevní oběh, a přinutit obličej, aby nabral zase normální barvu. Potřebovala mluvit, ne se jen takhle dívat Emily do tváře. C-Co že ti to vlastně dlužím? Vyplivla to první co ji napadlo. Než byla unesena, odůvodnila to Emily celé tím, že ji něco dluží, a žádné jiné téma ji teď nenapadalo.

"Ale notak, nečerti se tolik. Víš, že to myslím v dobrém." usmála se a lehce jí cvrkla do nosu. Je pravda, že mohla trochu brzdit, ale co už. Založila ruce v bok a podíval se kolem sebe, byla už skoro tma, ten del tak rychle letí. Slabě si povzdechla a potom se podívala opět na Niko. Musela se uchechtnout, vypadala jako rajčátko, roztomilé rajčátko. "Co mi dlužíš? Nebo já ti to dlužím?" začala filozofovat a dlaní si podržela bradu, aby vypadala jako ti myslící filozofové. Potom se na ní usmála a naklonila se mírně k ní, aby byla obličejem kousek od toho jejího "Nooo... půjdeme spolu někam?" na tváři se jí objevil malý úsměv.

Chytla se za nos, když ji do něj Emily cvrnkla. Zamračila se na ni. Provokatérka... Problesklo ji hlavou, zatímco zvedla do vzduchu prstík, jako kdyby se ji chystala dát přednášku, než začala Em opět mluvit, ááá hned na to byly jejich obličeje zase tak blízko u sebe. Měla by si na ty provokace asi začít zvykat, ale teď měla spíše pocit, že se jí v hlavě něco velice rychle začíná zavařovat, jako kdyby naložila svému PC moc práce, a procesor začal hřát natolik, že by si na něm mohla usmažit vejce. Trefné přirovnání, aspoň na někoho jako je Niko. Zprvu ji nějak nedocházelo, co má Emily na mysli. Uh, někam? Kam? Začala nejdříve zmateně, ale nestačila ani dvakrát zamrkat, než ji napadlo, co by to mohlo být. Že by... Rande? Počkej, máš na mysli to rande? Zeptala se, jako kdyby se chtěla ujistit. Upřímně si myslela, že to byl vtip, to si asi mysleli i Shu s Ryujim, kteří u toho byli, ale... Ona to snad myslela vážně! U téhle holky jeden nikdy neví... Problesklo ji hlavou, ale musela uznat, že to bylo možná to, co ji k Emily tak přitahovalo.

Odtáhla se a opět nabrala podobu myslícího filozofa. Hlavou se jí honilo mnoho myšlenek, ale na jednu stranu byla ráda, že stavy nepřicházely, doufala, že nepřijdou dneska, ani zítra. Na tváři se jí rýsoval úšklebek a na patě se otočila k ní. "Jestli to chceš brát jako rande, tak to klidně ber jako rande." protáhla se s mírným křupnutím zad. Byl víkend, měla docela chuť žít, ale pochybovala, že tuhle vytáhne někam do klubu. Proto jí napadl jiný plán. Karaoke bar zněl jako dobrý nápad. "Půjdeme do karaoke baru, co říkáš? Zazpíváme si tam nějakou songu a potom bych ti mohla něco zase zahrát u mě v pokoji." uchechtla se a naklonila se k ní, přece jenom byla o pár cm vyšší jak ona.

Zakroutila nevěřícně hlavou. Takhle se nechat dobírat, neodpustitelné. Nafoukla si uraženě tváře, než se otočila na patě, a udělala krok dopředu. Dóbře, nemám námitky. Trochu se zašklebila. Á když to teda můžu brát jak chci, tak to budu brát jako rande. Á když jsi mě pozvala, platíš. Rovněž na ni vyplázla jazyk. Trochu se zklidnila, když ty provokace té tmavovlasé potvůrky už nebyly tak agresivní. Hlavně ji nechtěla nechat, ať ji to jen tak projde, to by přece nebylo fér. Více ji trápilo, že ji v podstatě nechtěně ukázala, co na ni platí. Silně doufala, že Emily tak úplně nedocházelo, co to znamená. Zrovna na svou orientaci byla citlivá, zatím ji to způsobilo jen problémy, a kdoví čeho by to bylo schopné teď. Takže jak, jdeme? Otočila se na Emily celým tělem, zářivě se usmála, a překřížila ruce za zády.

Dívala se na ní, musela se uchechtnout nad jejími reakcemi. Byly roztomilé, vypadala taková ta ryba co se nafoukne, když cítí nebezpečí. Potom se lehce zarazila a vydechla. "Ano, pozvala jsem tě na rande, takže to platím já."  odpověděla jí, ta si to umí pěkně vybrat i s úroky. Sáhla do kapsy a vytáhla si cigaretu, zapálila ji a potom vydechla slabý dým, potřebovala doplnit svojí dávku nikotinu. "Abych tě za ten jazyk nechytla a nevytahala tě za něj." zasmála se, ještě jednou popotáhla z cigarety a kývla. "Ano jdeme." otočila se k ní zády a vyrazila směr karaoke bar.

Bylo pozdě večer, park zahalen do roušky noci, jediné co se osvětlovalo, byly cesty v parku a jezírko, ve kterém plavalo pár rybiček. Foukal příjemný chladivý vítr, který si pohrával s jejími vlasy, krom jejich kroků a občasného cvrčení tam bylo naprosté ticho. Držela Niko za ruku a pomalu se procházela s ní parkem, srdce jí spokojeně tlouklo. Jestli se tahle věc přihodí jednou za život, tak chce aby trvala co nejdéle. Že by pocity k Niko začínaly nabírat na intenzitě? Nevěděla, nechtěla nad tím přemýšlet. Zastavila se u osvětleného jezírka. "Mít v sobě trochu alkoholu, tak tam i vlezu." uchechtla se, možná by tam vlezla i bez něj, ale nechtěla kazit tuhle romantickou atmosféru, potom se podívala na nebe. Hvězdy krásně svítily a tančily okolo měsíce, za pár dní by mohl být úplněk, to se zase nevyspí.

Niko měla pocit, jako kdyby tohle už někdy zažila. Takový zvláštní pocit De ja vu, který mohlo způsobit cokoliv. Mentální rozpoložení, něco co ji cosi připomnělo... Každopádně, de ja vu nebo ne, culila se od ucha k uchu jako tele, a pěkně na sprosťáka se to ani nesnažila skrývat. Komentář Emily, a to místo, u kterého se zastavila, byly ale až moc dokonalé shody náhod. Niko dostala ve své rozjařenosti hodně zajímavý, ale snad i moc krutý nápad. Ale tak... Co je to nejhorší, co by se mohlo stát, navíc stála v perfektní poloze, a Em nedávala pozor. To víš, tady v Japonsku se místo alkoholu... Jemně pustila její ruku, a nevinně se usmála. Spoléháme na ostatní. Dokončila svou větu, a celou svou vahou a silou Emily strčila do jezírka. Pomsta bude určitě rychlá a krutá, ale s tím se vypořádám až přijde čas... Problesklo ji v tu chvíli hlavou.

Duchem mimo tělo, alespoň takhle se ten stav dal nazvat, viděla úplně jiné hvězdy, jiné souhvězdí. Ani si nevšimla, že jí pustila ruku, oddávala se pouze tomu pohledu. "Nádherně hvě-" nestihla doříct, ani svojí větu a ozval se pouze hlasitý výkřik a potom zvuk vody, do které něco spadlo. Naštěstí měla vodotěsný mobil, chvála bohu za to a hotovost akorát v mincích. Akorát sluchátka to odnesly v plné parádě. Vynořila svojí mokrou hlavu na které měla chaluhu(vypadl mi ten název ), ozval se hlasitý nádech a potom shodila jí ze sebe. "Tyyyyy." pověděla naštvaně, avšak tohle bylo zasloužené. Stoupla si z vody a podívala se na sobě, vypadalo jako vodník. Voda z ní všude tekla. "Tyyyyy...." ukázala na ní prstem "Takhle se princezna chová ke svému rytíři!" rozeběhla se za ní a hbitě jí chytla do náruče "Jestli já, tak i ty." uchechtla se a opět s ní naběhla do vody, teď jí bylo jedno, jestli bude mokrá znovu. Byla sice horká hlava, ale nikdy jí to nevydrželo dlouho, vždycky rychle vychladla a tohle brala jako srandu, i když jí to naštvalo. Voda nebyla nikterak hluboká, maximálně nad kotníky.

Její plán vyšel do puntíku. Vyprskla smíchy, a smála se tak bujaře, až ji bolela bránice a po tvářích stékaly slzy. Obzvláště, když se vynořila s chaluhou (To je dobrý, jsme dvě ) na hlavě, vypadala jako z nějaké scény ze sitcomu. Když se ale vydala směrem k ní, úplně promočená, jako vodník co si leze pro svou oběť, chtěla vzít nohy na ramena, jenže, jak se ukázalo, to bylo marné. Nestihla udělat ani dva kroky, než ji měla Em v náručí, a očividně ji bylo jedno jak moc se vrtěla a kopala nohama. Néééé, já už to neudělám, přísahám! Přistoupila na plané sliby, ále očividně ji to bylo prd platné, a skončila taky ve vodě. To ji naprosto patřilo. Naštěstí si sama zvládla poupravit mobil, aby byl vodotěsný, teď už se jen ukáže, jestli její zlepšováky fungují. To je... Žába? Zeptala se, zatímco viděla, jak se směrem k ní něco pohybuje, až ji to nakonec přistálo v klíně. H-Héééé?! Vyskočila na nohy, čímž kolem sebe způsobila další trysk vody, kterým obhodila i stejně už na kost mokrou Emily.

Zůstala sedět ve vodě, teď už bylo jedno jestli se vynoří nebo ne. Slabě oddychovala, tak tohle rozhodně bude vyprávět svým bráchům, kteří s tímhle už nějakou tu podobnou zkušenost měli. Potom však vyprskla smíchy, přišlo jí vtipné jak lidé omdlévají z myší, hadů a podobně. Lehce se otřepala, když jí opět ocákla a vstala. Opět jí chytla za dlaň a přitáhla si jí k sobě. "Snad se nebudeš bát, takové malé a rozkošné žabičky." uchechtla se a zadívala se jí do očí, romantika jak víno. Sluchátka se rozhodla neřešit, zkusí je dát do rýže a třeba přijde večer nějaký kouzelný Japonec a opraví to. Na tuhle mršku si bude muset dávat bacha, dokáže se pěkně mstít, ale líbilo se jí tohle odvázané chování. Nikdy nebavilo ji se držet při zemi, chtěla být volná, volná a létat.

Než se stihla oklepat, a zjistit, kde skončil ten malý slizký útočník, už stála přímo před Emily, tak blízko, že se jejich těla v podstatě dotýkaly. Úplně promočené, vedlejší účinek jejího plánu, který se v té době zdál naprosto geniální. Chvíli ji jen zírala do očí, než opatrně zvedla ruku k její tváři, a... Sundala ji z hlavy kousek leknínu. Žáby možná ne... Ale tebe bych se měla bát, vypadáš jako vodník. Řekla tiše, a uchechtla se. Byla aspoň ráda, že to Emily očividně nezkazilo náladu, to by byl vedlejší účinek který nezamýšlela. Už dlouho nebyla takhle spontánní, většinou se bála chovat se odvázaně, ne kvůli názorům jiných jako takových, ále spíše kvůli sobě samotné. Ruka, kterou sundala Emily leknín z hlavy, nakonec skončila na rameni Em. Z vlasů ji kapala voda, takže pravděpodobně vypadala jako nějaká splihlá kostelní myš, ále kdo by na něco takového měl teď myšlenky?

Mírně se usmála, takhle si večer nepředstavovala, ale jako zpestření to byl geniální nápad. "Aby tě ten vodník nestáhl pod vodu a nezval si svojí duši, až budeš polykat andělíčky." uchechtla se a objala jí kolem pasu. Noc byla nádherná, měsíc, který vylezl z mraku ozářil ty dvě hastrmanky. Ještě pár lidí mohl na ně koukat, připadala si jako v nějakém filmu. Volnou rukou si stáhla pramen vlasů, který jí trčel přes obličej za ucho. Viděla to na horkou sprchu, klidně společnou s Niko. Nad tou představou se musela v mysli zazubit. Potom však nabrala mírně vážný výraz. Dlaní co měla volnou jí chytla za bradu, bůh ví, co se teď Niko muselo honit hlavou. *HERE WE GO!* pověděla si v duchu a vtiskla jí jemný polibek na rty, přičemž zavřela oči. Jestli po tomhle dostane facku, tak si jí bude dlouho pamatovat, ale teď, si užívala zastaveného času a adrenalinu proudícího v žilách.

Krátce se zachechtala. V téhle vodě by to asi bylo složité, jestli mi nechceš utopit kotníky... Zamumlala, zatímco ji Emily objala okolo pasu jako by nic. Uhm... Než stihla vymyslet, co říct, ještě ji k tomu chytla za bradu. Všechno v Niko si moc dobře uvědomovalo, co se děje, ale její hlava to odmítala pobrat, a svaly se odmítaly hýbat. Jejich obličeje teď byly už tak zatraceně blízko, že se stačilo jen natáhnout, a... Přesně v tu chvíli, kdy si zrovna přebírala v hlavě, jak snadné by bylo ji políbit, to Emily udělala sama, jako kdyby ji to přečetla v hlavě. Niko se nejdříve nezmohla na žádný pohyb, jen vytřeštila oči. Neměla sebemenší ponětí, jak dlouho tak zůstala, jak dlouho se všechno tohle odehrávalo. Takže tohle byl ten pocit, o kterém tolik lidí mluvilo. Skutečně jako kdyby se čas zastavil. Vůbec netušila, jak to je u Emily, ale tohle byl přece jen její první polibek. Všechno v jejím těle postupně přestávalo křičet, a pohyb si převzal instinkt. Zavřela oči, a polibek Emily konečně oplatila. Ruku z jejího ramene přesunula na její tvář, a ta druhá spočinula položená na jejím hrudníku.

Její tváře nabraly jemný odstín červené. Její tělo mírně nabralo teplo. V hlavně měla naprosto prázdno, žádný tok myšlenek, prostě prázdno. Vnímala její jemné rty, které se dotýkaly těch jejích. Potom se rty odtáhla a otevřela oči, podívala se na ní a usmála se. Dostala hodně polibků, ale tenhle byl asi jeden z nejlepších. Povolila stisk a chytla jí za ruku "Tak co? Půjdeme do sprchy? Přece nechci aby mi moje princezna nastydla." teď už byla její. Její tělo se mírně chvělo, vzrušení a ještě jeden nepopsatelný pocit. Lehce se zachvěla nad přívalem studeného větru a rozešla se z jezírka na panelku. Hlavou jí problesklo, jestli to nebyl její první polibek, ale nechtěla se na to ptát *Thief Emily, chichi* uchechtla se v duchu